Malik & Tomlinson

Chapter 5

Annie POV

Jen co jsem se vrátila do kanceláře, přitáhl si mě do své náruče. „Co to děláte?!“ „Jsi drzá, mluvíš se mnou jako s kusem hadru, chováš se jako hvězda!“ „Vážně? Je hroznej pocit vidět svoje chování zrcadlově v jiném člověku, co?“ uchechtla jsem se a vymanila se z jeho sevření. „Pokud nic nepotřebujete, zajdu si na oběd.“ Jen máchl rukou a vztekle mi shlížel do tváře.
Hned po návratu, mimochodem jsem došla vzteky rozpálená do běla, jsem na stole našla hromady smluv a na nich papírek:“ ke kontrole, zlato. Snad už vše chápeš, pokud ne, můžeš přijít za mnou. Rád ti to vysvětlím – něco za něco.“ Uchechtla jsem se, papírek vyhodila a s nadhledem začala vše kontrolovat.
Blížila se šestá, z vlastní iniciativy jsem se rozhodla projít šanony, zda u všech zakázek jsou potřebné dokumenty. U několika nebyly, naskládala jsem si je bokem s tím, že je pak Zaynovi odnesu.
„Co to děláš?“ „Třídím ten váš nehorázný bordel a tohle, je potřeba doplnit.“ Aniž bych zvedla hlavu poklepala jsem na hromádku, čítající asi třicet dodatků. „Zítra.“ „Klidně.“

Zayn POV

Začínal jsem chytat nerva, celou dobu mě ignorovalo, vzkaz co jsem ji nechal jsem viděl ležet v koši a všechny smlouvy byly evidentně zařazené a zkontrolované. „Jaký piješ latte?“ „Cože?“ konečně zvedla hlavu. „Latte?“ „Vanilkový.“ „Fajn, tak mi ho zítra přines.“ „Jak víte, že tu ráno budu?“ ztuhl jsem a prudce se otočil. „Plánuješ dát výpověď?“ „Ne, ale váš výraz stál za to a mimochodem, už jsem vám řekla, že nejsem charita. Chcete kafe? Zaplaťte si ho a panu Tomlinsonovi to taky vyřiďte.“  Jediný, co mi problesklo hlavou bylo jedno slovo „Bitch!“ zalovil jsem v kapse a na stůl hodil několik liber. „Vanilkový!“ „Zajisté.“ Zacukrovala a sklonila se nad papíry. Vztekle jsem praštil dveřmi, až obraz na chodbě se zakymácel. Vyzvedl Louise a společně s ním zamířil k autu.

P + A POV

„Tak spusť, co Zayn?“ usadily jsme se v naší oblíbené kavárně a svěřovaly si své dojmy a pojmy. Když skončila, dusila jsem smích. „A Louis?“ „Hmmm, divný.“ Zamumlala, když jsem vypověděla vše, co se stalo. „Ale mám dojem, že s emu líbíš.“ „Z čeho soudíš? Že mi zakázal jít na oběd je jako moderní vyznání lásky?“ „Ale kušuj! Ne, z toho jak se choval když tam byl Josh. No nic, ráno si tě vezmu zase do parády.“ Zamanula jsem si ruce a bavila se její ustrašeným pohledem. „Prosímtě, raději ne. Vždyť i ten mladý puberťák z trojky slintal.“ „Buď ráda!“ Annie se zachichotala a já jen poraženecky protočila panenky.

Peťka POV

„Včera jsem se do toho šíleného oblečení narvala s odporem, ale raději si vezmu to, než toto!“ „Drž pec. A přestaň se cukat, nebo ti tu linku neudělám!“ pošilhávala jsem po mini šatičkách, které jsem si sice zkoušela ale absolutně u pokladny nepostřehla jejich platbu. „Annie! Budu v tom jako kokos na sněhu!“ „Sexy kokos na sněhu!“ opět ten tón, přes který nejede vlak.
Když nám mimo přechod zastavilo černé BMW aby nás pustilo, protočila jsem panenky, zatímco Annie se culila jako měsíček. Opět stejná situace, Starbucks, termohrnky a pro nás ještě pekárna. Za pět půl jsem seděla v kanceláři a snídala borůvkový muffin. Dveře se otevřely a vešel Louis.

