Chapter 52

3.3K 197 18
                                    

Zayn

Zrovna tohle, nebyl moc jemnej způsob, jak mu oživit paměť... Sedět teď primář tady, vyhodí mě ven. Ale Louis vypadal, že stále neví, že si nevzpomíná. Mít amnézii, asi by mě jméno „Michael Clifford" okamžitě probralo. Při vzpomínce na toho smrada, mi zacukalo v pěsti.

„Zkus to. Je mi jedno, co řekneš. Zatím mám fakt okno. Teda, výkladní skříň o rozloze několika kilometrů."

„Hele, nejlepší je léčba šokem. Primář mě prosil, ať myslím na tvoje srdce, a celkově na zdraví. Ale já fakt nevím, jak toto říct kulantně a slušně...

Ty ses zachoval jako hajzl, uvěřil jsi kecům Jennifer, která ti nalhala, jaká je Peťa kráva... A tys to dal Peťce dost sežrat. Trápila se a tobě to bylo jedno. Ještě ale předtím, ses ji pokusil na začátku, když nastoupila, ojet ve výtahu. A už v tý době, měl ten Luke Hemmings asi jakýsi plán, jak nás zničit. Měl videozáznam, z toho... Ale k tomu se za chvilku vrátím.
Hele, ty si zaměstnal pod sebou Jennifer, Annie pracovala u mého táty v kanclu, se mnou dělala Peťka. Když si Luke polepšil, ona přešla k němu, ke mně se vrátila Annie. Ty sis pak uvědomil, jaká je pravda, ale Peťka se tě stranila, protože jsi ji sprostě ublížil.
Mezitím, ses ty stačil porvat s jejím známým a architektem, který má projektovat cosi ohledně naší firmy, v jedné osobě. Ve stejný den, ses porval s Hemmingsem, protože se ji pokusil znásilnit. To je důvod, proč jsi tady. Ta rvačka byla dost drsná, byl jsi rozmlácený už ze rvačky s tím architektem, ale rvačka s Lukem tě dorazila.
Co se nahrávek týče, šlo o to, že ji Luke asi vyhrožoval. Že je zveřejní. Jsou totiž dvě. Jedna zachycuje tvoje chování ve výtahu, druhá obsahuje soubor, kde si já užívám s Annie. Luke má kamaráda, Michael Clifford, taky u nás pracoval. Vyhodil jsem ho po tom, co jsem zjistil, že Luke mu poslal právě nahrávku mě a Annie.

No... To je asi vše. Možná jsem na něco zapomněl, ale to důležité asi řečeno bylo. Sám nevím." Trhnu rameny a konečně se na něj podívám.

Tváří se... Neutrálně...

„Jako fakt?" „Hech?" „Jsem takovej hajzl? Myslel jsem, že si děláš srandu... Teda, ty jako hajzl vypadáš," Uchechtnu se a zamumlu poděkování. „Ale myslel jsem... No... Kde je ta holka teď? Je v pořádku?" „Jo, zachránil jsi ji. Jen byla otřesená. Leží taky tady, na jiným oddělení. Doktoři si ji tu nechali, pro jistotu. Byla u tebe... Když jsi byl v kómatu. Určitě sem přijde zase. Má tě moc ráda." 

„Takže, já ji mám taky rád." „Myslím, že víc než to. Byla chyba jak na tvé, tak na její straně. Ale až si vzpomeneš, tak ti všechno dojde." „Co když, si nevzpomenu?" „Hele, nemusíš si vzpomenout na vše, stačí aspoň základ. A tím je tvoje rodina. Nemusíš řešit minulost, ani ten vztah, co byl s Peťou předtím... Myslím, že tě i teď bude mít víc než ráda. Budete si rozumět." „Začít od začátku...?"
„Jo, tak nějak. Před pár hodinama, ses probral z kómatu. Tvůj mozek plaval v krvi. Bylo to s tebou dost nahnutý... Nemůže nikdo čekat, že budeš v naprosté pohodě. Ještě ne... Hlavní je, že ses probral, dýcháš, mluvíš,... Všechno ostatní přijde časem." „My dva jsme asi fakt kámoši, dost velcí, co?" Uchechtl se a vytáhl se do sedu. „Si piš, brácha." 

„Hele... Ta žena, má máma, říkala, že zase přijdou. Znáš je, viď? Prozraď mi něco o nich... Třeba si sám, trochu vzpomenu..."

„Louis?" Četl jsem si jedno jediné slovo, v sms od Annie. „Loui, odskočím si." „Jasně." Na tajno se cpal bagetou, pro kterou jsem doskočil do kantýny. Div se nezadusil....

„Ahoj."
„Vše v pořádku?"
„Proč by nebylo?"
„No... Voláš. Jen jsem ti psala, co on... Jak mu je?"
„Má okno, nepamatuje si mě. Ale věří, že se známe... Peťa tu ještě nebyla, než se zeptáš. Ale já mu řekl všechno. To, jak jste k nám nastoupily až po tu rvačku."
„A to ho nerozhodilo? Na nic si nevzpomněl?"
„Ne... Ale ani to s ním nehnulo. Což je na jednu stranu fajn. Čekal bych, že začne jančit, nebo něco... Ale je dobrej. Annie, co se děje?"
„Nic se neděje. Co by mělo?"
„Zníš jinak..."
„Jsem jen unavená a chybíš mi."
„Ty mně taky. Za chvíli budu doma."
„Nemusíš spěchat... Stejně... Asi doma nebudu."
„Proč? Kde budeš? Jdeš sem, za Peťou?"
„Ne... Asi budu ve Wolver."
„Co? Co to povídáš?!"
„Lásko, myslím, že by sis měl otevřít internet a podívat se, do dnešních hot news."

Do ucha mi proudilo pípání. Bez dalšího slova, mi hovor položila a já za chůze zpět na pokoj čekal, až se internet načte.

„Loui, nezlob se. Ale musím domů, něco se děje a-" Vytřeštil jsem oči na displej a prostě to nechápal.


Malik & TomlinsonKde žijí příběhy. Začni objevovat