Malik & Tomlinson

Chapter 60

Zayn

Sklouzla ze mě a věnovala mi něžný polibek. „S takovou, budeme mít miminko brzo." „Chci ho. Nemůžu se dočkat, až ti poroste v bříšku a až bude na světě, tak ho ze svý náruče nepustím. Stejně jako tebe." Zapnul jsem si zbývající knoflíčky na košili, upravil sako a přemýšlel, jestli mám v kanclu ještě nějakou náhradní. Jinak absolvuji jednání od pasu nahoru nahý.

Vyřešili jsme několik zakázek, pomohl jsem se zakázkami Louise, dorazil ten debil Polák. Propíchl mě pohledem a usadil se do křesla a naštvaným výrazem. Když jsem s ním skončil, přišel jsem si naprosto vyčerpaný.

„Lásko?" „Ano?" „Máš na mě chvilku?" „Vždycky. Děje se něco?" „Napadlo, jestli nemáš hlad...?" Se smíchem jsem natáhl ruce po boxu s jídlem.
„A kávičku, pane Maliku?" Zatímco jsem jedl, ona měla nějaké telefonáty. „Jsi úžasná." „A ty lichotník." Brouknu na souhlas, s vděkem si převezmu hrníček a přesunu se na pohovku. Sjede mě pobaveným pohledem, když si rozepnu pásek.

„Co tak koukáš?" „Co teď čekáš?" „Jsem plný." „To se dá pochopit dvojsmyslně." „Možná?" „Určitě?" „Pojď ke mně a uvidíme, jak jsem plný." „Mám riskovat?" „Čím víc otálíš, tím víc se já zlobím." Heknu. Pomalou chůzí se ke mně přiblížila, pak na mě skočila. Dravě mi zaklonila hlavu a vytvářela mi modřinu.
„Myslíš, že když budeme mít miminko a bude to chlapeček, tak Loui s Peťkou pak budou mít třeba holčičku?" Začal jsem se smát. V slzách jsem ze sebe přiškrceně dostal, jestli by si ti dva pak spolu začali. Praštila mě do hrudi a uraženě se zvedala.
„No tak! Jsem plný!" „Tak si odpočiň , aby ti slehlo." „Bez tvé pomoci to nepůjde." Rezignovaně vydechla, odfoukla si ofinu z tváře a začala se starat...

Za pět minut čtyři, jsem si zapnul televizi a čekal, až se objeví ten hňup. Annie přišla minutu před čtvrtou, uraženě špulila pusu a kdyby to šlo, Clifford by se v televizi rozpadl v prach pod jejím pohledem.

„Myslíš, že se Peťa dívá?" „Nevím. Byl bych raději, kdyby ne..."

Snůška lží, pomluv, nevděku. Ublížení na zdraví, nalomená psychika... Clifford se vykreslil, jako oběť, která byla z mé strany napadnutá neoprávněně.
Bral si do huby i Petru a Louise. To pravé vyvrcholení se dostavilo ve chvíli, kdy byla přizvaná do studia ta čupka Jennifer. Zaraženě jsem na ni hleděl, jak popisovala ona průběh vztahu s Louisem, jak se k ní chovala jak Annie, tak Petra a jak ji Annie napadla.
Annie ji častovala nadávkami, já přikyvoval. Nechápal jsem, proč po nás tak plivou, nebo nechápal... Měl jsme na tom svůj podíl viny, ale tohle bylo přes čáru.
Když tahle hrůza skončila, do kanceláře mi vešel táta. Střelil pohledem k obrazovce, pokýval hlavou a posadil se do křesla.

„Tak, co teď? Plivou na vás, na firmu... Za těch pár minut, co tohle skončilo, mi došly tři e-maily a měl jsem šest hovorů, ve kterým mi bylo sděleno, že klienti odchází ke konkurenci. Dva z těch hovorů byly velmi důležité, pro naši další budoucnost. První hovor byl Arthur Spencer," Pokýval jsem hlavou. Znal jsem jej z pár setkání, celkem zazobanec a důležitá osoba v našem podnikání. „Tím druhým byl architekt. Řekl mi, že se s tebou nakonec dohodl, ale nakonec to ruší. Zayne, já chápu, že tohle jsou lži a pomluvy, ale pro firmu to nedopadne dobře. Co budeme dělat?"

