Malik & Tomlinson

Chapter 68

Annie

„Neboj, my nekoušeme." Se zájmem jsem se otočila od okna v Zaynově pokoji, a usmála se na malou holku.
„Já vím." „Mám bráchu moc ráda." „To je dobře. On tebe taky." „A budu mít i tebe, jo? Pojď si hrát." „A s čím?" „Hm... S panenkama asi ne, co? Nezahrajem si monopoly?" „Můžeme." „Tak u mě jo? Zayn nemá rád, když mu do pokoje tahám svoje hračky." Chytá mě za ruku, na patře se potkám s Trish.
Pobaveně se usměje, že nám donese něco dobrýho a než začneme hrát, přidá se k nám i Walliyha.

Po večeři, kterou jsem strávila jen s Trish a holkama, volal Yaser.

Zayn se konečně i s Louisem vrátil, dají si kafe, Zayn je prý vymrzlý, a pojedou domů. Mně konečně Zayn odepsal na několik sms, kde se omlouvá a doufá, že mě doma moc netrápily a necítím se hrozně.

„Půjdu si lehnout." „Nepočkáš na Zayna?" Poklízela jsem myčku a vrtěla hlavou. „On mě vzbudí... Bolí mě hlava." „Nechceš prášek?" „Jo, vezmu si... Celou dobu myslím na Louise a na Peťku. Jestli se třeba nezlobí, že jsem nepřijela. Ani jsem ji nezavolala, neměla jsem odvahu..." „Určitě se nezlobí... Bude to dobrý. Jestli se Louis vrátil domů, tak tomu dávám pár dní a budou s Peťkou spolu a pro změnu bude v londýnským deníku plno zpráv o tom, jak je Tomlinson zadaný." S uchechtnutím zapiju prášek a s přáním dobré noci, si jdou lehnout.

„Ty už jdeš spát?" „Není mi dobře..." „Tak jo... Hele, půjdeme zítra ven? I se Zaynem? Třeba do cukrárny!" „Domluvíme se zítra, ju?" „Dobře, tak dobrou noc." Malá mě obejme, prosí o pusu na dobrou noc a jen co za mnou zaklapnou dveře pokoje, shazuju ze sebe oblečení a zavírám se ve sprše.

Sprostě jsem mu ukradla jednu z řady drahých a oblíbených košil, a zalehla. Usnout mi nešlo, hlava bolela čím dál, tím víc.

Bez přestávky jsem myslela na Peťku. Jak ji asi je, jak to vyřeší. Ona ho přece má vážně ráda a jestli on, pako, řekne že to nemá cenu, že nemůže... Pochyby, že by se pak vůbec vrátila do firmy, byly na místě.
Nepochybně by odjela na nějakou dobu domů a pak se třeba vrátila a našla si něco jiného, ale se mnou už počítat nemohla. Ať mě to mrzelo sebevíc, byla jsem rozhodnutá odstěhovat k Zaynovi zbytek věcí, stejně jako vzít věci z Wolver...
Zadupala jsem myšlenky na Peťku, pro pár vteřin, a přemýšlela o našich. Táta to asi nerozdýchá, máma mi to vyčte... A ve výsledku, pokud otěhotním a Zayna prostě nezačnou mít rádi, akceptovat jej i fakt, že bydlím u něj, to maličké může být opravdu bez prarodičů a mně nezbyde nic jiného, než doufat, že se se Zaynem pak nerozejdu, protože bych neměla kam jít.
Fajn, to by stačilo... Tak nanovo: do hlavy se mi znovu dostala Peťka a Louis...

Po hodině, kdy jsem už zoufalstvím skoro fňukala, jsem se znovu otočila na břicho a v hlavě si představovala bílou místnost... Jen čistě bílou místnost bez oken. Vždy mě taková představa podivně uklidnila a uspala.
Spánek se dostavoval, pomaličku jsem do něj upadala...

Zayn

„Ahoj..." Máma mě vtáhla do domu, v očích otazníky... „Ahoj! Tak co?" „Je to vůl... Ale hlavně že je doma a že mluvil s Petrou." „A?" „Nevím... Odjeli jsme. Zítra mu zavolám. Jsem pořád ještě nerozmrzl... Jdu si lehnout. Annie je nahoře?" „Už spí." Mamka mě objímá, typicky maminkovsky hučí, že snad nelehnu a já se plazím nahoru. Div nedrkotám zuby ještě teď.