Louis POV

Jen co jsme vyšli z práce, hlavou se nám honilo tisíc otázek. Já měl pořád jednu hlavní dokola, dokolečka; nepustil jsem si ji moc k tělu? Neznal jsem odpověď. Pokud tu však chce pracovat, zítřejší den pro ni bude peklem na zemi!
„Nad čím dumáš? Jak ji ohnout?“ strčil mi do ramene Zayn. Byl jako bratr, sice jsem byl o rok a něco starší ale víceméně jsme spolu vyrostli. Já měl tlupu sester a on tři. Bráchu jsme navzájem potřebovali… Naši se seznámili pár měsíců před tím, než jsem se narodil a co se on narodil a začal chodit, stala se z nás nerozlučná dvojice.  „Ne, vole. I když…“ zasmál jsem se. „A co ty?“ „Nenechala se.“ „Co?!“ zahřměl jsem v garážích. „Neřvi, vole. Jen jsem ji to tak lehce naznačil.“ Zasměje se a dálkovým ovládáním si odemkne své auto, Jaguara F type R. „Jestli si zašukáš první, tak se fakt naseru.“ Exploduje smíchy a nasedá. „Až ji přefiknu, napíšu ti.“ Zakmitá řasami a vyrazí z garáže.
Ráno jsem dorazil opět na čas, seděla za stolem a já měl opět čelist u kolen. Tentokrát měla vlasy natočené v jemných vlnách, oči orámované linkou a dávaly tak vyniknout jejím jiskrným zeleným smaragdům. „Kávu  máte na stole. A schůzka co jste měl naplánovanou na desátou je zrušena. Klient se z osobních důvodů omlouvá a dá vám vědět, samozřejmě, přizpůsobí se on vám.“ „Díky.“ Prošel jsem kolem jejího stolu a snažil se neslintat.

Zayn POV

Vstoupil jsem a s úšklebkem si uvědomil, že tam není. Nicméně, káva na stole a načatý muffin mi její přítomnost dokázal. „Dobré ráno.“ Ozvalo se mi za zády. „Dob - “ Měla legíny a triko, které ji padalo z ramen. Svým způsobem se to sem opravdu nehodilo, na druhou stranu, sexuálně to vypadalo skvěle a hlavně se na to dívalo lépe, než na ty všechny ženské v kostýmkách. „Co je?“ „Sluší ti to.“ „Taky nevypadáte špatně.“ Pokusila se protáhnout kolem.
„Včera sis dovolila moc!“ „Opravdu?“ „Nebude mě fackovat malá holka! Kolik ti vůbec je?“ „Nečetl jsi můj životopis?“ Zase přešla na tykání. Prudce jsem ji narazil na desku stolu. Sykla a zaklonila hlavu. „Hajzle!“ „Děvko!“ sklonil jsem a – „Zayne? Můžeš na chvíli?“ Táta. Naštěstí zíral do tabletu v dlani než aby se zaobíral tím, že se snažím ošukat asistentku. „Dobrý den!“ protáhla se kolem a zářivě se na otce usmála, ten ji úsměv oplatil.
„Jak se ti daří? Zayn je doufám hodný a seká latinu!“ „Není špatný.“ Pousměje se a v očích se ji bleskne. „Tak to jsem opravdu moc a moc rád. Byla by škoda, kdyby tak chytrá holka odešla. Co Peťka?“ „Taky dobrý.“ Táta se na ni culil jako měsíček. „Můžeš teda?“ pokynul jsem mu ke dveřím.

