Malik & Tomlinson

Chapter 18

„Doufal jsem, že tě zastihnu.“ Pronesl hlas, při kterém jsem měl chuť vyrazit do schodů a shodit osobu výtahovou šachtou dolů. „Co tady děláš?“ hlesla brunetka šokovaně. „Procházel jsem se a viděl, jak tě Zayn přivezl… Růže?“ „Uh. Ano…?“ „Od koho?“ „Netuším.“ „Můžu jít dál?“ skřípal jsem zuby a vztekle zatínal pěst. „Teď?“ „No…“ ani jsem ho nemusel vidět a cítil jsem, jak se usmívá. Zmrd!
„No… Ale jo, pojď.“ Peťka odemkla a já mohl spatři Hemmingse. Tvářil se, jako by právě vyhrál jackpot. Vešel za brunetkou dovnitř a dveře se zabouchly. Seběhl jsem schody a na ulici nakopl první věc, co mi přišla pod nohu. Popelnici. Odpadky se rozkutálely a popelnice způsobila ránu, jako výbuch atomovky. „Ty zmetku! Co tam děláš?!“ ozvalo se půl minuty po mém řádění z okna v přízemí. „Táhni pryč ty smrade, než se mi dostaneš pod ruku!“ Nemusel mi to říkat dvakrát. Ne proto, že bych se jej bál, spíš proto že jsem se bál, že z okna vykoukne Peťka.

Zayn POV

„Zayne, jestli to není něco důležitého, tak tě zabiju, až dojedeš domů!“ zašveholila mi sestřička mile do ucha. „Dee! Nehuč. Kde se flákáš, že ruším?“ „Bude půlnoc bráško, flákám se v posteli. Po celém dnu na zkouškách mám toho fakt dost. Tak mluv stručně.“ „Fajn. Pamatuješ si na tu holku, co jsi jednou viděla u mne doma?“ „Myslíš tu blond šlapku?“ „Yep…“ „No, co s ní? Neříkej, že je s tebou těhotná!?“ „Ne! Hele, a neznáš ve Wolver nějakého Liama?“ „Zayne, jen na škole mám Liamů asi sto…Kam tím vůbec míříš?“ cítím že se probírá a evidentně ji to začíná zajímat. Stáhl jsem okýnko a napálil cigaretu. „Liam Payne, říká ti to něco?“ vybalím to rovnou. „Motocrossař…?“ „Yep… Takže znáš?“ „Znají ho v okolí všichni…“ „Nemyslím znát ho jako motocrossaře, ale osobněji…?“ „Znám jeho ségry, dvě.“ „Dvě?“ „Noo. Annie a Ruth.“ Začnu se dusit. Ona se zná s Annie?! „Co děláš, vole?“ „Hádej.“ Zasýpám a lapám po dechu. „Ty znáš Annie?“ „Jo, ty taky?“ „Pracuje ve firmě!“ „Cože?“ „Počkej, vy se bavíte a ty o tom nevíš?“ „Víc se bavím s Ruth, teda… Ruth říkala že odjela do Londýna za prací ale…. Zayne! Jestli ti jde Liam po krku žes ji něco udělal tak…!“ „Ježiš v klidu, zatím jsem ji nic neudělal! A neboj, jsem hodnej…“ uchechtnu se. „Hele, potřebuju abys na Liama dohlídla.“ „Já ti vůbec nerozumím! Prvně mluvíš o té děvce, pak Liam, Annie a teď zase Liam?!“ „Fajn. Tak hele, co vím, Perrie se tam přestěhovala a má poměr s nějakým Liamem. Nevím jestli je to Liam Payne ale pokud je, tak nechci aby Perrie pronesla něco ve smyslu, že spala se mnou. Mám dojem, že Liam, jako velkej brácha by tohle nepochopil a svým způsobem nechci, aby se spálil. Pezz je děvka, víme to všichni co ji známe…. Chodíš s někým?“ „Ne…?“ „Tak ho sbal!“ „Seš ty normální?“ „Naprosto. Nelíbí se ti?“ Ještě chvíli do ni vrkám a ona pak souhlasí, alespoň to zkusí.

