Malik & Tomlinson

Chapter 11

Peťka POV

Po chvíli se ozývají zvýšené hlasy, ne tohle nevydržím. Tiše se vykradu ven, zajdu za Annie. Aspoň pět minut… Po zádech vcházím do kanceláře, když mým tělem projede šok. Jako bych strčila mokré prsty do zásuvky. „No ne, ty jsi tu taky?“ Zírám do tváře Jennifer. Mrchy a namyšlené kreatury v jednom. „Co tu děláš?“ „Jsem nová asistentka mladého.“ Lascivně se opře o hranu stolu a vyhrne si minisukni ještě výš. „Koukám, nějak se změnil styl tvého oblíkání.“ V hlase ji zazní slabý výsměch. „Za to ten tvůj se zhoršil.“ Odseknu a mám se k odchodu. Snažím se nedat najevo, jak moc jsem z jejího komentáře o nové asistence rozhozena. Co to má znamenat? Ze Zaynovi kanceláře se však ozve výkřik a něco spadlo.
„Nerváček…. No nedivím se, mít po ruce takovou, jako je ona, hodím si mašli.“ Zaklepe a vejde bez svolení. Já mám pocit, že jsem přimrzla k místu. „Petro, co tam děláš?! Potřebuju tě tady!“ otočím se. Louis stojí ve dveřích, je mírně našedlý a vypadá, že se zhroutí. Zamířím k němu. „Potřebuju, aby si tam něco zapsala. Ne, to si neber, vezmeš si můj notebook.“ Zachytí mi něžně zápěstí a vcházíme dovnitř.

Zayn POV

„Nová asistentka?!“ mám dojem, že špatně slyším. „Ano, nová asistenta. Jennifer Ghastly.“ „Ghastly?“ „Věřte mi, příjmení ani zdaleka nevypovídá o tom, jaká ona je.“ „Proč?“ „Opravdu chceš odpověď?“ přejde k tykání. „Jo.“ „Tak si odpověz sám.“ Má se k odchodu. „Proč?!“ Vstanu prudčeji, než jsem zamýšlel. Monitor se převrátí a dopadne na podlahu. Ustrne v pohybu a v jejích očích vidím strach. Náhle se otevřou dveře a dovnitř vtančí chodící kostra, s obočím jako klaun a širokým, krokodýlím, úsměvem. „Ahoj! Jsem Jennifer a - “ „Ven!“ nadskočí a úsměv ji zmrzne na rtech. Ve dveřích se po mém zařvání objeví Louisův otec. „Zayne, co tu řveš! Máme tu důležité jednání.“ „Omlouvám se, ale ty, vypadni do vedlejší místnosti! A ty se ani nehni!“ „Zayne?!“ „To je dobrý, můžete jít, už bude ticho.“ Vloží se do toho Annie a Tomlinson starší neochotně opouští místnost. Kreatura taktéž. Opakuji znovu otázku. „Protože já nejsem hej ani počkej. Myslela jsem si, že tě tvoje chování mrzí, asi ne… Hele, nejde o to, žes ji dal pusu. Jde o to, jak ses choval. A to ráno? S tou štětkou? Pokoušíš se mi dostat do kalhot a pak tu v klidu vylupeš nějakou rajdu? Věř mi zlato, tuhle čůzu najdeš zítra ráno svlečenou a s kávou. Vše ji vysvětlím, neboj se.“ „Kde budeš? Dala jsi výpověď?“ „Ne. Budu pracovat u tvýho táty, než se vrátí Mellisa a pak se uvidí… Hele, hodně štěstí a dík za možnost pracovat s tebou… Jen, můžu prosbu?“ „Jasně.“ Kývám hlavou a krev se mi vaří. „Ta čůza, Jennifer… Ona a Peťka jsou dost na nože. Dej na ni pozor prosím. I před Louisem…“ „Louisem?“ „Řekněme že jeho snaha dostat se ji do kalhotek se dá označit, jako pokusy o znásilnění.“
„Já se choval jinak?“ zahlédnu jak se pousmála. „Svým způsobem jsi byl přitažlivý.“ Mrkne a zmizí. O dvacet minut někdo klepe, vyzvu ke vstupu a dovnitř vchází kreatura…

Peťka POV

Zaynovo zařvání se snad neslo celou budovou. Právník Joshe se úlekem polil a Josh si spálil jazyk. Já upustila notebook – díky bohu za huňatý koberec pod nohami a Louis vypadal, že prodělal infarkt. S dlaní na srdci zíral na zavřené dveře. Jeden by čekal, že dvoje masivní dveře ztlumí veškeré zvukové projevy, ale Zaynovi hlasivky by dokázaly zbořit skálu. Pan Tomlinson s omluvami běžel vedle. Vrátil se po chvíli, se slovy že je vše v pořádku. Kolega vedle prodělal pouze menší nervové selhání… Hned mi došlo, jaké selhání to bylo. Jennifer mu evidentně do oka nepadla.
Konečně, doba obědu se přiblížila a Cuthbert s právníkem odchází. Oba Tomlinsonové se zaboří do křesla a úlevně zavřou oči. „Proč se pouštíš do něčeho, v čem neumíš chodit? Kdybych to neuhrál na tady to, přišli bychom o několik milionů liber!“ zvedla jsem se. Podle Louisova výrazu mu nebylo pochuti, abych u takové konverzace byla, no jeho otec byl jiného názoru. „Peťko, zůstaň.“ „Ale…“ „Jako osobní asistentka synátora o tomto musíš vědět.“ Zavrtala jsem se do křesla a dál poslouchala, jak otec kárá syna.

