𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟏𝟑. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

„Vono je to čím dál těžší" mudroval Hagrid, když naléval Hermioně čaj a ruka se mu lehce třásla.

„Víme, a Harry si dokonce myslí, že Malfoy je smrtijed" podotkl kousavě Ron, který klečel u Tesáka a drbal jej pod bradou. Pes měl spokojeně sklopená víčka a vrtěl ocasem, ale stékání jeho slin to nezastavilo.

Hermiona po Ronovi střelila varovným pohledem, bylo však pozdě.

„Malfoy? A smrtijed? Je ti vážně dobře, Harry?" ujišťoval se obr a černovlasý chlapec zakýval hlavou. Ihned všechno Hagridovi vyložil a Hermiona se neubránila protočení očí.

„Je to naprostý nesmysl, Harry" řekla rozhořčeně a usrkla z čaje. Měla sice nutkání ho okamžitě vyplivnout, protože Hagridovy kulinářské schopnosti byly nic moc, ale nakonec se ovládla. Něco hořkého do sebe potřebovala.

„To říkáš ty" ušklíbl se Ron.

Hermiona zmateně zamrkala a odložila šálek na stolek.

„Snad s ním nesouhlasíš!" vychrlila nevěřícně a Ron pokrčil rameny.
Hagrid celou tuhle výměnu mlčky pozoroval, než se obrátil zpět k Harrymu a zamumlal:

„Je to dost možný, Harry, ale měl bych souhlasit s Hermionou. Sám moc dobře vím, co jsou z tý čistokrevný smetánky zač, ale tohle je velký obvinění."

Harry nic neřekl, jen sklouzl očima k Hermioně, jež si mnula ruce pod stolem, zírala před sebe a seděla jako prkno.

„Proč se ho tolik zastáváš, Hermiono?" zeptal se a všechny oči nyní dopadly na Hermionu.

„Nezastávám," pokrčila rameny „jen říkám, že to, co si myslíš je hloupost."

Ron se chmurně na Harryho zašklebil a vstal od Tesáka. Harry jej napodobil a Hermiona zamířila rovnou ke dveřím.

„Dík, že ste přišli, děcka" usmál se Hagrid zpod vousy a zamával jim ze dveří.

Hermiona spěchala k hradu, Harry s Ronem ji následovali a bavili se ohledně návštěvy Prasinek.

„Půjdeš s námi, že jo?" otázal se jí Ron a chytl ji kolem ramen. Hermiona se na něj usmála a přikývla.

„Ale vždyť je to téměř za měsíc" mínil Harry, který si leštil brýle do mikiny a kroutil hlavou nad logikou svého kamaráda.

„No a? Nenecháme přece Hermionu napospas Cormacovi, ne?" zamračil se zrzek.

Hermioně najednou zamrzl úsměv na rtech při zmínce o Mclaggenovi a snažila se ignorovat skutečnost, že se jí přitom rychle rozbušilo srdce. Nebylo to ale z Cormaca a jeho odporného oslího ksichtu.
Vzpomněla si, jak ji před ním Draco zachránil. A začervenala se.

„Jsme tu" oznámil Harry a vešel do společenské místnosti.

„Zatraceně" odfrkl si Ron a zastavil.

Propaloval přitom očima pohovku, na níž vysedávala Ginny s Deanem a mluvili spolu.
Hermiona na Rona povytáhla obočí a s pobavením sledovala, jak se Harry nepříjemně ošil.

„No," poškrábal se ve vlasech „říkal jsem si, že bychom si mohli dát partičku šach, ale, ehm, jak vidím, je tu obsazeno, takže...dobrou noc" vychrlil a doslova běžel ke chlapecké koleji.

„Chudák, Harry," zasténal Ron „snad nebude mít z Ginny migrénu."

Hermiona potlačila chichot a odtáhla se od něj.

„Ještě zajdu do knihovny" pousmála se, zastrčila si pramínek vlasů za ucho a rukou naznačila, že půjde.

„Vážně? Není na to pozdě?" podivil se Ron, ale dál to nerozebíral. Ono totiž pocuchat Hermioně peří taky nebylo moc rozumné.