Malik & Tomlinson

Chapter 65

Zayn

Na chvíli jsem nic neviděl. Před očima jsem měl záplavu blond vlasů a k uším mi doléhal smích táty. Stejně jako Mark, mě plácal po ramenou, děkovali právníkům a já konečně uviděl.
Annie se smála víc očima jak rty, soudce na nás mrknul a já pohlédl ke Cliffordovi. Měl v očích vztek a udělal sotva dva kroky k nám, když mu cestu zastoupil policista.

„Pane Clifforde!" Soudce byl na odchodu, teď se však zastavil a vrátil se na své místo. „Pokud porušíte zákaz přiblížení se ke slečně Payne, panu Malikovi a-" Mrknul do papírů, přečetl jména Peťky a Louise a tvrdým pohledem sjel Michaela. „Skončíte ve vazbě na mnohem déle, než nyní! Rozumíte?" Michael kývá a my odcházíme ze soudní síně.

Za chůze řeším s tátou, co jsme právě slyšeli. Annie ukrývám v objetí před novináři a do aut si musíme cestu doslova probít.
Až v autě, kde jsme sami se na mě znovu, vítězoslavně zazubí.

„Neříkal jsem ti to?!" Vypískne, dá mi pusu a rozepne několik knoflíčků na košili. „Ale no tak... Mám tě ojet na zadním sedadle?" Plácne mě a opře se hlavou o opěrku. „Je to pravda?" „Je." S úsměvem na tváři jedeme domů.

Clifford dostal doživotní zákaz k přiblížení se jak Annie, tak Peťce. Preventivně platil zákaz i na mou osobu a Louise. Vzhledem k úmrtí Hemmingse, kdy bylo zbytečné se soudit – Mark však stále zvažoval, že soud bude s jeho rodinou – padlo vlastně vše na Michaela.
Všechny nahrávky, a že měl kopií dost, budou zničeny. On vyplatí Annie horentní sumu peněz za poškození z důvodu veřejného zostuzení. Soudce nebral, kupodivu, v potaz naši poslední rvačku a já vlastně vyvázl bez sebemenší újmy.
To jeho za to všechno, čekal půl rok za mřížemi. Moc mu nepomohl ani fakt, když nás začal slovně napadat přímo v soudní síni a zařval po soudci, který jej uklidňoval, též nadávku.

„Budeš to volat tátovi?" Zabouchl jsem za námi dveře a sjel na schody vedle Annie. „Ne... Počkám, až si to přečte z novin. Pak mi určitě zavolá on. Stále nemám chuť s ním mluvit." Opře mi hlavu o rameno, vzápětí se odtáhne a unaveně se usměje.

„Půjdu spát... Večer si uděláme filmový?" „Práce na miminku tě už nebaví?" „Ale no tak, miláčku. Návrh filmu je přece skrytá nabídka na sex."

Mizí do schodů, já se se smíchem zvedám a jdu si pro pivo. Když přijdu nahoru, tak spí. Oblečení lemuje cestu ode dveří až k posteli, po tom mém je hromádka u postele a chvíli po tom, co si lehnu tak sám spím.

Peťka

„Loui? Děje se něco?" Nic neříká, jen si mě prohlíží a moje vynervované rozpoložení kvůli soudu co probíhá je odsunuto. Jeho tvář ani výraz, se mi nelíbí.

„Ne... Vše je v pořádku. Jdeme dál?" „Jo, jasně..." Usmívám se, ale přesto mu to nevěřím. Nicméně, jeho rozvernost, co přichází vzápětí, snaha abych nemyslela na Annie a Zayna, je nakažlivá.

Domů se vrátíme až podvečer, tam nás vítá Mark, se slovy že soud proběhl hladce a vše je v pořádku.
 Ze zvědavosti, zatímco Louis večeří dole, zapínám notebook a hledám nějakou zmínku o nahrávce. Jenže všechny weby, které na ni odkazují hlásí tutéž chybu. Nahrávka je prostě pryč a já jen doufám, že nebyl někdo, kdo si ji stáhl.
Pročtu pár článků o dnešku a hledám mobil. Ani jedna zpráva nebo zavolání od Annie. Jen pár zpráv od rodiny. S omluvným úsměvem je ignoruju a seběhnu dolů. Tam najdu jen Louise. Tváří se znovu, naprosto dezorientovaně a dívá se před sebe.

„Loui? Nechceš mi říct, co se děje?" „Máš mě ráda?" „Cože?" „Jestli mě máš ráda." „Co je to za otázku? Myslela jsem, že to víš."

******************************************
♥