Dupnu do hromádky oblečení, dusím smích a zavírám se ve sprše. Pořád žádná sláva...

Jen v boxerkách lezu do postele a objímám Annie. Materiál toho čehosi, v čem spí mi je známý a já se tiše směju.
Zase moje košile, zase ta nejdražší, kterou nosím na důležitá jednání a slečna mi v ní opět spí.

„Zaynie?" „Promiň! Nechtěl jsem tě vzbudit." „Jsi strašně ledový...!" „Byla zima..." „Kde jsi ho našel a-" „Až ráno, nepočká to? Jsi ospalá." „Nejsem. Chci to vědět teď." „Annie..." „Zayne, měla jsem zůstat tady! Celou dobu na to myslím... Co Peťka? Nezlobila se?" „Spala když jsme přijeli a když jsme odjížděli, byla s Louisem a žvanili...
Našel jsem ho v lese, jako děti jsme si tam hrávali... Zůstal tam po nás polo rozpadlej bunkr, tak tam seděl... No, rozhovor to byl, takovej... Dost hrubej. Nešetřil jsem ho, nebral si servítky. Ke konci se mi rozbrečel. Mrzí ho, kým byl, jak se choval. Že tebe uhodil... Řekl jsem mu, že se nezlobíš, že se ti přece omlouval, ale on to bere tak, že uhodil holku, že Petru málem znásilnil a celkově... Byl z toho dost špatnej, a seděli jsme tam dost dlouho.
Jak jsme přišli domů, ti dva se zavřeli a my chvíli na to jeli. Kopl jsem do sebe kafe, skoro mezi dveřma... A teď je mi fakt hrozná zima." Uculila se a přisunula se.

Hladila mě po tváři a nejistě se usmívala.

„Bude to mezi nimi dobrý?" „Snad jo... Dořeším to zítra, hm? Fakt nemůžu, chci spát."

Peťka

„Omlouvám se..." Sotva se za námi zabouchly dveře, uslzeně jsem k Louisovi pohlédla.

Cítila jsem se zrazená, díky Annie a ublížená kvůli němu.
Po jídle, které jsem odmítla, jsem se uslzená zavřela u sebe. Znovu to na mě dolehlo a po chvíli přišly holky s notebookem, že se podívám na film. Jen abych nemusela předstírat, jak jsem v pohodě, jak mě film baví – ačkoliv to byl můj oblíbený „Někdo to rád horké" – usnula jsem a když jsem se vzbudila, seděl dole Yaser.

Byl pobledlý, a právě povídal o Annie, jak jeho žena je z ní unešená. Hm... Čekala jsem, že přijede, že tady bude se mnou...
Třesu hlavou, mířím si udělat kávu a snažím samu sebe přesvědčit, že jsem ukřivděná neprávem. Kdo mi dal právo rozhodovat o tom, kdy se mnou Annie bude?

„Peťko!" „Dobrý den." „Annie tě pozdravuje..." Vydechne po tom, co mě objal a ptal se, jak mi je. Můj výraz v obličeji mě prozradí. Opět dotčená.

„Nezlob se, na ni ne. To Zayn ji zakázal, aby sem jela. Říkal, že tu je dost vyděšených bab..." A tohle mi jako mělo pomoct? K čemu? Abych se cítila ještě víc pod psa... Věděla jsem, že se chovám jako malá, ale i tak jsem na ni byla naštvaná a nepolevilo to ani ve chvíli, kdy Zayn s Louim dorazil.
Oba vypadali ztahaně, Zayn drkotal zuby a s vděkem si vzal nabízený hrnek s čajem od Daisy.

„Můžeš?" Zachrčel Louis, ignorujíc všechny kolem nás a bral mě za ruku.

Jeho omluva, vyřčená ihned, jak jsme byly sami, nemohla rozmetat okamžitě ten strach, co jsem o něj cítila, to nepochopení...

******************************************
Děkuju za komentáře :o) ♥
Bude... :o) Je maratóóón :o) ♥ Jen se na mně projevuje spánkový deficit a padá mi hlava =D Takže... Ač nerada, asi půjdu na chvíli spat a pak se to tu rozjede víc :o)