Malik & Tomlinson

Chapter 19

Zayn

Když vidím její výraz, co se ji objeví v obličeji, ve chvíli kdy mi stáhne boxerky, moje ego vyletí někam do oblak. Úžas, touha, chtíč… Pohledem ji pobídnu, ať si dělá co chce. Využívá nabídky a v následné minutě cítím její horké rty, mrštný jazyk a šikovnou ruku. Vjedu ji dlaní do vlasů a slabě si ji přitisknu víc. Zakloním hlavu a koušu si rty. Kdy jsem k sakru něco takovýho zažil naposledy?! Nepamatuju se, nebo lépe, nevzpomínám si. Z úst mi vyjde sten, vše se ve mně bouří. Chci být ten dominantní, donutím ji pohybem přestat. „Udělala jsem něco špatně?“ šeptne překvapeně. „Ne!“ vytáhnu se na nohy a ona jen překvapeně zírá, zapiští, ocitá se v mém náručí. Odnáším ji do ložnice. Potřebuji víc prostoru. Pohovka a i linka jsou fajn… Na rychlovku.
Položím ji do peřin, dává si dvě a dvě ihned dohromady. „Pán chce být ten dominantní?“ zašeptá, když na ni nalehnu a drze ji políbím. „Hmmm.“ Zamručím a soustředím se tepající tepnu na krku. „Padesát odstínů Zayna Malika.“ Zasměje se a natočí hlavu na stranu, umožní mi snazší přístup, po pár minutách se ji tam objevuje malá, fialovomodrá modřinka. Stáhnu ji džíny a odhodím neznámo kam. Lačně přejedu dlaní po tom rozpáleném těle, které mi nabízí.
Skousne si ret a vyzývavě mi pohlédne do očí. Rukou ji mířím ke klínu. Přes tenkou látku cítím, jak je vzrušená, vklouznu dlaní do kalhotek…Sykne a prohne se.

Luke

Najít si adresu Petry se rovnalo boji. Chvíli jsem se hrabal v složkách zaměstnanců, prošel několika zaheslovanými  soubory a byl v dokumentech Tomlinsona. Hajzl! Celou její složku měl kompletně zaheslovanou. Na pomoc jsem musel přizvat Michaela. Když už byl v tom, prohrabal on složku Annie, stejně jako Tomlinson, i Malik ji zahesloval bravurně. Po dvou hodinách hledání klíčů a hesel jsme si tiskly jejich životopisy a nyní, s kávou v ruce a nohama na stole jsme si je pročítali.
Michael měl původně stejný plán, jít se mnou, ale k jeho smůle a mému štěstí mu volala sestra, že potřebuje pohlídat dítě. Vzteky brunátný odešel k ní domů a já se flákal po ulici a čekal. Strávil jsem tam šíleně dlouhou dobu a nakonec zalezl do kavárny a nalepil se na výlohu. Jediná osoba která však do domu vešla, po celou dobu mého pozorování, byl odhadem kluk. Držel cosi v ruce a protáhl se do vchodu kolem staršího chlápka.
Přijelo luxusní auto, které jsem poznal ihned, Malik. Z auta však vystoupila Peťka a do pár sekund i on. Chvíli se o něčem bavili, on ji pak drtil v náručí a až když zmizela za dveřmi, nastartoval a odjel. Vyšel jsem z kavárny a pozoroval, v kterém patře se rozsvítí. Žádné nové okno však nehlásilo existenci někoho, jen chodba, skoro nahoře se rozsvítila. A ze vchodu zrovna vycházel stejný muž, který pustil i toho kluka, jen s rozdílem, že teď měl na vodítku jezevčíka. S pozdravem a s přáním krásného večera – na úlisnosti jsem machr – jsem vběhl do domu a odhadem spočítal, do kterého patra mám vyjet.
Nemýlil jsem se, stála na chodbě, v prstech držela rudou růži a vzkaz. Vypadala vyděšeně, že mě tak pozdě vidí ale nebránila se mému návrhu a nyní, sedím v jejich bytě a v ruce držím hrneček lahodného čaje.

