Malik & Tomlinson

Chapter 8

Annie POV
V mé kanceláři nikdo nebyl, do jeho jsem neměla odvahu nahlédnout. Zapasovala jsem za stůl a tvrdošíjně hleděla na několik smluv od jeho otce, které mi sem ráno někdo donesl. Jeho vzkaz s prosbou o kontrolu a s přáním krásného dne jsem si přilepila na lampičku. Dveře se otevřely a v nich se ukázal Zayn. Na krku se mu skvěl parádní cucflek. Ušklíbla jsem se a znechuceně odvrátila hlavu. Prošel kolem a práskl za sebou dveřmi. Po pár sekundách od jeho výjevu se ozvalo zaklepání a dovnitř nakoukl rozkošný blond klučina. „Čau, je tu Zayn?“ zazubil se a vpochodoval dnu. „Jo, vydržte.“ „V poho, jsem Niall.“ Natáhl ruku. „A tykej mi, já si na tohle nepotrpím.“ „Annie, ráda tě poznávám.“ Oplatila jsem mu mrknutí a buchla pěstí do dveří. Niall za mými zády vyprskl smíchy. Nečekala jsem na svolení a naskytl se mi úžasný pohled.

Peťka POV
Na chvíli jsem přestala dýchat, jeho dotek byl sametový… Málem jsem v tu chvíli zapomněla kdo je. Srazila jsem jeho ruku bokem a vyskočila na nohy. „Co si to dovoluješ!?“ „Kočička vystrkuje drápky?“ přistoupil, nestačila jsem se pohnout nic. Jeho rty se přitiskly na ty moje a věnoval mi dravý polibek. „Mm.“ Miluju vanilku.“ Olízl si spokojeně svoje rty. Praštila jsem jej do hrudi. Pobaveně se rozesmál. „Krásko, já vždycky dostanu co chci. Je jen na tobě, jestli se to bude líbit i tobě.“ „Jdi do hajzlu!“ vyštěkla jsem a provázena jeho smíchem utekla. Až v kanceláři otce jsem si uvědomila, že jsem nahoře nechala mobil.
Než tam však půjdu, musím se uklidnit. Zprudka jsem dýchala a třásla se po celém těle. „Zlatíčko, jsi v pořádku?“ otevřely se dveře a v nich stál Tomlinson starší. „A-Ano.“ „Opravdu? Stalo se něco?“ „Ne… Já… Myslíte že bych mohla mít dnes hodinovou pauzu na oběd?“ „Hodinovou pauzu na oběd? Dnes? Copak ty ji normálně nemíváš?“ „Uh, ne…?“ „To si s Louisem vyřídím! Jistěže můžeš mít hodinovou pauzu na oběd a od pondělí ji budeš mít stabilně!“ zahřměl a vyrazil ze dveří.

Louis POV
Se zadostiučiněním jsem se rozvalil na židli a opět si olízl rty. Pořád jsem cítil ty její, drobné, jemné… chutnající po vanilce. „Louisi!“ ozvalo se zahřmění od její kanclíku. To neznělo vůbec dobře, táta se většinou krotil ale teď řval jako tur. „No?“ zvedl jsem se a vyšel ze dveří. „No? Ty se ptáš „no?“ Jak je možný že má Petra jen půl hodinovou pauzu?!“ „Na oběd ji to stačí, když chodí sem.“ „Tak poslouchej hochu, ta holka zvládá práci, kterou musela Mellisa vysvětlovat těm předchozím i čtrnáct dní! Je hodná, milá, prudce inteligentní! Tak s ní nemávej, jinak já zamávám s tebou. Opravdu mi už leze krkem, hledat co chvíli nové asistentky. Pokud tu holky skončí, ano i Annie! Nevěřím tomu, že Zayn se k ní chová jinak než k těm ostatním. Tak další asistentky si buď seženete na vlastní pěst nebo se tu můžete klidně pozabíjet! A pokud chceš jednou vést firmu, zamysli se nad svým chováním! Já se upřímně divím, že někdo jako Petra tu stále je.“ Dokončil proslov a já se zmohl jen na kývnutí. Vypadal fakt vztekle, no nemění to ale nic na tom, že chci dostat Petru do postele a hodinovou pauzu ji klidně dám. Táta nás nemůže kontrolovat pořád, tudíž…
Práskl dveřmi a odešel. Zamířil jsem vedle. Postěžovat si i částečně Zayna varovat. Sebral jsem Petřin diář s rozpisem schůzek. Potřeboval jsem Annie, kafe fakt já dělat nebudu.