Annie POV

Posbírala jsem nějaké svoje věci, postrčila Jennifer blok se všemi podmínky, které Zayn chtěl a dodala jednu vlastní. Tu jsem připsala když si odskočila na toaletu.  „Kávy a další tekutiny – teplé - ze Starbucks přelij do termohrníčku – kuchyňka, druhá skříňka zleva, stříbrný hrnek s černou rukojetí.“ Vrátila se, ukázala jsem ji jak zkontrolovat smlouvy – nemohla jsem se zbavit pocitu, že je úplně ale úplně vylízaná a odešla jsem. Nakoukla jsem k Peťce. Neznala podrobnosti a já se smiřovala s tím, že jak se ji dostanu pod ruku, budu stát v pozoru. Načmárala jsem na papír krátký vzkaz a zastrčila ji ho do kabelky. Sešlápla jsem si dvě patra a s mírně křečovitým úsměvem vešla za Malikem starším.

Zayn POV

Nikdy jsem nedával najevo zoufalství, teď jsem však měl chuť se rozběhnout se za tou příšerně drzou mrchou a na kolenou ji odprosit, ať se vrátí. „Takže, Jennifer,“ přemohl jsem se. „Jak ses vůbec dostala do firmy?“ „Jsem tu na stáži a tvůj otec mi volal, zda chci přijmout toto místo. Upřímně, byla bych hloupá kdybych to odmítla. Chápu, Annie nemohla muži tvého postavení vyhovovat. A pokud by i pan Tomlinson toužil po nové asistence, má dobrá kamarádka by byla k dispozici.“ Kmitala umělýma řasami, divil jsem se, že ji ještě nevznesly. „Troufám si tvrdit, že Annie byla nejlepší asistentka, jakou jsem tu měl a pochybuji, že ji někdo předčí. A co se týče asistentky pana Tomlinsona, je na výsost spokojený. Petra je úžasná, mladá dáma, která umí prosadit svůj názor a díky její práci se i výkon pana Tomlinsona zlepšil.“ Narážel jsem na fakt, kdy na čtvrteční konferenci v Irsku – normálně jsme se ji nezúčastňovali – padlo Louisovo jméno a že jeho pracovní výkon se zlepšil o celých padesát procent za pouhopouhé tři dny. Peťka zadávala smlouvy a další dokumenty do databáze svědomitě, tudíž jeho procenta stoupala. Hádal jsem, že dnešním den je na stech procentech. „A za další, nedala ti Annie nějaké poznámky, jak se vůči mé osobě chovat?“ „Jo, dala.“ Natáhl jsem dlaň a převzal si od ni blok. Poslední podmínka, kterou vymyslela ona mi vyčarovala úsměv na tváři. „Tak si je projdeme spolu. Tykání nestrpím, ano?“ Kývla, i když značně zaraženě. Prošel jsem s ní bod po bodu a poté ji dal pokyn aby odešla a začala dělat svou práci.

