Malik & Tomlinson

Chapter 4

Annie POV

Dusila jsem smích. Evidentně byl mladý pán v šoku. Jeho reakce při mém předklonu byla víc než vtipná. Otevřely se dveře. „Přejete si?“ „Na chvíli zajdu vedle. Annie?“ „Ano?“ „Díky za kávu. Termohrnek byl super nápad.“ Dostal ze sebe přiškrceným hlasem a vyrazil ze dveří. 
Uplynulo sotva pět minut a ozvalo se zaklepání. Po vyzvání vstoupil do dveří vyšší, snědší muž. „Přejete si?“ „Mám tu schůzku s panem Malikem.“ „Pan Kaneswaran?“ Přikývl a rozhlížel se kolem. „Jste tu nová?“ „Ano. Posaďte se, hned vám jej seženu.“ Vešla jsem na chodbu a hned mi došlo, odkud mi byl povědomí. Byl to člen The Wanted. „Slečno!“ otočila jsem se. Chodbou se hnal kupředu další slavný obličej. „Ano?“ „Asi-asi jsem zabloudil. Mám schůzku s panem Tomlinsonem. Ale absolutně netuším, jestli jsem správně. „Jste. Pojďte se mnou.“ Klepla jsem do dveří. „Ah –Dobrý den.“ Zvedla Peťka oči k mému doprovodu. „Louis tu má nějakou schůzku.“ „Ano má, ale měl jste dojít až o půl desáté, pane Cuthberte…?“ „Omlouvám se, klidně tu počkám. V tak milé společnosti mi to vadit nebude.“ Zamrkal. „Je tu Zayn?“ „Vzadu.“
Klepla jsem do dveří a netrpělivě třepala nohou. Louis jen zvedl obočí, když jsem se kolem něj protáhla. „Dorazil klient.“ „Jasně, už jdu. Dořešíme to později.“ Mrkl Zayn směrem k Louisovi. „A vy tu máte taky někoho.“ Prošla jsem pod Zaynovou paží a hrnula se z kanceláře. 
„Je teprve tři čtvrtě!“ houkl na chodbě. „Přišel hned jak jste odešel. Ještě jsem nevolala do trojky…“ „Zavolám tam.“ Podržel mi dveře a nechal vstoupit jako první. Okamžitě jsem ucítila šílenou nevraživost. 
„Sivo.“ Kývl slabě na pozdrav. „Zayne.“ Oplatil to muž stejnou mincí. „Dej mi chvíli. Anne, pojď se mnou.“ Mou tichou námitku, že si chci vzít diář a propisku přešel bez povšimnutí.

