𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

ᴇᴘɪʟᴏɢ

O 19 LET POZDĚJI

Spěšný vlak do Bradavic zahvízdal a pláč dojatých rodičů, kteří objímali své děti tak moc, jako by je chtěli udusit se nesl po nádraží King's Cross.

„Pomalu Rose," usmívala se Hermiona na svou dceru, která jela prvním rokem do Bradavic, stejně jako Harryho syn Albus Severus.

„Klídek, Hermiono, ta se neztratí," konejšil ji pobaveně Ron. Brunetka se rozhlížela po Harrym a jeho dětech.

„Podívej, támhle jsou," kývl hlavou Ron k příchozí Potterovic rodince. James Sirius, nejstarší z dětí, utíkal za svými kamarády a Ginny šla v pozadí s malou Lily.

„Ahoj," usmál se Harry a poplácal Albuse po zádech, „běž za Rose a Jamesem, Albusi."

Hermiona se s úsměvem dívala, jak si spolu jejich děti vzrušeně povídají o Bradavicích a musela si vzpomenout na doby, kdy takhle jezdili vlakem oni tři.

„Ale podívejme, kdo je to tam," pronesl Ron suše a nenápadně se koukl opodál na Draca Malfoye se svou ženou a synem. Harry i Hermiona se podívali stejným směrem jako on, jenže Draco vycítil jejich pohledy a zvedl hlavu. Lehce kývnul Harrymu na pozdrav a jeho oči se bleskem přesunuly na Hermionu. Pousmál se, rukou si upravil černý oblek a byl docela pobaven jejím zmateným výrazem. Byl šťastný, že jí zachránil život, ale na druhou stranu nemohl zapomenout, jak plánoval jejich společnou budoucnost, kterou teď měla s Weasleym. Potlačil v sobě krátký povzdech a objal Astorii kolem pasu.

„Copak je tati? Jsi smutný, že už odjíždím?" zeptal se Scorpius Malfoy a podíval se na něj svýma velkýma šedýma očima. Draco se pousmál, pohladil ho po ulízlých blond vlasech a řekl: „Ovšemže jsem. Budeš mi chybět, prcku."

Vlak zapískal a Draco šel pomoct svému synovi se zavazadlem.

„Na malého Malfoye si dávej bacha, Rosie. Mohl by být jako jeho táta," upozorňoval Ronald svou dceru a Hermiona ho pleskla po ruce. Zrzavá holčička se zachichotala, vzala si své zavazadlo a koutkem oka si dovolila pohlédnout na Draca a Scorpiuse.

„Nech toho, prosím tě. Jen ať se Rose baví s kým chce," komandovala Rona Hermiona, „třeba nebude takový jako Draco. Může být lepší."

„Mhm," přitakal Ron, ale sám tomu moc nevěřil, čemuž se Hermiona ani nedivila.

Když se rozloučili s dětmi, sledovali už jenom vlak, jak naposledy zapískal a pomalu se rozjel po kolejích. Děti Harryho, Ginny a Rona a Hermiony seděly spolu v kupé a mávaly jim z okýnka. Na Hermionu došly slzy a musela si vykouzlit kapesníček. Naproti tomu Draco se jenom pousmál na syna v okně, a jakmile se od nich vlak vzdaloval, chytl svou ženu za ruku, aby se mohli přemístit domů, ale ještě musel někoho vidět. Oči mu zabloudily k Hermioně, jež s dojetím nedokázala spustit oči z vlaku. Smutně se usmál a beze slova přemístil sebe i Astorii do Manor.

„Tak," povzdychl si Harry, „myslím, že můžeme jít."

Nikdo jiný nevěděl, co by měl říct, a tak vzala Hermiona Huga za ruku a rozhodla, že si u nich můžou dát šálek čaje a bábovku od Molly. Ginny i Harry s tím neměli problém, takže se sebrali k Weasleyovým.

