𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟗. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

Dva mladí studenti, každý z jiné koleje, mlčky kráčeli prázdnými chodbami Bradavického hradu do Velké síně.
Hermiona byla upřímně překvapená, že se jí Draco rozhodl pomoct, ačkoli se nemohla zbavit pocitu, že k tomu má nějaké postranní úmysly.

„Dneska je krásně" prohodila do ticha a zadívala se oknem ven. Draco ji napodobil a kývl hlavou na znamení souhlasu. Stále neměl tušení, proč jí pomáhal.

„Takže…to mi chceš tvrdit, Grangerová, že se z těchto těžkých učebnic budeš celou dobu učit? Není to trochu…já nevím…přehnané?" Uchechtnul se tiše a koukl na hromadu levitujících knih.

„No…ne úplně. Jen si potřebuju něco zjistit, Malfoyi" řekla opatrně a zrychlila krok. Už chtěla být tam. Jenže Dracova přítomnost jí to neulehčovala. A nejenom v tomto směru…

„Grangerová, zpomal" oslovil ji Draco a ona se jako na povel zastavila. Nohy jí zdřevěněly a připadala si naprosto absurdně.

„Už jsem ti řekl…že mě se bát nemusíš. Nechci ti nic udělat, Grangerová. Jen mě nech ti pomoct. Prosím."

To poslední slůvku téměř zakňučel. Hermiona se podivila, kde se v něm bere tolik lidskosti. Tohle nebyl Draco Malfoy. Nemohl být. Ten Malfoy, jehož znala by ji okamžitě zasypal nadávkama od hlavy až k patě, kdežto tenhle Malfoy byl…lepší.

„Co tě k tomu vede?" Zajímala se nechápavě, když se oba dali znovu do chůze. Nechtělo se jí zrovna věřit, že se její rival lusknutím prstu úplně změnil.

Ale Draco sám nevěděl, proč to dělá. Tohle neměl ve zvyku.

„Chci být…no…prostě, to je složité. Chtěl bych být jako ostatní, Grangerová."
Začal a Hermiona měla nastražené uši, přičemž hltala každé slovo, které řekl.

„Chci být volný jako pták, chápeš? Přál bych si, aby tohle všechno bylo pryč…já…" zadrhl se a pohlédl na brunetku. Ta se přistihla, že zírá a okamžitě odvrátila pohled od něj k levitujícím knihám.

„Zkrátka bych nechtěl být tím, čím jsem.
Ale nijak ti neublížím, Grangerová. Slibuji. Už jsem z těch časů vyrostl" konstatoval a Hermiona si připadala jako ve snu. Tohle jí vážně řekl Malfoy. Měla v hlavě docela zmatek.

„Proč mi tohle všechno říkáš?" Zeptala se se zvědavostí v hlase. „A navíc, nevím jestli ti mám věřit, Malfoyi. Minulost jen tak nezměníš a já nechci spadnout do nějaké pasti nebo tak. A nechápu, proč mi neustále opakuješ, že mi neublížíš."

Draco se zamračil.

, To je vážně tak hloupá? '

„Já ti věřím, Grangerová, ale poslouchej" začal a na chvíli se odmlčel, když vešli do prázdné síně a usadili se k jednomu ze stolů poblíž krbu. Hermiona naskládala knihy na stůl, a přitom poslouchala jeho výklad.

„Opravdu mě mrzí, co všechno jsem ti provedl. Já…já jen nechci být nestvůra. Nechci, aby ses v mé přítomnosti cítila nebezpečně. Já ti neublížím…už nikdy" dopověděl vážně a Hermiona polkla.

, Opravdu to myslí vážně? Neměla bych ho prostě vyhodit? Ale ne, dokážu, že se s tím vším Harry mýlil a že i v takovém člověku jako je Malfoy, je něco dobrého. '

„Dobře, takže" odkašlala si a snažila se mu nedívat do očí. Něco na nich bylo.
Ale Hermiona nevěděla co „předpokládám, že nejspíš uzavřeme mír?"

Draco nemohl uvěřit tomu, jaké štěstí ho potkalo. Vždyť ta holka, s níž se nenáviděl celou věčnost, ho nabádala k míru. Kdyby si na jejím místě přestavil Pottera nebo Weasleyho, věděl, že by ho ihned odkopli.
A navíc…on by za nimi ani nešel. Byla to Grangerová, které ublížil nejvíce.