Chapter 6

6.2K 271 2
                                    

Annie POV

„Takže?“ usadila jsem se na stolu na jeho straně a tvrdě mu hleděla do očí. Odsunul se a vstal. „Jsem unavený.“ „A?“ „Potřebuju dobít energii.“ „A?“ „Jako hodná asistentka, bys mi měla pomoct.“ „A?“ „Ještě jednou řekneš „a“, a nechtěj vědět, co ti udělám!“ „A?“ vybuchla jsem smíchy a seskočila. „Jakožto můj nadřízený víte, že sex na pracovišti není adekvátní.“ „A sex v mém bytě?“ „Jak lákavé. Problém je, Zayne, že se nedám lehce. Takže, pusť.“ „Vždycky dostanu to, co chci.“ Ode dveří jsem se pousmála. „Tomu bych i věřila.“ „Teď chci tebe…!“ „Tak se snaž. Protože sex na jednu noc mi nic neříká.“  Vrátila jsem se zpět k načaté práci.
„Co kdybys mi dala aspoň pusu?“ zapřel se lokty o opěrku židle o pár minut později. „Nevidím k tomu sebemenší důvod.“ „Potřebuješ ke všemu důvod?“ „V takových věcech ano. A být tebou, jdu na oběd. O půl třetí tu máš zase schůzku.“ „Ty nejdeš?“ „Už jsem jedla.“ „ah…“ hlesl. „Co když se mi cestou na oběd něco stane a ty pak budeš brečet, žes mi nestihla dát pusu?“ „Tady jsi jako v bavlnce, něco by se ti stalo leda za předpokladu, že by ožily potraviny. Dobrou chuť, pane!“ Uraženě za sebou praštil dveřmi a já se naplno pobaveně rozesmála. To že se za dveřmi opřel o zeď a sám se rozesmál, jsem netušila ani v nejmenším.


A + P POV

„Cože? On tě chtěl ojet Nejde na to moc brzo?!“ zasypala mě Annie spoustou otázek. „Moc brzo? Chápeš kdo je? A co chce?“ uchechtla jsem se a postavila tašku s nákupem na linku. „No… Není jediný, kdo to chce.“ „Cože?“ „Opomenu-li fakt, že mně chtěl Zayn ojet před jeho otcem, tak vlastně se nic tak hroznýho nestalo.“ Pokrčí rameny a uchechtne se.
O těch dvou testosteronech se bavíme až do půlnoci, pak obě usínáme v křeslech, která nejsou absolutně pohodlná a podle toho taky ráno vypadáme.
„Jsem jak paragraf! Zkroucená.“ Zaskuhrala jsem a hodila po Peťce polštář. „Nápodobně.“ Sprcha, účes, make-up, oblečení.

PeťKa POV

Nemám sílu protestovat a nechávám se navléct do světlých džínsů a průsvitné košile, kterou mám zákaz si dopnout. „Není to trochu dráždění?“ „Je.“ Trhne rameny a sama si oblékne džíny a taktéž košili. Vlasy mi opět nechala natočené a oči zvýraznila kouřovým líčením. Stejně jako u sebe, jen s rozdílem, že blond vlasy stáhla do culíku. Mladík ve Starbucks se culí jako měsíček a já si to upřímně užívám. Je to milá změna…

Annie POV

Na recepci nám Kate oznamuje, ať  se hlásíme u majitelů. S bušícím srdcem klepeme na hlavní dveře. Otevírá nám Mellisa. Já jsem odvelena k Malikovi, Peťka k Tomlinsonovi. Tam se dozvídáme, že oba mladí museli včera v noci odjet do Irska a vrátí se až ve Čt. Za jejich nepřítomnosti žádné schůzky nebudou – i když oba tvrdí, že bychom jednání zvládly a máme na výběr, buď tu být a upravit si k obrazu svému kancelář. Nebo jít domů. Volíme první možnost. Bez dohledu se scházíme co chvíli a já využívám Zaynovu kancelář, která má terasu pro kouření.