„Zabiju Clifforda, Hemmingse odpojíme od přístrojů a bude klid." „Zayne!" Zahřměl jak táta, tak Annie.

„Já nevím! Sere mě to! Ne kvůli firmě, ale kvůli Annie a její rodině. Její otec byl u nás, nebyl to hezký rozhovor a pokud něco neudělám, tak mě její táta bude nesnášet a to mi vadí víc, než fakt, že to jde s firmou ke dnu..." „Zaynie..." Annie mi konejšivě položila dlaň na stehno.
„Můžu vydat prohlášení, Clifforda můžu nahlásit, za šíření pomluv a dát to k soudu. Naši právníci by to mohli vyhrát, ne?" „Mohli. Ale pokud ty uděláš toto, Clifford tě může nahlásit za napadení a to bude horší." „Nebyl u doktora, bude to slovo proti slovu." „Zayne, ale ty musíš pochopit, že slovo proti slovu, nic neznamená. Když bude soudce debil, který bude nějak předpojatý, tak ty dostaneš v lepším případě jen podmínku." „Hm..."
„Chceš to risknout?" Zvedl obočí po chvíli ticha. Kývnul jsem a on škubnul ramenem.

„Dobře, tak je to tedy v tvé režii. Podpořím tě, zadám technikům, aby prohrabali záznamy z kamer. Předpokládám, že nějaké vaše výstupy budou zachycené. Plus ty doložíš nahrávky a propriety, které sem Hemmings dal, aby měl ty nahrávky." „To se má nějaká oplzlý soudce dívat, na mou holku?!" „Zayne, myslím, že jeden soudce mi už neublíží..." Odfrknu si, ale nakonec souhlasím. Co mám jinýho dělat...

Než jsme dodělali načatou práci, objevil se táta znovu. Byl pobledlý a zavřel se se mnou v kanclu.

„Co je?" „Jeden problém je vyřešený." „Cože?" „Hemmings." „Co s ním?" „Před půl hodinou zemřel." „Cože?!" Ošetřující personál, si dovolil odejít z oddělení. Pacienti byli stabilizovaní a oni nechali na oddělení jen čtyři studenty." „Co se tam stalo?!"
 „Personál, nadšený tím, že má pouze tři pacienty, byť na přístrojích, odešel. Zapálit si... Hemmingsův stav se náhle zhoršil, došlo k fibrilaci komor, kdy záchranou pro pacienta je defibrilace. Jedna studentka běžela na protější oddělení, student, který už tento stav zažil, začal s masáží srdce. Ale nezachránil jej... Sestry a lékař, kteří přiběhli z druhého oddělení, se jej marně pokoušeli nahodit. Lékař pak už mohl konstatovat jen smrt. Personál z JIP, je zodpovědný za jeho smrt. Studenti jsou vyděšení, ale jejich chyba to není." „Ježiši..." Vydechl jsem. Bouřili se ve mně pocity. Zděšení, ale i úleva...
„Annie to řekneš sám?" „Jo... Je mi to líto, částečně." „Chápu tě. A běžte už domů... Vše máte hotové?" „Annie dodělává papíry." „Ty neutečou. Jo a Zayne," Obrátil se ode dveří. „Domluv se s Annie a vezmi ji k nám, na víkend. Mamka ji chce poznat a vzkazuje Annie, že pokud se stydí za tu nahrávku, tak nemusí." „Okey... Dám ti vědět, nebo řeknu zítra." „Dobře, ahoj." „Čau."

„Zayne? Táta mě sem poslal, co je?" „Hemmings je vyřešený." „Jak to myslíš?" „Zemřel." Řekl jsem, co mi řekl táta a ona se sesunula na pohovku. „Nechci být morbidní, ale za to, co udělal... Netvrdím, že si to nezasloužil, tedy..." „Já tě chápu. Sám mám smíšené pocity. Balíme to, hm? Pojedeme domů." „Ještě nemám dodělané smlouvy." „To nevadí. Neuteče to." „Okey." Pípne tiše a jde si posbírat věci.