Temnota Mezi Námi

| 46. Pronásledování temné minulosti |

Tato kapitola je věnována ivanka2182003! Děkuji za přidání příběhu do seznamu čtení i to, že ses mu rozhodla věnovat svůj čas ❤

Mé omluvy na minulý týden byly - naštěstí - oprávněné. Sice jsem psala, ale nešlo o tuhle kapitolu. Ba naopak jsem měla chuť se pustit do epilogu k tomuto příběhu, jelikož se pomalu blíží jeho vydání (do konce prvního dílu i s ním zbývají vydat jen tři kapitoly) a navíc mě s ním čeká jedna velká výzva - bude z pohledu někoho, kdo není Sun ani Freed. To jméno Vám říkat schválně nebudu, abych zvýšila otázky a napětí :D Můžete zatím jen hádat do komentářů, o koho by tak mohlo jít! Přísahám, že ten, kdo to uhodne, se to hned na místě dozví (a třeba vyzradím i něco, co se v příběhu do budoucna plánuje 👀).

Přeji Vám všem krásný den a užijte si novou kapitolu!

SEBASTIAN JASON III. THERRADSKÝ

Ráno dalšího dne se probudím opřený o ledové, mokré skály nacházející se pod bývalým hlavním městem Gorondyanu s dlaní svírající tu Suninu. Desítky metrů nad mou hlavou se tyčí ostré kamenné stropy Liwbay schovávající se v naprosté temnotě. Neprostupná čerň se mezi jejich úzkými protáhlými výčnělky, jež připomínají nastražené kůly, proplétá jako mlha s mraky. Je tichá a klidná, téměř vyčkávající – podobná stínům, které ještě před několika hodinami nezastavitelně proplouvaly pod hladinou Fayrre v záměru vyvolat portál.

Nepoznal jsem je na první pohled. Měl jsem plnou hlavu plánů k zastavení Gorondyanů a zachránění topicí se Sun, že jsem se ani nezastavil, abych ji je blíže prohlédl. Raději jsem Sun držel u sebe se strachem, že by mi při cestě portálem mohla podklouznout pod rukama zvlášť, když teď pod mými dlaněmi yypadala o tolik menší a zranitelnější, schopna se ztratit jen při malé nepozornosti. V ten moment jsem se nezajímal o nic jiného než její bezpečí. Na ničem jiném nezáleželo, ani když jsem ji položil na rozestlané deky pod skalním výklenkem, obvázal jí s pomocí Xandera pořádně hlavu a nezapřísahal se, že se od ní nehnu až do doby, kdy se neprobudí.

Jenomže jakmile jsem si konečně sedl v tichu, jež přerušovaly jen hlasy Xandera s Lyah probírajících právě onen portál, začal jsem si to spojovat dohromady, nechápajíc, jak jsem si to nemohl uvědomit dříve.

Každá magie jednoho z rodu čarodějnic je jedinečná. Liší se od sebe nejenom kouzly, která dokáže provádět, ale také formou a účinností. Nese rozdíly ve svém zevnějšku, v tom, jak se lidem jeví, když se na ni dívají – a rozeznat jednotlivé typy magií od sebe není jednoduché. Člověk po jejím boku musí zůstat roky, aby ji správně pochopil, vychytal každý detail, zapamatoval si všechny její znaky tak, aby ji na každém kroku poznal.

Znám tu magii, která nás přenesla sem. Sledoval jsem její držitele při každém mávnutí rukou celých jedenáct let svého života a přinutil se si každou její část a skulinu a zákrut vtisknout do paměti, abych ji poznal všude, kam vkročím. Je možné, že ty roky odloučení se podepsaly na tom, že jsem její část zapomněl, ale teď... Je to, jako by část skládačky zapadla na své místo.

Jelikož to byla Quinn, kdo nás sem dostal a stínová magie její rodiny, s jejíž pomocí ten portál vyvolala.

Ledový hněv se s tím uvědoměním rozleze do každé části mého těla a zatne tam své dlouhé ostré drápy, jež opět obnoví všechny vzpomínky na mou rodinu. Všechny přetvářky mého otce v časech, kdy se obelháváním snažil získat to, co chtěl; křik mé matky za zavřenými dveřmi jejich společných komnat, jak pykala za všechno správné, co se pro mě snažila udělat; slzy, jež se mi valily po tvářích v okamžiku, co jsem to všechno slyšel, ale měl příliš velký strach, abych tomu zabránil – a jak se na mě pak otec ze široka usmál pokaždé, když mě spatřil schouleného blízko jejich dveří s oblečením promočeným od slz. Nebyl to však smutný úsměv, který bych si v tu dobu zasloužil za to, co jsem si po celé další roky vyčítal, ale úsměv plný pýchy. Pýchy a hrdosti na to, jak jsem reagoval, jako by to byla jen zkouška – ponaučení. Jako by má matka byla jen dalším prostředkem, jak se mi dostat pod kůži a stlouct mou osobnost do ocelové formy, jíž mě chtěl mít. Jako by byla jeho osobní hračkou, s níž si dělal, co chtěl – zplodil dítě pro své hry a pak využil naši společnou lásku, kterou se snažil obrátit ve svůj prospěch.