AnniePOV

Jen co Zayn odešel, stiskla jsem si místo, do kterého jsem se narazila. S pomyšlením jaký je to čurák, jsem se začala věnovat rozdělané práci ze včerejška. Jeho táta odešel asi po hodině, a Zayn se prozatím neukázal. „Co kdyby sis to triko sundala úplně?“ „Jako proč?“ otočila jsem se i se židlí na rušitele klidu. „Stejně jde skoro vše vidět.“ „Víš co mi můžeš.“ „Vážně?“ zapištěla jsem, když mě za zápěstí vytáhl na nohy.
„Co si myslíš, že děláš?!“ „Co bys řekla?“ ocitla jsem na stole. „Nech toho.“ „Nebo co? Co mi brání v tom, tě ošukat?“ „Budu křičet!“ „Leda tak slastí!“ stáhl mi triko z ramene níž. „To si ojel každou asistentku?!“ pokusila jsem se vrátit triko zpět. „Ne. Jsi jediná z těch všech, které chci vyšukat mozek z hlavy. Protože, jak to říct slušně, žádná z nich se mi nelíbila.“ „Problém je, že se mi ty nelíbíš. Proč bych se nechala ojet někým, kdo se mi nelíbí?“ „Proč lžeš sama sobě?“ přiblížil se nebezpečně blízko. „Až s tebou skončím, najdu tě ráno na svým stole bez kalhotek!“ „Jdi do hajzlu.“ Ozvalo se zaklepání. Odstrčila jsem jej a než se na něco zmohl, křikla jsem krásné slůvko; „Dále!“

Doba oběda se přiblížila a Zayn byl slabě znavený. Od desíti do půl jedné měl snad sedm jednání, u kterých jsem naštěstí nemusela být. „Chceš kafe?“ dovolila jsem si během toho sedmého odejít a skočit do Starbucks. „Co? Jo.“ Zazíval a pozoroval jak se blížím. Z bezpečné vzdálenosti jsem mu na stůl položila kafe a měla se k odchodu. „Počkej!“ „Co je?“ „Zavři a pojď za mnou.“ „Proč bych to dělala?“ „Bojíš se?“ „Nikdy!“ Zabouchla jsem dveře a zamířila k němu.

Peťka POV

Od rána jsem se nezastavila, jak mi prozradila Annie, její smlouvy nebyly v pořádku a já teď našla pořádnou hromádku s dodatky. Tiskla jsem jako divá všechny formuláře, vyplňovala kolonky, upravovala hlavičky. Louis se neukázal od chvíle co přišel. Od desíti začali chodit klienti a já silně zvažovala návrh, že kávovar půjde k mně. Opravdu jsem nebyla nadšená z neustále běhání na konec chodby a zase zpět.
K obědu jsem si vytáhla toast, který jsme si ráno s Annie udělaly. Pojedla a znovu se dala do práce. „Nejdeš na oběd?“ „Už jsem jedla.“ Odvětila jsem a ukázala rukou k obalu v koši. Cítila jsem jak strnul. „Nemusíte se bát, určitě hlady neumřu. A tady všude, je potřeba váš podpis!“ Přitáhl si židli a dal se do podepisování. „To tam tolik věcí chybělo?“ Jen jsem kývla a dál vypisovala údaje.
„Odmítáš se mnou mluvit?“ „Měla jsem pocit, že požadujete abych „držela hubu a krok.““ Zvedla jsem k němu oči. Uchechtl se a náhle jsem cítila jeho teplý dech na krku.
„Chtěl jsem, aby si byla sexy ale v slušné míře.“ „Tohle se vám zdá vyzývavé?“ „Upřímně? Vzbuzuje to ve mně pocity na to, jak tě šukám na tomhle stole. A co si budeme nalhávat, chtěla by tě ojet polovina zaměstnanců!“ ztuhla jsem a pocítila konečny jeho prstů jak mi běhají po odhalené paži. „Chceš si zpříjemnit pracovní dobu?“ trhnutím si mně otočil k sobě a postavil na nohy. Za zadečkem jsem ucítila okraj stolu, neměla jsem kam utéct.
„Hmm? Bude se ti to líbit!“ vyhrnul mi lem okraj šatů výš. „Okamžitě, sundej ty ruce z mého těla!“ zavrčela jsem a snažila se znít přesvědčivě. „Opravdu? Opravdu je mám sundat?“  rozkrokem se přitiskl a dal mi jasně najevo, co se s jeho tělem děje. „Vím že to chceš!“ „Nic nevíš!“ ozvalo se klepnutí. Díky Bohu za něj! On se však jen tajuplně usmál a zapadl do své kanceláře. „Vstupte!“