„Stalo se něco?“ ani nezasunu klíč do zámku a dveře se otevřou. „Co by se mělo stát?“ „Byl jsi pryč strašně dlouho….!“ Skopnu boty a váhavě ji obejmu. Jistě, dotýkám se ji i na veřejnosti ale tam vím, že mi nevrazí. „Volal jsem se ségrou… Peťka je jinak v pořádku doma a hádám, že je touhle dobou už v limbu.“ Střelím pohledem na hodiny. Byl jsem pryč bez pár minut hodinu. Kývne a zahledí se mi do tváře. Hlavu má v mírném záklonu a já mám nutkavou touhu ji políbit. Jakoby to však tušila, vymaní se mi a zmizí mi za zdí v obyváku.
„Kdy odjedeš?“ opřu se o stěnu a pozoruji ji. Sedí na pohovce a nohy má hozené na konferenčním stolku. „K sobě domů zítra… A do Wolver… V pondělí.“ „A vrátíš se?“ „Asi prvního.“ „Až?“ unikne mi z úst smutným tónem. „Budu ti chybět?“ zasměje se ale stále se neotáčí. Přikradu se ji za zády. „Co myslíš?“ zašeptám ji do ucha. Zvedne ruku a prohrábne mi vlasy. „Víš kde ve Wolver bydlím?“ „Jistě.“ Konečně se otočí. „Tak ti snad tolik chybět nebudu.“ Přimhouří oči. „Mám se stavit?“ „Pálí vám to, mladíku!“ zasměje se a vytáhne se na nohy. „To znamená,“ skočím po ni a přitáhnu si ji do náruče. „Že vám budu slečno chybět?“ „To znamená,“ omotá mi ruce kolem krku. „Že pokud se nestavíte pane, nedostanete dárek k Vánocům.“  „Ó, takže Santa mi tvým jménem něco přinese?“ „Když budeš hodný…“ „Copak nejsem?“ „Tvoje ruce jsou proklatě blízko mému pozadí.“ Sevřu ji za boky a trhnutím ji přitisknu k sobě. „Mám totiž chuť ti ukázat, jak hodný jsem v posteli.“ „Tohle je žádost o sex?“ „V kanclu to není správné ale o mém domě se řád pracoviště nezmiňuje.“ „Naopak. V kanclu je to milé zpestření, jenže, ty si mě chtěl ohnout hned první týden… Tudíž…“ zazubí se a připojuje se nejen k té slovní hře. Její ruce kloužou po mé hrudi, ve výsledku mi prsty zahákne za pásek a slabě zavrtí boky. „Chtěl si mě ojet a pak sis tam užíval s nějakou šlapkou.“ Odfrkne si a vytáhne se na špičky. „Kdyby ne, dostal bys mě na svůj stůl o dost dřív než do své postele.“ Koutek úst mi vyletí vzhůru. „Ošukám tě klidně na lince.“ Nechám promlouvat své nadržené „já“ a tím pádem se mění i můj slovník. „Co kdybych to udělala já? Na pohovce.“ Nakloní hlavu a za triko se mě stáhne níž. „Hmm?“ její rty se zlehka otřou o ty mé. „Je mi jedno kde…“ zamumlám ji do rtů. Vjede mi prsty do vlasů a skousne mi spodní ret. Zatlačí mi proti hrudi, dobrovolně se nechám povalit na pohovku, obkročmo se mi posadí na klín a od úst se přesune na krk. Nechává se škrábat vousy a já šílím. Několikrát mi zavrní do úst, když si ji přitlačím na rozkrok.
„Mám tě odnést na linku?!“ zavrčím, jen co z ní servu košili. „Ne.“ Rozepne mi pásek a stáhne džíny.

Louis POV

Kráčím ztemnělou ulicí a krev se mně vaří. Přitom, jedna polovina mého já to nechápe, zatímco ta druhá touží po návratu. Vzteky nakopnu plechovku od piva, která se válí na chodníku.
Doma div nevyrazím dveře, s jakou razancí je zabouchnu. Je mi fuk, že vzbudím polovinu nájemníků, nezájem! Střelím pohledem k hodinám, bude půl druhé a já jsem naprosto čilí. V myšlenkách se vrátím k uplynulým dnům. To, jak mi se smíchem říkala, že Harry je vlastně její bratr, první něžné líbání u Temže, první večeře,…. Zavrtím hlavou. Něco mi tu najednou nesedí, něco co je špatně, hodně špatně!

Peťka POV

„Odpusť mi, prosím.“ Zní mi v hlavě a skoro zapomenu vnímat, že se blíží výtah. Až když kabina zaduní a chodbou zazní hlas Luka vrátím se zpět do reality. Než se nadám, zavírám za námi dveře bytu a míříme do kuchyně. Venku přituhlo a Luke se musel procházet asi dlouho. Stoupá si k topení a hřeje se o něj. S vděkem přijímá hrníček s jahodovým čajem a srká jej ještě horký. Na můj dotaz, jak dlouho byl venku reaguje jen pokrčením ramen. Čas údajně vůbec nesledoval…
Už převlečená v domácím, usazujeme se na pohovce.