𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟔. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

Draco zůstal v knihovně ještě několik minut poté, co Hermiona odešla. Měl obrovské nutkání začít hlavou mlátit o regály. Vůbec nechápal, proč jí děkoval. Vždyť pro něj nic neudělala. A bylo toho víc, co mladého Zmijozela tížilo ohledně této šprtky.
Doposud si pamatoval, jak chtěl Mclaggenovi jednu natáhnout, když se se svými povedenými kamarády bavili o Grangerové. Plus, strhl ji k zemi, když pracovali ve dvojicích na lektvaru.

, Jako kdybych už potíží neměl dost ' ozval se mu hlásek v hlavě. Jeho úkol vyžadoval spoustu odvahy a Draco ho neustále odkládal. Za celou dobu se tam byl podívat jen jednou. Navíc měl ještě Brumbálovi podstrčit pár jedů.

Líně se vydal na kolej a ztracený ve svých myšlenkách si nevšímal nikoho okolo sebe. Chtěl se co nejdříve vrátit na kolej a zůstat tam. Jenomže nohy ho nesly úplně jiným směrem než bylo sklepení. Zamířil k Astronomické věži. Tam měl od všeho toho všeobecného hluku klid. A to on nejvíc potřeboval.

Jakmile však otevřel dveře od věže, spatřil někoho sedět na zemi zády k němu a Draco zaklel. Teď už byl bez klidu. Chtěl se dát na odchod, ale na poslední chvíli ještě zamžoural očima a onu osobu si prohlédl.

„Grangerová?" Vyhrkl a ihned si přiložil ruku na ústa. Nechtěl to říct nahlas. Jmenovaná se k němu tázavě otočila a pozvedla jedno obočí.

„Malfoyi? Co ty tu?" Opáčila a dál se věnovala svojí knize v klíně. Hermiona se uchýlila do věže s vědomím, že ji tam nikdo nebude rušit. Ale spletla se. Dneska na Malfoye očividně měla štěstí…

„Já…jen jsem chtěl…už bych měl jít" odkašlal si Draco a měl v plánu se dát na odchod, ale Hermionin hlas ho zastavil. Postavila se a zpříma mu zírala do očí.

„Ty mě sleduješ? Malfoyi, já tě varuju. Jestli mi nějak ublížíš nebo tě jen napadne se mnou manipulovat, tak-"

„Co uděláš, Grangerová? Praštíš mě do nosu jako tenkrát?" Uchechtl se posměšně Draco a zavrtěl hlavou. Tahle holka byla zlo.

„Klidně. Nebo bych tě taky mohla praštit někam jinam" ušklíbla se, ale poté si uvědomila, co vlastně řekla a začervenala se. Znělo to sice chytře, to ano, ale před Malfoyem se shodit opravdu nepotřebovala.

„Ach, tak. Jsi nějaká drzá, Grangerová" zavrčel výhružně Draco a zatnul pěsti. Ta malá mudlovská šmejdka pokouší jeho trpělivost! A to on si líbit nenechal.

„Děláš to zase!" Vykřikla najednou brunetka a Draco sebou cukl při tónu, který použila.
Znělo to hodně zoufale, což ho překvapilo, jelikož takhle ji ještě neslyšel. Vždycky ji znal jako tu, která se neustále šprtala v knihovně, smála se s Potterem a Weasleym, nebo si hrála na chytrou.

„Nevím, co tím myslíš" řekl Draco a přešel k zábradlí, odkud se zadíval na temný Zapovězený les. Uchechtl se při představě, že by mu Weasley s Potterem tu lež uvěřili a šli hledat Grangerovou tam.

„Tak ty nevíš?" Zabručela Hermiona a podrážděně si založila ruce na prsou. Musela dát Malfoyovi najevo, že už jí skutečně dochází trpělivost, díky těm jeho nesmyslům, co vypustí z pusy.

„Pokaždé když promluvíš, Malfoyi, tak se vytvoří úplně zbytečný konflikt! To ti vůbec nedochází!? A nechápu, proč se ho najednou snažíš tvořit se mnou, když máš k dispozici Harryho s Ronem. To ses prostě rozhodl, Malfoyi, že je necháš být a začneš se soustředit na mě? Jsi směšný" odfrkla si a Draco se marně snažil skrýt svůj údiv. Takhle naplno se před ním Grangerová ještě nerozjela.

„A co mám podle tebe dělat?" Opáčil chladně a rozhodil rukama. „Štvát Pottera už mě ani zdaleka nebaví, Grangerová. Ten už mi zničil život dost" zavrčel a ohrnul spodní ret.