Peťka POV

Jen co ti dva odešli, vešel Louis. Tvrdým, nic neříkajícím pohledem sjel Cuthberta pohledem. „Myslel jsem, že jsme domluveni až na půl desátou?“ na konec přidal malý otazník. „Má chyba,“ postavil se. „Ale vzhledem k pracovnímu vytížení jsem nemohl jinak.“ „Nejsi jediný, kdo je vytížený. Nemůžeš si sem jen tak přijít a čekat, že tě příjmu.“ „V to ani nedoufám. Upřímně, doufal jsem v to, ale v přítomnosti tak krásné asistentky to tu hodinu klidně vydržím.“ Ošila jsem se, jen co to dořekl. „Dávej si pozor na jazyk.“ Zavibroval mu telefon. „Potřebuju tvou asistentku. Ve trojce nikdo nemůže. Ať udělá tři kávy. Dík!“ „Peti?“ vytřeštila jsem na něj zrak. Podal mi svůj telefon a kývl. „Hned jsme zpět.“ „Nespěchej.“ Vrátila jsem mu telefon a vešla do kuchyňky. O několik minut poté jsem s klepáním vcházela do pracovny Zayna. Seděl v křesle, na opěrce u něj Annie. Scéna jak z filmu, silou vůle jsem držela čelisti při sobě. Naproti seděl člen z The Wanted. Nestačila jsem zírat. On tady, u nás Josh z Union J. 
„Budete si přát ještě něco?“ „Jo, vypadnout! Ti dva si jdou po krku!“ vyhrkla Annie česky a zoufale se pousmála. „S tím ti nepomůžu. Já tam mám taky dva kohouty.“ Odvětila jsem a zmizela. S připomínkou, že kdyby cokoliv, jsem k dispozici. 
Louis v kanceláři, v mé, nebyl. Ocitla jsem se tam pouze s Joshem, který si drze posunul křeslo ke stolu a usmíval se jako krokodýl. „Smím něco nabídnout? Vodu, čaj, kávu?“ „Co tvoje telefonní číslo?“
„Zapomeň!“ šlehl hlas ode dveří Louisovi kanceláře. „Můžeš jít. Petro, dáme si dvakrát kávu.“ Jako robot jsem kývla. 
Pokládala jsem kávu a všimla si, že Louis si vede nějaké poznámky. „Mám tu zůstat?“ střelila jsem pohledem k papíru. „Ne, nemusíš. Tohle bude aspoň na dvě hodiny.“ Odvětil šeptem. „Pokud chceš, zajdi si klidně něco vyřídit. Nebudu tě tu teď potřebovat.“ „Cože?“ „Můžeš jít, číslo mám, pak ti zavolám. Nechci, aby si tu byla.“ V jeho očích se cosi zalesklo. „Venku se ochladilo, můžeš si půjčit moje sako. Visí u tebe na věšáku.“  S rozporuplnými pocity jsem vyšla a opřela se čelem o chladný povrch dveří. Co tohle mělo k sakru znamenat?!
Váhavě jsem napsala Annie sms s dotazem, zda ji Zayn potřebuje. Uteklo patnáct minut a stále neodpovídala, evidentně ji potřeboval. Posbírala jsem telefon, peněženku a kartu pro vstup a v Louisově saku vyrazila z kanceláře. 
Jelikož jsme to ráno našli ve schránce další složenku, vyrazila jsem na poštu. Prošla několik obchůdků s náušnicemi a přesně za dvě hodiny vcházela zpět do budovy. Na patře jsem se srazila s klientem Zayna. Pokřiveně se usmál a vysekl slabou poklonu.
Hned u vstupu do mého království jsem slyšela zvýšené hlasy. Louis i Josh stáli v prostoru a hulákali po sobě. Utišili se, jen co jsem vešla. „Uvidíme se v pátek a doporučuji ti vzít si právníka!“ štěkl Josh a prohnal se kolem jako vichřice. Ani se neobtěžoval se omluvit. Prudký náraz způsobil, že jsem rukou vrazila do skartovačky. Na chvíli jsem viděla všechny svatý a poté vnímala Louise a jeho hlas. „Jsi v pořádku?! Kokot!“ „Jo. CO se tu stalo?“ zahleděla jsem na smetené papíry ze stolu a shozené pořadače. „Já to uklidím… Donesu ti led.“ Beze slova odešel a já začala jednou rukou sbírat dokumenty.

Annie POV

Po dvou hodinách jsem si připadala šíleně vyčerpaná. Zápěstí příšerně bolelo, netušila jsem, jak moc Zayn chce poznámky do detailů. Psala jsem víceméně vše. Nevraživost rostla každou vteřinou. Když se Siva omluvil, že si odskočí, Zayn se zvrátil v křesle. „To je takovej debil!“ „Vážně?“ uchechtla jsem se a pokusila se zvednout z opěrky. Krom toho že nebyla moc pohodlná, nechápala jsem proč tam mám sedět. Zaynova reakce mi vyhodila srdeční i dechovou akci. Stáhl mě tam dřív, než jsem stačila říct „popel.“ „Nikam!“ „Proč?“ „Protože kdybys seděla jinde, skočím mu po krku. Takhle mi v tom bráníš.“ „Chráním jeho nebo vás?“ „Nepotřebuju být chráněný, raději chráním já.“ „Jak rozkošné!“ Siva se vrátil a upřímně, jeho pohled se mi absolutně nelíbil. Když se Zayn posunul a položil dlaň na moje koleno, sjela jsem jej pohledem ale nahlas neřekla ani „ň.“ 

„Příští týden?“ „Jo, v deset.“ Ani mu nepodal ruku a on prostě odešel. „Nechcete sundat tu dlaň?“ „Proč?“ „Sexuální obtěžování?“ „Obtěžuji tě?“ „Budu křičet.“ Pozvedl obočí ale ruku stáhl. „Budeš křičet, rozkoší!“ zavrčel mi náhle do ucha. Ztuhla jsem na půli kroku. „Udělej z toho zápis ve wordu, pak mi ho pošleš.“ Náhle jsem nadskočila, pleskl mě přes zadek. Byla to pouhopouhá reakce. Chytil se za tvář a v němém úžasu zíral. „Zayne, můžu?“ strčil Louis hlavu škvírou ve dveřích. „Jo, pojď.“ Jeho pohled naznačoval jasně, tohle si se mnou vyřídí. 
Během pár minut byl zápis hotový a odeslaný. Jelikož panstvo chtělo kávu a nějaké sušenky, usoudila jsem že jejich pokec bude delší a zmizela za Peťkou. 

