𝖶𝖾 𝗅𝗂𝗏𝖾 𝖿𝗈𝗋 𝖾𝖺𝖼𝗁 𝗈𝗍𝗁𝖾𝗋 | ᴅʀᴀᴍɪᴏɴᴇ ✔

𝟏𝟒. ᴋᴀᴘɪᴛᴏʟᴀ

Hermiona zamžourala oříškovýma očima proti ostrému žlutému světlu, které narušilo její spánek.

„Kde to jsem?" řekla si pro sebe a narovnala se na židli. Pak si vzpomněla, že tu byla s Dracem a rozhlédla se kolem, jestli tam někde není.

„Draco?" zamumlala do prázdna a zamračila se na sako, jež bylo přehozeno přes její ramena.

„Slečno, Grangerová budeme zavírat."

Jmenovaná v mžiku stála na nohách a upravovala svůj vzhled.

„Samozřejmě, madame Pinceová! J-já hned půjdu!" křikla ke vchodu a hůlkou uklidila zbytek knih. Poté zmenšila Dracovo sako do kapsy a rychle se vypařila.

, Ten mizera! Já mu dám! '

Dupala k sobě na kolej a ani se neobtěžovala pozdravit svoje spolubydlící. Vtrhla do místnosti jako uragán a beze slova zamířila do koupelny.
Opláchla si obličej a podívala se na svůj odraz do zrcadla. Tváře měla načervenalé od spánku a vlasy lehce rozcuchané.

„Jak to zas vypadám," zabrblala „jen počkej, Malfoyi. Tohle ti nedaruju."

„Hermiono?"

Brunetka sebou cukla při zvuku Ginnina hlasu za dveřmi a zhluboka se nadechla.

„Ano?" zavolala nazpět svým nejpříjemnějším hlasem a doufala, že to neznělo noc napjatě.

„Jsi v pohodě? Vypadala jsi naštvaná."

Hermiona si povzdychla a sundala si sponečku z vlasů.

„Jsem! Jen mě vyděsil Protiva" oznámila dutě a začala si svlékat oblečení. Potřebovala sprchu. Pěkně studenou. Po událostech v knihovně to bylo nejlepší řešení. Ginny už se z druhé strany neozývala, a tak si Hermiona pustila sprchu, aby si zlepšila náladu. Pobrukovala si u toho písničky, a když byla hotová, převlékla se do pohodlných pyžamových kalhot a dlouhé halenky.

Vyčistila si zuby, učesala se a hodila oblečení mezi špinavé prádlo. Rozešla se ke dveřím, ale v půli cesty se zarazila.

, To sako. '

Pomalu otočila hlavu ke koši, kde přes její podprsenku visel Dracův kus oblečení. Rychle ho vzala do rukou, oprášila a zkontrolovala.

, To musí být pěkně drahé sáčko ' pomyslela si, protože materiál byl příjemný a kvalitní.
Objala kolem něj ruce a vešla odhodlaně ze dveří doufajíc, že si toho saka nikdo nevšimne.

„Byla jsi tam dlouho" ucedila Levandule, když si natáčela vlasy na prst a probodávala Hermionu očima.

„Ehm, já...zasekly se mi vlasy v koutě" zakoktala. Lhaní jí nešlo a věděla to.  Ale co jim měla říct?

Přešla ke své posteli, sedla si na ni a cítila na sobě oči všech dívek v místnosti. Už si chtěla lehnout, ale místo toho plaše pohlédla do svých rukou na Dracovo sako a zhrozila se.

, A co teď? To s ním mám jako spát? ' 

Křečovitě se pousmála a opatrně odložila sako vedle polštáře. 

„Co to je?" vychrlila Levandule, přičemž hlavou kývla k saku. Polekaná Hermiona ho ihned zalehla a zavrtěla se.

„Do toho ti nic není, Levandule" řekla a nemohla si nevšimnout tázavého pohledu své rusovlasé kamarádky. Tušila, že po ní bude potom chtít nějaké vysvětlení.
Kdežto Levandule, která byla naštvaná z toho, že z Hermiony nevypáčila ani ň, se uvelebila v posteli a skřípala zubama o sebe. Nejspíš se jí nelíbila představa, že by Hermiona měla kluka dřív než ona.