𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟏. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

Velká síň byla plná bradavických studentů, kteří nezáživně poslouchali proslov, Moudrého klobouku. Půlka z nich se dívala na protější zeď, a ta druhá na pochmurně vypadající strop, jenž vypadal, že je každou vteřinu tmavší a tmavší.

Zatímco většina žáků znuděně hleděla do výše zmiňovaného stropu, Hermiona Grangerová u stolu své koleje pohoršeně sledovala svého nejlepšího kamaráda, Rona Weasleyho, který se ani neobtěžoval naslouchat tomu, co klobouk říká a soustředil se na jahodový pudink před sebou.

Naproti Rona seděla jeho sestra, Ginny, jež se snažila aspoň trošku poslouchat slova Moudrého klobouku, ačkoliv šlo poznat, že se jí klíží oči ke spánku.

Hermiona si frustrovaně povzdechla a se svraštěným obočím koukla k mohutným dveřím síně. Ginny si letmo všimla jejího pohledu a zadívala se ke dveřím také.
Byla to už nějaká doba, co klobouk mluvil, a jejich kamarád Harry Potter se ještě nevrátil z Bradavického expresu. Když však Moudrý klobouk ukončil svůj předlouhý výklad a Harry nebyl nikde v dohledu, začali si obě děvčata dělat starosti.

„Kde může být?" Zamumlala zoufale Hermiona a pevně sevřela učebnici v rukách.
Ginny naproti ní jen pokrčila rameny a znechuceně se zašklebila na svého bratra, jenž k nim zvedl hlavu a s pusou plnou jahodového pudinku se otočil k Hermioně po své pravici.

„Neboj, brzy tu bude" zamlaskal bezstarostně a vložil si další lžíci pudinku do úst. Hermiona na něj přimhouřila oči a začala ho vzteky mlátit učebnicí do ramene.

„Přestaneš se už konečně cpát! Tvůj kamarád se ztratil!" Chrlila na něj se zamračením a Ron na ni dotčeně pohlédl.

„To bolí! Otoč se, ty cvoku" řekl jí a Hermiona s Ginny vydechly úlevou, když spatřily Harryho, jak kráčí uličkou mezi stoly a drží si kapesník u nosu.

„Zas je celý od krve. Proč je pořád zakrvácený" zamumlala vyjeveně Ginny k Hermioně, která se zmohla jen na zavrtění hlavou.

„Tentokrát je to jeho krev" doplnil je vážně Ron, když se Harry posadil naproti Hermioně a křečovitě svíral kapesník u nosu.
Hermiona se nahla přes podlouhlý stůl a začala ho bombardovat otázkami.

„Kde jsi byl? Co máš s obličejem?"

„Až pak" utnul ji tlumeně Harry a obrátil se na Rona „co jsem zmeškal?" Zeptal se rádoby, jako kdyby měl nos v naprostém pořádku.

„Moudrý klobouk nás vybízel, abychom byli stateční a silní." Sdělil mu zrzek a ihned pokračoval. „To se mu snadno řekne! Je to klobouk!"

Harry naznačil gestem ruky souhlas a stočil svůj pohled k učitelskému stolu, od něhož najednou vstal Brumbál a přešel na své obvyklé místo, odkud zahajoval nový školní rok.

„Přeji vám všem hezký večer" začal Brumbál a dle jeho poněkud vážného výrazu ve tváři to vypadalo, že tento rok svůj dlouhý proslov vynechá.

„Především vám chci představit nového člena našeho učitelského sboru, Horacia Křiklana. Profesor Křiklan se rozhodl vrátit na své staré místo učitele lektvarů.
Místo učitele obrany proti černé magii zatím převezme profesor Snape…"

Od stolu hadí koleje se ozval nadšený jásot zmijozelských studentů a Hermiona slyšela, jak si vedle ní Ron pohrdavě odfrkl.

„Povzbuzující" ucedil a probodával Pansy Parkinsonovou pohledem.

Hermiona však dál zamračeně pozorovala zmijozelský stůl a docela ji překvapilo, když viděla, že Draco Malfoy se nepřipojil k všeobecnému jásotu, ba právě naopak. Měl podepřenou bradu o ruku a bezvýrazně civěl do stolu.