Malik & Tomlinson

Chapter 70

Zayn

„Už zdravej?" Zabouchl jsem za sebou auto a široce se usmál. „Jo, ale fakt se mi nechtělo... Díky, že jsi mi řešil práci." „V pohodě, už jsme si tak párkrát vypomohli." Poplácal mě Louis po zádech.
„Kde je Annie?" „Doma, nebylo ji dobře." „Jsi ji nakazil?" „Je to možný, taky kašle, ale spíš to bude nějaká chřipka."

S odporem jsem zabouchl dveře kanclíku Annie a povzdechl si. Sám se tu zblázním...

Měl jsem pár jednání, na oběd se sešel s Louisem a Peťkou.
Při něm jsem ale vysloveně trpěl. Ti dva se neustále cicmali, div že si to tam nerozdali. Přál jsem jim to, ale záviděl. Neustále otlapkávání, držení za ručičku, šeptanda...
Odcházel jsem dřív s komentářem, že jsem si vzpomněl na něco, co musím stihnout dodělat. Nemohl jsem na rovinu přiznat, že mi lezou na nervy.
Přesto jsem ale do kanclu vcházel s úsměvem. Hezky se to vyřešilo... Teď jen dořešit averzi otce Annie ke mně a začít znovu, usilovněji pracovat na malém svišťovi.

Annie

Sotva Zayn zabouchl, hrabala jsem se z postele. Bylo to akutní... S hlavou v záchodě, jsem zvažovala dvě možnosti; viróza nebo jeho dítě. Kdy jsem měla naposledy své dny?
Po sprše, s žaludkem jako na vodě, jsem doklopýtala do nedaleké lékárny a s nejistým úsměvem požádala lékárníka o těhotenský test.
Cestou domů mi bušilo srdce, doma bilo ještě rychleji a zatímco jsem čekala na výsledek, chytala a pouštěla jsem cigarety.
Co když opravdu jsem? Kouřila jsem ještě večer...

Nohy se mi klepaly, když jsem zjistila, že test je pozitivní. Sedíc na vaně, hledala jsem v kontaktech číslo na doktorku a prosila o možnost vyšetření.
Omluvily se ji dvě pacientky, mohla jsem přijít okamžitě. O hodinu později jsem měla výsledek testu podložený a doktorka mi gratulovala.

„Tati?!" V myšlenkách, které se točily kolem Zayna a našeho malého, jsem nevnímala okolí a vrazila do osoby, která stála na zápraží domu.
„Annie... Ahoj." „Co tu děláš?!" „Nekřič... Přijel jsem, když ty... Ach... Je tu Zayn? Chci s ním mluvit, omluvit se. Když ty nechceš přijet k nám, musel jsem přijet já. Máma mi to rozmlouvala, že mám, co jsem chtěl a mám tě nechat vycukat, ale..." Povzdechl si a s vděkem v očích, vešel do domu jako první.

„Zayn tu není, je v práci." „Ty máš volno?" „Nebylo mi dobře. Dáš si kafe?" „Máte to tu pěkný, předtím jsem si to neprohlížel..." Dívá se po prostorech, jen kývám a hledám mobil. „Zavolám Zaynovi." „To může tak odejít?" Posměšně jsem na něj pohlédla a kousavě pronesla, že je spolumajitel, nemusel by tam ani být.

Peťka

„Co kdybychom odjeli? Ke mně domů, do centra... Hm?" „A náš byt?" „Pustíte ho. Stejně Annie žije se Zaynem, tak na co by byl?" Louis se pobaveně usmíval, ležela jsem mu na potem orosené hrudi, hladil mě po paži a mně se uklidňoval pádící dech.
S doufáním, že nikdo nic nezaslechl, jsem se culila a teď, se zájmem se zvedla na lokti.

„Nebo chceš bydlet sama?" Vrtím hlavou, vítězoslavně se usměje a chytí mě za tvář. „Zítra odjedeme, hm? Už mám, upřímně, holek plná zuby. Jsme tu dlouho." Dusím smích, souhlasně kývám...

„Máš všechno?" Bral do ruk poslední krabici. „No toto je Annie..." „Řekl bych, že ji to můžeme sbalit a odvést, ale asi by se ji nelíbilo, že se ji hrabeme ve věcech... Řeknu Zaynovi, ať sem zajedou, nebo ji to řekneš, až budete kafrat?"

Procházela jsem se po jeho, tedy, teď už našem bytě a užívala si ten výhled, který z jeho bytu byl snad hezčí než z firmy.
Do týdne bylo poznat, že tu žije i holka. I přes nevoli, jsem si z domu odvezla všechnu kosmetiku, co jsme s Annie nakoupily a Louis ji pravidelně v koupelně shazoval z poliček, šíleně se vztekal...