Peťka

Podezřívavě Luka pozoruji. Vypadá, že růže je taktéž překvapila. Od něj pravděpodobně není. Hazz? Nemožné. Liam? Proč? Kdo jiný… Tomlinson?! Vtipné! Nechala jsem růži na lince, byla krásná, což o to ale… Kdo ji poslal? A co měla znamenat ta tři slova… Mnoho otázek, žádná odpověď.
„Netvař se jako kdybych tě mučil.“ Vytrhne mě z úvah Lukeho hlas. „Jsem přítulný a koušu jen ve vzteku!“ zamrká a já vyprsknu smíchy.
Ve výsledku s ním strávím krásnou noc. Povídáme si, smějeme se. Když dojde na práci, je radostí bez sebe, že souhlasím s práci pro něj. Jen tak ze zvědavosti se zeptá, co Annie. Po mém prohlášení, že se vrací k Zaynovi váhavě kývne. Nedá mi to, na můj dotaz, zda se líbí Miachelovi se zaculí a kývne. Uf, no mám dojem, že Zayn si ji vzít nenechá.
„Mám už jít?“ blíží se čtvrtá ranní a stále sedíme na pohovce, pouštíme si staré hity a smějeme se historkám toho druhého. Kdy mi naposledy bylo tak dobře? Ha, s Louisem… „Ne, nechoď. Můžeš tu přespat.“ Souhlasí a já si až v posteli, ve chvíli kdy on oddechuje na druhém konci uvědomím, co jsem dovolila.

Luke odchází před obědem. Annie je stále v trapu, pravděpodobně se s ní nerozloučím. Uraženě našpulím pusu a povzdechnu se. Luke, který se právě obouvá zvedne pobaveně hlavu. „Jestli chceš, tak tu s tebou zůstanu.“ „Cože?“ začnu se smát. „Ne, to já jen kvůli Annie.“ „A kde vůbec je?“ „Někde venku…“ nemám touhu s ním rozebírat její milostný život. Už jen kvůli Michaelovi. Zkřiví ret, ale dál se neptá. Popřeje mi hezkou dovolenou a s dotazem, zda mu dám číslo odchází. Ještě mezi dveřmi se však zastaví, skloní se a vtiskne mi lehký polibek na tvář. „Krásné Vánoce, krásko.“ Pousměje se a zmizí na schodišti.
Zabouchnu, zprudka se nadechnu a opřu se čelem o chladné dveře. Až písnička, znějící z mobilu mě donutí se odlepit ode dveří a přijmout hovor.
„Mami! Ahoj. Jistě, řekni Harrymu, aby mě vyzvedl v sedm na nádraží. Už se na vás tak moc těším!“ usmívám se zeširoka do telefonu a jednou rukou házím do kufru oblečení.
Půl paté, Annie stále v trapu. Nicméně, musím vyrazit. Kabelku, kufr… Mířím k výtahu. Zamknu a vyrážím na nádraží.  Do vlaku mi pomůže s kufrem průvodčí, usadím se v kupéčku a opřu čelo o okno. Od listopadu se mi změnil život, kompletně… Jen nevím, zda k dobrému či k špatnému…

Harry na mě huláká jen co sestoupím schůdky na perón. Stojí ležérně opřený o jeden ze sloupů a kousek od něj stojí banda dívek. Všechny do jedné nad ním slintají, věnuje jim jeden ze svých širokých úsměvu a hrne si to ke mně. „Opla pla, hubana, sestřičko!“ Děvčátka zklamaně vzdychnou a hledají další objekt, na kterém by mohla slintat.
„Tak co? Ten vocas v práci, dobrý?“ „Budu přeložena…“ „Takže špatný?!“ „Uh. Jak to jen říct, nastoupila tam Jennifer,“ při jejím jméně se Hazz ošije. I on s ní měl poměr a díky tomu jsem se víc jak čtvrt roku nebavili. „No a… Louis se asi nechal nějak strhnout a dost to mezi námi skřípe. Zayn mi zařídil, že k druhému lednu nastoupím do kanclu k jednomu klukovi. Povýšil, takže budu pro něj dělat to stejné, co pro Louise.“ „Uh, jen mi asi něco ušlo, ale vy jste se jinak skamarádili? Ty, Louis a ten… Zayn? A Annie?“
Vzhledem k tomu, že ze všeho mám jen šílenou bolest hlavy, rozhodnu se Harrymu říci vše. Sedíme teď v nádražní kavárně a on přikyvuje, sem tam položí otázku ale hlavně, drtí mou ruku a já se konečně cítím naprosto v bezpečí.