Annie POV
Zayn stál u okna jen v černých džínách a já měla parádní výhled na jeho potetované tělo. „Máte tu návštěvu.“ Trhnutím se otočil. „Koho?“ „Horan.“ Šeptl Niall z pohovky. „Pan Horan.“ „Ať chvíli počká. Můžeš jít za mnou?“ „Vydržte.“ „Jistě.“ Zaculil se Niall a opřel se. „Co chceš?“ zavřela jsem dveře a on se nervózně pousmál. Na stole leželo několik nemocničních krytí. „Mohla bys?“ ukázal mi na přelepené místo na břiše. „Cos dělal?“ uchechtla jsem se. „Slečna byla náruživá?“ „Porval jsem se…“ trhl hlavou.
„Díky.“ Kývla jsem hlavou a vytáhla se zpět na nohy. Měl tam několik stehů a okolí slabě červené. „Máš na to nějakou mast?“ „Ne, měl bych?“ „Hodilo by se to, na to okolí.“ „Nějak se v tom vyznáš…?“ „Mám vystudovanou zdravku.“ Zvedla jsem oči k jeho. „Až Niall odejde, zajdeme na oběd?“ jeho hlas zněl náhle jinak. „Ne, už něco mám.“ Odfrkl si a milý výraz opět vymizel. „Fajn!“ štěkl. „Může jít dál!“
„Můžeš jít. Dáš si něco?“ „Nějakou minerálku?“ „Hned to přinesu.“ „Nespěchej.“ „Můžu dotaz?“ „No?“ otočil se ode dveří. „Jak je možný že někdo tak milej se baví s ním?“ „Chodím s jeho ségrou… Jak je možný že někdo tak milej pro něj pracuje?“ „Tu otázku si kladu od pondělí.“ Pobaveně se rozesmál a vešel za ním.

Zayn POV
Její ruce byly něžné. Mnohem něžnější než ruce sestry při včerejší návštěvě nemocnice. S ustaranou tváří mi sundala krytí, očistila to a pak to opět přelepila. A já na ni pak vyjedu… Debil prostě. No nic, usmál jsem se na Nialla a zamířil za ním, sedal si do křesla a culil se.
„Vysvětli mi něco.“ „Co?“ „Yaser říkal, že ti v pondělí nastoupila nová asistentka, nechce se mi věřit že je pátek a ta holka tu stále je!“ řehtal se na celé kolo. „A představ si, že s ní nastoupila její kámoška, co pracuje pod Louisem a taky tu vydržela. Bráško, ty holky se nenechaj vyhodit. Větší mrchy jsme tu neměli.“ „Pracuje pod Louisem?“ opět nakažlivý smích, přidal jsem se. Když Annie vešla s podnosem a dvěma skleničkami zarazila se a nechápavě hleděla mým směrem. „Nechceš tu zůstat?“ otočil se na Niall. „Ne, mám práci.“ Pousmála se a vyšla. „Zavolej Louisovi, prosímtě.“ „Nebude nutné!“ vcházel Louis a tvářil se že má chuť do něčeho, nebo někoho praštit. „Potřebuju s tebou mluvit.“ Otočil se k Annie. „Hned dojdu.“
„Jak pracuje pod Louisem?“ „Ne tak jak si myslíš! Teda, Louis se o to snaží ale ta holka ho odmítá. Je celkem zoufalý.“ Opět smích a ten utichá, jen co vejde Louis.

Louis POV
Na návštěvu dorazil Niall, cukrouš z Irska co chodí s jednou ze Zaynových sester, je to živoucí kyselina ale i tak bych za něj dal ruku do ohně. Salvy smíchu se nesly do kanceláře Annie a já se upřímně těšil až se k nim přidám.
Annie se tvářila strašně mile, když jsem ji strčil do ruk diář, s tím co požaduji pro své klienty a pak ji tam nechal stát.
„Co se tváříš, jak puk?“ zaculil se Niall a vyskočil k objetí. „Táta přišel, seřval mě a odešel.“ Vyhrkal jsem ze sebe incident a Zayn jen kýval zatímco Niall brečel smíchy. „Klucííí, seznamte mě s tou Peťkou, moc prosím!“ „Ty jsi fakt vůl!“ uchechtl jsem se.
„Pane Tomlinsone?“ stočili jsme pohled ke dveřím. „Došel pan Newton.“ „Káva - “ „Kávu už má na stole. Čeká ve vaší kanceláři.“ Protočila bloncka panenky a odešla. „Tak zatím, pánové.“

