Malik & Tomlinson

Chapter 21

Annie

Po necelých třech hodinách najíždí Zayn na silnic, vedoucí k domu rodičů. „Tady.“ Zastaví u chodníku a mlčí. „Co je?“ „Budeš mi chybět.“ Pousměje se tak, jak to umí jen on. Mrknu na hodinky, je krátce po pátý hodině a upřímně, i když se na rodiče, ségry a hlavně Liama těším, nechce se mi. „Nezajdem ještě někam na kávu?“ „Tak naviguj.“ Zaculí se spokojeně.
Usadíme se na náměstí, v malé kavárničce. „Annie!“ hrne se k nám obsluha. Mamčina kamarádka. „No to je dost, Karen je celá natěšená, kdy dorazíš. Kdopak to je?“ Zvídavě pohlédne na Zayna. „Přítel.“ Laura zvedne obočí, skoro doprostřed čela, pak se zaculí. „Je to fešák!“ odběhne s objednávkou.
„Přítel?“ culí se jako měsíček, zatímco mi omotá ruku kolem ramen. „Tak kamarád! Nebo šéf?“ „Přítel!“ nahne se pro polibek. Dveře cinknou a dovnitř se nahrne Liam i s nějakou brunetkou. On si nás nevšímá, jen ona. Sjede Zayna pohledem a čelist ji poklesne. „Kdo je to?“ i když nechci, v hlase mi zazní žárlivost. „Ty žárlíš?“ vydechne úžasem, koutky úst mu pobaveně cukají. „Ne, jen se ptám.“ Vypláznu jazyk a on mě opět políbí. „Vysvětlím ti to, jak budeme pryč.“

Peťka

„To. Je. Takový. Debil!“ vrčím celou cestu. Sarah jen přikyvuje a přidává další informace o něm. „Musíš mi pak napsat, co ti na tohle řekne Gemma.“ Dodá, před domem. Ona bydlí o kus dál a na můj dotaz, zda u nás nechce zůstat, odpovídá záporně. „Raději ne. Nehodlám Gemm poslouchat. Tohle s ní vyřeš jako sestra se setrou. Držím palec!“ mávne na pozdrav a urychleně se klidí. Povzdechnu si a vydám se domů.
Harry je zase v čudu, táta na mě mávne od televize a já jdu po hlasech do kuchyně. Mamka něco peče, Gemm sedí na lince a nadšeně vykládá o Ashovi.

 „No to je dost!“ zaculí se, když mě spatří. „Konečně!“ přidá se i mamka. „Odveď ji prosím, už mi jde z toho kluka hlava kolem.“ „Ale já ti ještě neřekla všechno!“ uvážím-li, že Harry je z nás ten nejmladší, tak se ona momentálně chová jako patnáctiletá puberťačka. „Já ale s tebou musím mluvit.“ „O čem? Pan Tomlinson?“ „Ne, pan Irwin.“ Úplně se zarazí a mamka zvedne obočí. „Kdo je Irwin?“ „Ashton…“ nakrčí Gemm čelo a sjede z linky. Pošťuchuje mě před sebou až k sobě do pokoje.
„O co jde?“ „Jak dlouho že ho znáš?“  „Něco kolem měsíce.“ „Gemm,“ odkašlu si. „Byla jsem se Sarah v kavárně, no a… Jak to jen říct… Zkoušel mě sbalit, stejně jako Sarah.“ Její obočí poklesne a oči ztratí jiskru. „Vypadni.“ Ukáže na dveře. „Prosím?“ „Nerozumělas? Vypadni! Nevěřím ti!!!“ už ječí a celá se klepe. „Gemmo, prosím tě, uklidni se.“ „Vypadni!“ zaječí, div mi neprotrhne bubínky. Poraženecky svěsím ruce a zmizím z pokoje. Na odpočívadle stojí Harry. V ruce skate, obočí povytažené. „Žádné otázky!“ prásknu dveřmi svého pokoje a praštím s sebou do postele.

„Nemám náladu!“ vyštěknu o deset minut později. Harry mi však vtrhne do pokoje. „Tak mluv!“ „Cože? Co jako a laskavě, ty po mně neječ!“ „Promiň.“ Zamumlá a posadí se mi do postele. „Gemma hystericky řve, mamka spálila kvůli ni buchtu, táta se zavřel v dílně, že tohle fakt poslouchat nebude a já mám dělat cosi jako prostředníka. Tak mi to ulehči.“ Mám chuť jej poslat k čertu, ale vybaví se mi, jak on včera poslouchal moje nářky. A ostatně, může se sebrat a jít rozbít Ashovi úsměv. „Znáš Ashe?“ „Osobně ne, jen co mi řekla Gemma. Proč?“

„Ty seš úplně blbá!“ Jen co jsem mu vše řekla, vystartoval za Gemmou. Vykoukla jsem na chodbu. Mamka stála před dveřmi, mírně otřesená. Z pokoje se ozýval Harryho hlas, který na Gemmu řval vše, co jsem mu já řekla. „Vyhodil mě.“ Vydechla mamka poněkud otřeseně.
„Ty zas pečeš?“ začichám přes zábradlí. „Ježišmarjá!“ vyjekne a sbíhá schody.

Harry se ukáže po chvíli, je vzteky brunátný. „Nána!“ máchne rukama a vydá se ze schodů. „Kam jdeš?“ „Rozbít mu hubu!“ „Harry!“ ani se neotočí a než se dostanu ven, je pryč. V duchu si říkám, že se nebudu rozčilovat a zavřu se opět v pokoji.