Peťka POV

„Doufám, že tohle si necháš pro sebe.“ Hlesl Louis, na oběd jsme ani jeden nemohli. Pan Tomlinson protáhl svůj výklad a já už hlady skoro šilhala. „Mám pocit, že je to i má chyba… Takže…“ „Tvá chyba? Peti, tys tu nebyla, když jsem se do toho namočil.“ „Ale ty papíry jsem kontrolovala!“ vzpomněla jsem si na celou hromadu papírů. „Jenže ty papíry byly všechny správně vyplněné. Tohle byla moje blbost.“ Usmál se. On se usmál! Byl to jemný úsměv, kterým mi způsobil menší srdeční zástavu.
„Nezajdeme vedle do restaurace? Zvu tě…“ Nevěřícně jsem na něj pohlédla. „Můžu dotaz?“ „No?“ vytáhl se na nohy. „Nejsi dvojník?“ „Dvojník?“ „Páteční Louis Tomlinson se choval jako bych byla objekt, na kterém se může ukojit a teď, nějaký Louis mi nabízí oběd?“ „Přehnal jsem to… Uznávám. Ber oběd jako revanš za zničené kalhotky. Můžeme?“ Souhlasila jsem a vytáhla se na nohy.
„Slečno! Něco vám vypadlo!“ otočila jsem se na jednoho z mnoha zaměstnanců. Mířila jsem bok po boku s Louisem na oběd, když se za mnou hnal a mával nějakým papírem.
„Milostný dopis?“ zasmál se Louis. „Od Annie…“ nakrčila jsem nos. „Vypadáš, jak kdyby ti ulétly včely.“ „Odešla od Zayna…“ „Cože?“ „Zlato, moc se omlouvám. Ale mám jen jedny nervy a Zayn je dost pocuchal… Nevím na jak dlouho to bude, ale jsem přeložena. Budu pracovat u jeho taťky, bohužel, Zaynovi je přidělena Jennifer G.… Hodně sil, pac a pusu. P.s. jsem připravena, že doma se strhne hotový peklo!“  „Kdo je Jennifer?“ zvedne Louis obočí a podrží mi dveře. „Jedna… mrcha.“ „Mrcha?“ zasměje se. „Věř, že Annie ti bude chybět.“ Zamračí se ale přikývne. Nechápe.. No pochopí. Jak Jennifer znám, nebude ji stačit jen Zayn… Brzy vytáhne drápky i na Louise.
Oběd byl jako z jiného světa. Louis se ukáže jako příjemný společník a já zapomínám na jeho úchylné chování i na obrázek, který se mi naskytl v pátek. Za smíchu vcházíme do kanceláře a tam narazíme na Zayna.  Vypadá, jako by mu někdo umřel. Neodpustím si jisté rýpnutí.
„Už se Jennifer vybarvila?“ „To je slabý slovo.“ Uchechtne se. „Mám jen jedny nervy…“ „To Annie taky.“ Zamávala jsem mu papírem před obličejem a on po něm jako dravá šelma skočil. Proč mám najednou pocit, že se tu utvořil jakýsi pakt o zničení Jennifer. Zayn s Louim se ani nenamáhají šeptat a natvrdo se baví o tom, jak Jennifer donutit dát výpověď a přemluvit Annie k návratu. Vzhledem k vztahům to dostávám za úkol já.  Nemůžu se zbavit pocitu, že to stejně tak snadno nepůjde, ale oni na to neslyší…

One Month Later
Peťka POV

Moje sýčkování se vyplatilo. Jennifer se drží zuby nehty, Annie je s prací u Yasera spokojená. Louis krotí svoje tužby a Zayn pohubl. „Tak proč za ni nezajdeš?“ nedá mi to. Jsem volána do jeho kanceláře s pořádným kelímkem kokosového latte. „Ona mi nosí jen jakýsi.. blah…“ připomene mi smajlíka na facebooku. „Protože jsem srab?“ „To seš a pořádnej.“ Zhruba po týdnu, co tam Jennifer  začala pracovat se chování těch dvou kompletně změnilo. Najednou si můžeme tykat a Zayn se chodí za námi ukrývat. Jennifer po něm nesčetněkrát vyjela, a on už dle svých slov neví jak ji poslat do háje.
 „Já ji snad řeknu, že jsem gay.“ Rozrazil hned v pondělí dveře a zhroutil se mi na židli. „Co se stalo?“ „Vlezl jsem do kanclu a ona tam jen v sukýnce a šprndě, že se polila… a… utekl jsem.“  Vybavila jsem si dávný rozhovor a snažila se nerozesmát.
Bohužel, náš pakt nevydržel dlouho. „Jdeš na oběd?“ houkl mi do kanceláře Zayn, krátce po jedný. „Asi ne, počkám na Louise. Ať neremcá jako včera…“ „To bude asi problém.“ „Proč?“ „Protože jsem ho teď z okna viděl jít s tou flundrou do restaurace.“ Obočí mi vylétlo do výšin. „Uh, vážně? Tak to mění situaci. Vyzvedneme Annie, jo?“ Tiše zaskuhrá.
„Drahá! Potkávám tě jen doma! Jdeme na oběd, přidáš se?“ blondýnka, nyní s červenými prameny se otočí od tiskárny. „Ty jsi se obarvila?“ „Ne, přibarvila.“ Střelí pohledem k Zaynovi. Vyhýbala se nám po celou dobu. Omlouvala to tím, že ji Yaser dal do kanclíku mikrovlnku, kterou on u sebe nevyužil, tudíž jedla tam… Podezřívala jsem ji, že má strach že uvidí Zayna s Jennifer, což mi neustále vymlouvala.
„Ne, neberu jako odpověď. Pojď!“ sebrala jsem ji telefon a to už jít musela. Ani jsem si skoro neuvědomila, jak působení mezi těma šmejdy mi zocelilo nervy. Najednou jsem dokázala být průbojná a chvílemi jsem si připadala jako šelma. Třeba teď…
„Kde je vůbec Tomlinson?“ rozhlédla se po jídelně. „V restauraci.“ Trhla jsem neurčitě rameny a snažila se zadupat vzpomínky na středeční večer…