Peťka POV
Co se pan Tomlinson vrátil, nahromadilo se mi několik dalších smluv. Jeho schůzky trvaly krátce, zato papírů bylo víc než dost. O půl jedné jsem se protáhla. „Peťi, skoč si pro kolegyni a vyražte na oběd. Pokud budou mít kluci problém, řekni že jsem to nařídil.“ Nakoukl do dveří a pousmál se. S vděkem v očích jsem si posbírala věci a šla nahoru. „Nepsali ti kluci?“ nakoukla jsem do její kanceláře. „Jo, čekají dole. Tobě se Hazz neozval?“ „Nechala jsem telefon u Louise…“ otřásla jsem se, odvahu si pro něj jít jsem však neměla. Telefon byl na heslo a předpokládala jsem, že Louis se ho nedopátrá.
„Nepůjdeš si pro něj?“ „Ne…“ „Děje se něco?“ zvedla oči od papírů. „Strčil mi jazyk do pusy.“ Čelist ji poklesla a z prstů vypadlo pero. Luskla jsem ji před očima prsty. „Děláš si srandu?“ Nahodila jsem výraz alá „jako vážně?“ a ona se nevinně zaculila. „Jak líbá?“ „Annie!“ „Promiň. Ale…?“ „Kdyby nebyl tak hrubý, tak by to bylo možná i příjemné.“ Vzplála jsem jako rajče, Annie se královsky bavila.
„Řeknu tomu volovi, že jdu na jídlo.“ Zvedla se, vzápětí se však otevřely dveře a z nich vyšel její šéf i s nějakým blond klukem. „Ty jsi Petra, co?“ hrnul si za to mnou a vřele mi stiskl ruku. „Niall, rád tě poznávám!“ „Nápodobně?“  „Chystáš se někam?“  zaslechla jsem Zaynův hlas a odtrhla pohled od šíleně modrých očí blonďáčka. „Jo, na oběd? Něco proti?“ Niall začal maskovat smích kašlem a já si skousla ret. Bylo ji jedno, že ho shazuje i před námi. „Půl hodina.“ „Omluvte mou smělost, ale pan Tomlinson vám vzkazuje, že na oběd máme hodinu.“ Zapojila jsem se do jejich konverzace. Zvedl obočí a Annie se rozeřval telefon.
„Liame? Vydrž! Hned jsem dole. Strašně se na tebe těším! Je tam i Harry? Peťka tančí od rána radostí!“ zubila se jako krokodýl a Zayn měl pohled masového vraha. Tipla telefon, mrkla na Zayna a odtáhla mě z kanclu. „Víš že teď to vypadá, že dole čekají partneři?“ „Přesně tak to má vypadat.“ Zaculila se andělsky. „Tak nezapomeň Harrolda pořádně obejmout!“ prohnala se recepcí. Kluci čekali před restaurací, ze Zaynovi kanceláře tam bylo dobře vidět. Skočila svému bratrovi kolem krku a já pozvedla hlavu. Zayn stál v okně a moment, nebyl tam sám. Vedle něj se tyčil Louis a z druhé strany Niall, který mi zamával na pozdrav. Se smíchem jsem mu zamávání oplatila a vrhla se Harrymu kolem krku.
„Dej mi pusu!“ uslyšela jsem Annie. „O tu si říkat nemusíš.“ Zasmál se Liam. „Já myslím fakt velkou!“ „Nahoře v okně, dva kluci, blond borečka nepočítej.“ Sykla jsem k němu. Chápal rychle, zalomil Annie v pase a přitiskl se ji svými rty na její. „Ještě že nás tu nikdo nezná. Incéééést!“ zamumlal se smíchem.  Hazz následoval jeho příkladu. „A druhej!“ rozřehtal se nakažlivým smíchem. Omotal mi dlaně kolem těla a v tu chvíli to opravdu nevypadalo, jako sourozenecké přivítání.

S Harryho rukou na boku, jsem vešla do restaurace a chtělo se mi šíleně smát. Předpokládala jsem, že ti dva jsou dost šokovaní. Uplynulo sotva deset minut a do restaurace vešel Louis, Zayn i Niall. Ten na nás mrkl a za zády kluků nahodil grimasu. Všichni čtyři jsme se rozesmáli a vysloužili si jejich nechápavý pohled. Usadili se tak, aby na nás viděli. Záviděla jsem Annie, že si sedla s Liamem čelem k nám a zády k nim. „Jak se tváří?“ povytáhla obočí a promíchala kávu. „Kdo to vůbec je?“ „Šéfové.“ Na střídačku jsme povyprávěly celý týden. Chvíli jsem zvažovala že dnešní incident s Louisem zamlčím, to by ale Annie nesměla být rychlejší. Hazz se napjal a propaloval Louise pohledem. „Můžu mu rozbít hubu? Prosím!“ „Věř mi Hazz, fakt že sedíš jen vedle ní ho ničí. Na co mu ničit ksichtík.“  Uchechtla se Annie a přisunula se ještě blíž k Liamovi.
„Ségra, brzdi. Jinak zapomenu že jsme sourozenci.“ „Sklapni a hraj to se mnou.“ „Odskočím si.“ Postavil se a nezapomněl ji věnovat něžný polibek do vlasů. Půl minuty po něm, dorazil ke stolu Louis. „Annie, můžeš?“ „Mám pauzu pane Tomlinsone.“ „Prosím!“ Protočila panenky a zvedla se. „Čekala bych, že dojde spíš Zayn…“ sykla jsem k Harrymu a on se jen zaculil.