A + P POV

Dva dny utečou jako voda, je páteční ráno a obě jsme od momentu, co budík zazvonil nadšené. Bráškové by měli dorazit na oběd. Jsme domluveni že se sejdeme v restauraci přes ulici a upřímně doufáme, že dostaneme pauzu alespoň hodinovou. Jinak si s nimi dáme jen kávu.
Opět vyhrají džíny s bílou košilí. Rituálně zamíříme do Starbucks, a přes pult nám pihovatý kluk ihned podává objednávku.
„Malik tu už je!?“ hlesnu, když otevřu dveře a jeho dveře jsou stoprocentně otevřené a na pohovce se válí kožená bunda. „Tomlinson taky.“ Pohledem jsme si vyjádřily upřímnou soustrast a vešly.

Peťka POV

Tiše jsem za sebou zabouchla a zkontrolovala čas, bylo něco málo po čtvrt. Může si zkusit říct jediné slovo, kde jsem.
„Mám dojem, že jsem říkal že tu budeš nejpozději v osm.“ Vyjde ze dveří. Stačily pouhé dva dny a já stěží držím čelist u sebe. Vypadá nějak jinak, až po pár sekundách si všímám, že je ostříhaný. Na sobě má bílé džíny, černé triko které obepíná jeho vysportovanou postavu. „Ranní doprava je nevyzpytatelná.“ Trhnu rameny, jediný argument, na který se můžu. Zbytek totiž odplul kamsi v dál. „Měla bys tedy vyrážet častěji.“ „Káva!“ strčila jsem mu do ruky kelímek a bez dalších slov se usadila u stolu a nohou zapnula počítač. Odfrkl si a zamířil ke dveřím. „Chyběl jsem ti?“ „Nevidím důvod k tomu.“

Louis POV

Irsko padlo znenadání. Dorazil jsem do svého bytu, když mi volal otec. Zayn už je prý na cestě na letiště a já si mám pohnout. Nějaký inteligent něco zkurvil a my to měli opravit. Byl ta záhul, kdyby se to nepovedlo, celá pobočka tam by šla k šípku. Vrátit se domů do Londýna a do svého kanclu byl příjemný pocit a lhal bych, kdybych řekl, že jsem se na tu malou mršku sedící ve vedlejší místnosti netěšil. Ne, i kdyby provedla cokoliv, nevyhodil bych ji. Tahle holka totiž bude moje, ať se děje nevím co.
Její odstup se mi vryl do mozku a já jen tiše supěl. Evidentně byla pořád uražená za moje nadržené chování. Svým způsobem jsem toho nelitoval na druhou stranu, být trochu romantičtější už jsem ji mohl mít tam kde jsem chtěl – ve své posteli.
Káva byla jak už v úterý teplá, kancelář uklizená a i její kanclík vypadal jinak. Až v mém mi došlo, co je jinak. Otočila si stůl! Hrana, která byla pod oknem byla na původním místě druhé a teď měla dobrý přehled o tom, kdy vycházím ze dveří. Pod okny byly posunuty skříňky a na nich skartovačka a další blbosti. „Mrcha!“ pomyslel jsem si a i přes nevoli se uchechtnul. Holt chce mít děvče přehled, zda se ji nekradu za záda.

„Koukám, že po dobu co jsem byl mimo, si se doma neflákala.“ Zvedla hlavu od papírů. Žádný úlek, nic. Evidentně zahlédla otevírání dveří. „Měla jsem na výběr, ale pracovat pro vašeho otce je příjemná změna, tudíž….“ Všiml jsem si těch několika papírů, kde se skvěl podpis táty. „Mellisa nestíhá?“ „Mellisa je nemocná. Po dohodě s vaším otcem na nás společně s panem Malikem přenesl i jejich zakázky. Tudíž, po dobu neurčitou se budete muset dělit.“ Pousmála se a zvedla se. „A teď, když dovolíte, budu u vašeho otce.“ „Jakým tónem se mnou mluvíš?!“ „Řekla bych, že až přehnaně sladkým. Pokud s tím máte problém, zavolejte otci on vám to zajisté vysvětlí. Vaše první jednání dojde v jedenáct, nějaká žena. Pro kávu si zavolejte do trojky. Otec bude potřebovat zapisovatele.“ 

Malik & TomlinsonKde žijí příběhy. Začni objevovat