Peťka POV

Jen co se vrátil s ledem, doposbíral papíry a ruku mi zabalil do provizorního obvazu. „Přepiš pak tohle. Budu vedle.“ Hodil mi na stůl blok s jeho poznámkami a odešel. Po chvíli jsem si na slabou bolest zvykla a přepisovala jako divá.
Když se bez zaklepání otevřely dveře, nasadila jsem falešný úsměv, který se proměnil v pravdivý. „Louis je u nás. Kafíčkují, asi to bude na dýl. Co se ti stalo?“ vyjekla návštěva a usadila se do křesla po Joshovi. „No wow! Koukám, že nejen u nás bylo veselo.“ Povyprávěla i ona průběh schůzky. „Hele, stalo se ještě něco?“ „Proč?“ „Protože tě znám už nějakou dobu…?“ „Vrazila jsem mu.“ „Komu?“ a upřímně jsem doufala, že ne Zaynovi. „Malikovi.“ Trhla rameny nezaujatě. „Proč?“ „Pleskl mě přes zadek! Debil!“ pohodila hlavou a našpulila pusinku. „A mimochodem, Louis by si to taky možná zasloužil.“ „Nepochybně, ale - “ „Dovolil ti někdo odejít?“ ozvalo se ode dveří. Vešel Louis a za ním se tyčil Zayn. „Už chápeš?“ zvedla obočí a vstala. „Až půjdu na wc, tak se mám taky ptát?“ procupitala kolem něj a já jen s úšklebkem potlačila výbuch smíchu.
„Jak vy dvě můžete být kamarádky?“ v hlase Louise zazněl šok. „Prosím?“ „Oheň,“ ukázal za sebe „a voda.“ Natáhl ukazovák mým směrem. „Bezvadně se doplňujeme.“ Trhnu rameny a zadám „tisk.“ „Poznámky máte tam a pokud nic už nechcete, odskočím si na oběd.“ „Dal jsem ti volno dvě hodiny…“ „To znamená, že jsem bez oběda?“ „Chápeš to dobře.“ Byl zpátky, arogantní, namyšlený blbec Tomlinson. „Prosím?“ zeptala jsem se nevěříce. „Pokud vím, já odejít nechtěla, víceméně jsem musela. A pokud to dobře chápu, i kdybych zůstala v budově, oběd bych stejně absolvovat nesměla.“ „Měla jsi volno. Pokud máš hlad, zavolej do trojky, ať ti něco přinesou. Respektive, nám. Dal bych si hranolky a steak.“ Odešel k sobě a já upřímně nestačila zírat. 
Z trojky se mi v telefonu ozval roztomilý hlásek, který hned, jak jsem oznámila „Tomlinson“ pomalu zasalutoval. „DO pár minut to bude, slečno.“ Zatrylkoval chlapec a zavěsil. O dvacet minut později klepal na dveře pihovatý kluk, sotva patnáctiletý. „Wow.“ Sjela mu čelist, když jsem se zvedla a zamířila pro boxy s jídlem. Fakt, že nade mnou slintá puberťák jsem zadupala kamsi do neznáma a svou porci nechala na stole. 
„Dále.“ „Oběd.“ Div že jsem mu to nehodila pod nos. „A příbor?“ „Vteřinku!“ otočila jsem se na patě a zamířila do kuchyně. „A něco pití?“ už jsem byla na odchodu, když měl další úžasný dotaz. Stiskla jsem rty do tenké čárky a v duchu napočítala do deseti. Bylo mi jasné, že práce tady mi zocelí nervy. „Je mi líto, ale neřekl jste že něco chcete.“ „To je snad jasné.“ „Jak jsem mohla vědět, že tu nemáte například láhev Coly?“ ukázala jsem rukou na malou ledničku. „Jistěže mám, ale tvou povinností je zajistit mi vše co potřebuji.“ Zvedl se zamířil k lednici. Krom Coly tam byla i hromada alkoholu. „Můžeš jít.“ Práskla jsem za sebou dveřmi a bylo mi jedno, co si pomyslí.