Temnota Mezi Námi

| 43. Připravena jako nikdy dříve |

Tahle kapitola je věnována všem, kteří od tohoto příběhu ještě neodešli i přes mé nekonečné pauzy a neztratili ve mně důvěru :D Máte to se mnou těžké a já skutečně nevím, jak se vám mnohdy za všechno odvděčit! ❤

Měsíc... to je za celou mou "spisovatelskou kariéru" ta nejdelší pauza, kterou jsem kdy měla, takže jestli si po tomto nenajmete nájemného vraha, aby mě někde opravil... asi už se mnou přežijete vše! :DD

Klasicky se omlouvám, že to tak dlouho trvalo... Dostala jsem se do psací krize, měla jsem méně času, než na co jsem byla zvyklá a jednoduše to nešlo tak, jak jsem si představovala. Celkem rychle se blížíme ke konci prvního dílu, což je pravděpodobně také jeden z důvodů, proč mám takové problémy se psaním. Mám neskutečný strach, že tak dlouhou cestu něčím pokazím!

Ale takové pocity sužují nejspíše každého autora, když se část jeho díla blíží k cílové rovince... Jednoduše to budu muset nějak překonat a dát se dohromady :D

Po tak dlouhé době vám tak opět přeji, abyste si užili novou kapitolu a nemůžu se dočkat, co řeknete na tuto i ty nastávající! ❤

„Sun, vstávej."

Otevřu oči, probouzejíc se do šerem prošpikovaných stájí s pohledem na Lyah, která se nade mnou se svázanými blonďatými vlasy a unavenýma očima sklání. Když přimhouřím oči, zjistím, že je oblečená v jednoduchých šedých kalhotách a příliš velké košili s vestou stejné barvy. Nemusím moc dlouho přemýšlet, aby mi došlo, že se jistě jedná o Xanderovo či Rhenanovo oblečení, jež si vzala, aby se jí lépe cestovalo – tam, kde se mají věci změnit.

Beze zbytečných slov se na slámě v malých koňských stájích posadím a promnu si oči, nutíc je tak, aby se pořádně probraly. Lyah se mezi tím zvedne, poodejde kousek dále a když se vrátí, v rukou drží hromádku povědomého poskládaného oblečení. Natáhne s ním ruce, aby mi jej podala.

„Řekla jsem všem, ať ti dají chvilku soukromí. Převleč se, sbal si jen ty nejnutnější věci a přijď do jídelny. Wren od Torcy sehnala nějaké jídlo, které by se nám mohlo hodit na cestu," shrne začáteční plán, ačkoli já její slova vnímám jen částečně díky šatům, které nyní spočívají v mém klíně. Při jediném pohledu na ně se mi vybaví crescenské slavnosti, wernah, Torca i první pravdivá chvíle s Freedem.

Přejedu palcem po malinké červené květině vyšité ve světle modré látce oněch šatů. Larie, květiny lidu.

Zvednu zrak k Lyah. „Proč si je mám dát?"

„Protože symboly jsou mocné, Sun," vysvětlí. „Až za pár desítek let budou o této chvíli vyprávět naše pravnoučata a budou vzpomínat na to, jak se všechno změnilo, nevzpomenou si jaká jsi byla. Lidé zapomenou, jestli jsi byla bojácná, obětavá nebo sobecká – zapamatují si jednu věc a s tou tě budou spojovat až dokud se všichni nepromění v prach. Tak to jednoduše je – i na ty nejpodstatnější figury v naší historii se jednou z velké části zapomene. Víš snad, jaká byla svatá Jenil, kterou bohové vyslali, aby chránila Gorondyan před vším zlým a prohnilým a vybudovala zde zemi, která by se dala nazývat rájem? Víš snad o tom, jestli Mariley milovala či nenáviděla svou matku? Víš jistě, že krále zabil Therradův strýc, a ne on sám?" Vydechne a kývne hlavou k šatům od Torcy. „Tvým symbolem bude až do konce světa lidskost. Byl jím ještě, než ses narodila – falešná princezna hlásalo vždy proroctví. Princezna bez královské krve, dívka, která nebyla o nic více než ostatní, a proto moc dobře věděla, co je pro ně nejlepší."