O půl roku později

KANCELÁŘ MINISTRYNĚ KOUZEL

Hermiona seděla za psacím stolem ve své kanceláři a podepisovala nový zákon o právech skřítků. Vyčerpaně se opřela o opěrku křesla a protočila bolavým zápěstím. Chtěla si dát chvilku zaslouženou pauzu. Pomalu sklopila oční víčka, ale hned na to je zase otevřela, protože zaslechla klepání na dveře. Unaveně vzdychla a z plných plic zařvala: „Dále!"

Dveře se rozrazily a dovnitř vešel Draco Malfoy s bradou nahoře.

„Malfoy?" nechápala už nic brunetka.

„Ano, jsi ministryně kouzel ne?" ujišťoval se Draco a ještě se docela zbytečně ohlédl na ceduli, kde bylo napsáno, co je to za kancelář.

„Jsem, co potřebuješ?" zeptala se strojeně a hleděla mu do tváře. Blonďák se podrbal na zátylku, přešel k ní a hodil jí na stůl nějaký dokument.

„Co je to?" zajímala se Hermiona. Malfoy se usmál a prohlížel si její zaujatý výraz.

„Potřebuju potvrzení o tom, že se zajímám o..." odmlčel se a skousl si ret, „artefakty s černou magií."

Hermiona se na něj podezřívavě podívala.

„Dole mě poslali přímo za tebou, prý podepisovat tyhle věci není v jejich kompetenci," vysvětloval a kochal se tou krásou, kterou měl před sebou. Tak moc mu Hermiona chyběla a nevěděla to. Tolik ho to trápilo.

„Dobře..." pročítala si to, „a můžu ti věřit, že to nevyužiješ ke špatným věcem?"

Draco se uchechtnul a zastrčil si ruce do kapes.

„Něco k smíchu, Draco?" pozdvihla obočí a koutek jí škubl do strany. Draco se rukama opřel o strany stolu, zavrtěl hlavou a usmál se na ni.

„Proč jsi ke mně tak hodný?" vyzvídala, podepsala papír a podala mu ho. Draco jí poděkoval, na předešlou otázku jí odpověděl, že neví a rozešel se ke dveřím.

„Je to snad proto, že máme společnou minulost, Draco?"

Zarazil se v chůzi a pomalu k ní otočil hlavu. Stále seděla za stolem a s kočičím úsměvem si ho prohlížela. Rychle si olízl rty a přemýšlel, co by jí měl říct. Nemohlo to přece být myšleno tak, jak si myslel...

„Jak to myslíš?" polkl.

„Tak jak to říkám."

Draco byl dost vyvedený z míry, ale snažil se to nenechat na sobě znát. Nesměl jí nic říct o obraceči času ani o tom, že byli pár. Z nějakého zvláštního důvodu se mu rozbušilo srdce. Půlka něj i po změnění minulosti vždycky patřila Hermioně.

„Tak," zamrkala a pousmála se, čímž Draca vrátila do reality, „ještě něco?"

„Ne," odkašlal si. Vrátil jí stejný úsměv a tiše odešel z kanceláře. Netušil, co si má o tom myslet. Bylo to zvláštní, ale pravdu už se nikdy nedozvěděl...

KONEC

Tak nakonec jsem se rozhodla udělat otevřený konec, aby si každý domyslel, jak to vlastně dopadlo. 😆 Snad se Vám to líbilo i bez ohledu na to, jak to dopadlo. Moc děkuji za tolik přečtení a hlasů! ❤ Popravdě jsem moc nečekala, že bude mít tohle Dramione takový úspěch, ale zmýlila jsem se. 😊 Každopádně tahle dlouhá cesta, kterou jsem šlapala s tímto příběhem je u konce. 😁 Od Dramione si teď budu muset chvilku odpočinout, protože už teď to pro mě bylo náročné vymýšlet nové kapitoly. Ale rozhodně s tímto shipem nekončím.🤪

Užijte si poslední slunné dny prázdnin!

Natalie

❤💚