Malik & Tomlinson

Chapter 56

Annie

Uběhlo několik minut, ale očekávaný řev nepřicházel. Ve výsledku mě napadlo, jestli to nebyl někdo jiný... Pochybovala jsem, že by Zayn rozrazil dveře a první co by udělal, by bylo, že by zařval, ať hlavně neječí, že se dá všechno rozumně vysvětlit.

Útrpně jsem čekala další minuty, procházela kolem dveří a neustále chytala a pouštěla kliku.

„Pane Payne, já Vás chápu... Opravdu to chápu! Mít dítě, dceru, a vidět, jak si její tělo někdo bere... Vadilo by mi to! Chtěl bych ho zabít! Ale zkuste prosím pochopit, že ona je dospělá a to co se mnou dělá... Je to chtěné, k ničemu ji nenutím."

Vytřeštila jsem oči. No ten je teda upřímný. Vykoukla jsem zpoza rohu do obyváku. Už jsem to v pokoji nemohla vydržet a tiše seběhla dolů.
Táta stál, supěl, postupně nabíral do obličeje rudou barvu a Zayn stál metr před ním. Hrdě vypnutá ramena, podle zatnutých svalů, se krotil a tepny na krku taky o něčem vypovídaly.

„Pochopte, že já ji opravdu miluju a když řeknu, že mě změnila, tak nelžu. Asi znáte mou reputaci a víte, kdo jsem... Ale ona mě zná jinak a to je snad to nejdůležitější. A vy jste jen rodič... Já jsem ten, co tohle svým způsobem zavinil a dovolil, aby se mi někdo dostal do kanceláře a nasadil tam kamery. Bylo to moje selhání a nikdo ho nelituje víc, než já. Chápu, že cítíte vztek, že tělo vaší dcery koluje internetem, že je slyšet... Ale já to vyřeším a slibuju, že ten, co to zveřejnil, nedopadne dobře."

„Mladý muži... Chci mluvit se svou dcerou." „Proč?" „Hochu! Já vím, kdo jsi a vím, co jsi zač. Ano, nelíbí se mi, že se moje dcera zahazuje s tebou. A když budu znít velmi hnusně, uznám, že jsi finančně velmi vhodná partie-" „Tati! Mlč! Co si to dovoluješ?!"

Vpadla jsem do začátku války a oba se na mě překvapeně podívali.

„Co si to dovoluješ?! Jak můžeš mít takovou drzost, abys mu toto řekl?! Já s ním nejsem pro peníze! Rozumíš?! Jsem s ním kvůli tomu, kdo je, když je se mnou!"

Louis

„Přemýšlím, jaké jméno říct." „Pravdu?" „Petra Styles, pane Tomlinsone." Vytřeštil jsem oči a úsměv mi zmizel z tváře. „I pro tebe, jsem pan Tomlinson?" „Já nevím. Byl jsi, pak jsi byl jen Louis a pak zase pan Tomlinson." „Jsem..."

Petra Styles... Tak o této slečně, mluvil Zayn... Páni, je vážně hezká. Vykašlal jsem se na ni, kvůli krávě... Jak vlastně vypadala ona?

„Bojíš se mě?" „Ne... Jsem ráda, že jsi zpátky. Měla jsem strach, že se neprobudíš." Baví se se mnou, jako se starým známým a plaše se přiblíží.
Posadila se na židli, kde seděl Zayn a jemně se usmála. „Jak ti je?" „Bylo mi asi i hůř." S uchechtnutím mi podává pití, po kterém se natahuji a do nosu mě praští její parfém. Nejistě povytáhne obočí a čeká. Držím její malou dlaň ve své a vypadne to ze mě, tak nějak automaticky.

„Dej mi pusu."

Zayn

Zíral jsem na ni s pokleslou čelistí. Stála přede mnou, držela moje zápěstí a třásla se.

„Kde bereš tu drzost?!" „Já?! Ann! Moje dítě, koluje po internetu jako kurva, kterou píchá děvkař!" Za jiné situace, bych pobaveně hvízdl. Neřekl bych, že on pronese takovou větu. „Tati!" Nadskočím a žasnu, jak umí zařvat.

„Proč jsi tady?" „Chci si s tebou promluvit!" „Myslíš, že je o čem?" „A ne snad?!" „Ne, není. Jako co chceš řešit? Proč to vůbec chceš řešit? Už je to venku a ty s tím nic neuděláš! Jedinej, kdo může, je ten na kterého tady řveš." Trhla rameny a ukázala mu záda. Věnovala mi pohled a objala mě. Omotal jsem ji ruce kolem těla a setkal se s očima, jejího táty. Vraždil mě pohledem, rty semknuté v tenkou čárku a já se neubránil, pobavenému ušklíbnutí plného povýšení a vítězství.
Asi by se mi nelíbilo, kdyby mi moje dcera jasně ukázala, kdo je pro ni důležitější, ale teď jsem si to užíval.

„Annie, můžeme si spolu, prosím, promluvit?" „Ne." „Proč?! Chci jen znát tvou verzi příběhu, jak se to mohlo dostat ven." „Zayn ti ji neřekl?" „Řekl..." „Byla by úplně stejná... Já s tebou domů nepojedu, jestli ti jde o tohle. Zůstanu tady. Je mi to trapné a vadí mi, že kolujeme po netu, ale stalo se." Trhá rameny a stále se na něj odmítá otočit.
„Takže mám jet jako domů? Jen tak?!" Trhne rameny a obrátí se mi v náruči.
 „Já ho miluju, rozumíš? To, že se jeden debil nepřenesl přes to, že o něj nemám zájem a udělal tuto sviňárnu... Za to já nemůžu. A zapamatuj si, že pokud chceš dceru, tak budeš muset Zayna akceptovat!" Vyškubla se mi a z patra se doneslo prásknutí dveří.

„No, tak to asi dost mění situaci, co?" Opět jsem si neodpustil, samolibý výraz a hlas, prošpikovaný pobavením. Zavrávoral jsem, pak si mnul čelist.

„Udělej, co musíš, abys mou dceru ochránil od celoživotní ostudy! A varuju tě! Hochu, já se tě nebojím, pro mě jsi obyčejný smrad, co se narodil do bohaté rodiny a má od mala vše, na co si ukázal... Ublížíš ji a zničím tě, rozumíš?!" „Nemějte péči! A momentálně, ji ubližujete vy!" Houkl jsem mu do zad, když mě odstrčil z cesty a vyrazil ke dveřím.

S potlačovaným vztekem, jsem si napálil cigaretu a díval se, jak odjíždí. V duchu jsem doufal, že pojede hlavně opatrně... Nic zlého jsem mu nepřál, ale vztek prostě zatemňuje mysl...

Vyběhl jsem do patra s myšlenkami na Louise. Je u něj Peťka? Poznal ji?

„Miláčku?" „Jsem v pohodě... Asi jsem to přehnala, co?" „Mám být upřímný?" „Zkus to." „Svým způsobem mě mrzí, co se dole stalo, na druhou stranu... Vybrala sis mě..." Ušklíbne se a ukazováčkem naznačí, ať jdu za ní...