Temnota Mezi Námi

| 33. Dveře k uzmuté minulosti, část druhá |

Dnešní kapitola je věnována seaweed_bookworm! Děkuji, že příběh čteš ❤

Jsem zase zpět s novou kapitolou, ve které odhalíme něco víc ze Suniné minulosti, i když to pořád nebude všechno (tenhle celek bude mít ještě třetí část) a pak už se posuneme v příběhu dále k... řekněme věcem, na které mnoho z vás - včetně mě - čeká! (Aneb bude další kapitola s Freedem, yay!) :DD

Omlouvám se za ty týdny, co jsem teď nic nezveřejnila, ale měla jsem neskutečně moc školy a opravdu jsem nestíhala psát a ani na to nebyla moc velká nálada. 

Ale vy tu jste pořád - aspoň doufám - a to mě neskutečně těší ❤

No... nebudu už moc zdržovat. Užijte si novou kapitolu! Budu moc ráda za jakýkoli hlas nebo názor k dnešnímu kousku :)

„Proč tak moc čteme tuhle knihu, Jenno?" Sun zvedne svazek se zažloutlými listy a vazbou ovázanou tmavě hnědou kůží do vzduchu, věnujíc své mentorce pohled plný zmatení. Na přední straně jsou vyryta mě tolik známá slova čítající přezdívku, kterou mi ráda říká Marquerite. „Je to jen legenda plná nesouvislých vět a spojení, která nedávají smysl."

Z místa uprostřed jedné z místností domu wernah mi je jasné, že kniha, jíž drží v rukou, je kopií té, která leží někde v sedlové brašně Freedova koně, skrytá a zakázaná. Mělo mi dojít, že není jedinou v celém Gorondyanu – na ten fakt proroctví zná až příliš mnoho lidí. Navíc jestli mě měla Jenna o mé budoucnosti učit, skoro jediným ze zdrojů byla právě tato kniha.

„Protože v ní najdeš pravdu, Sun," odpoví jí Jenna, zatímco v rukou drží jiný ze svazků. V této vzpomínce jsem – aspoň podle mých domněnek – o nějaký ten rok starší. Vlasy mám delší, tělo silnější a jsem o něco vyšší. Oblečená jsem v téměř naprosto stejných šedých šatech s dlouhými rukávy jako Jenna, Ta ale vypadá pořád stejně – předpokládám, že je to kvůli tomu, že je aspoň částečně čarodějka po své matce, i když jen trochou. Čarodějnice totiž přirozeně nestárnou. Možná se postupem věku lehce mění a jako děti rostou velmi rychle, ale později to závisí hlavně na jejich emocionálním stavu. Jakmile jedna z nich trpí uvězněná ve svém vlastním těle, jejich dar se rozhodne, že je čas na náhradu.

Je to, jak říkala Torca v Crescenu – wernah žije již celá staletí, ale poslední roky o ni mají všichni strach. Není pochyb, že to souvisí se ztrátou její dcery.

Má mladší kopie se nad jejími slovy ušklíbne. „Jak mám najít pravdu ve slovech, která někdo jen náhodně naskládal po sobě?"

Jenna nad tím zakroutí hlavou, zaklapne knihu ve svém klíně a odloží ji na stůl po pravé straně. „Tahle legenda držela lidi při životě už snad od samotného rozpadu, Sun, a krmila je kousky naděje, že jednoho dne se vše opět vrátí do pořádku. Nikdo se tehdy – a dokonce ani dnes – neohlíží na to, kolik nejasných informací v ní je. Byli rádi, že se mají čeho chytit a v co věřit."

„Ale ten text skutečně nedává žádný smysl!"

„Tak mi pověz, se kterou částí máš tedy takový problém," vybídne ji mentorka.

Sun se znovu zadívá do knihy o marey. Vidím, jak jí oči cukají ze strany na stranu, jak se snaží rychle najít to, po čem touží. Jakmile na to konečně narazí, krátce střelí pohledem k Jenně. „Není to tak, že bych měla problém s určitou částí, mám problém s celou tou legendou. V jedné části píše, že... spojení marey a ronwei vysvobodí sílu, která připadne vlku a ten se tím způsobem osvobodí," vysvětlí, kroutíc hlavou. „Ale na jejím konci se povídá, že marey vloží své srdce do rukou krále s dvěma korunami, který touží po pomstě vlku. Odporuje si to. Proč by někdo vysvobozoval osobu, které se chce ve skutečnosti pomstít?"