Malik & Tomlinson

Chapter 50

Zayn

„Zayne!" Zastavil mě primářův hlas, před oddělením. Bílý plášť kolem něj vlál a on mě otcovsky plácal po zádech. „Jsi tu sám?" „Mark uklidňuje Jay doma... Táta se snaží udržet firmu a zaměstnance v klidu a moje přítelkyně by tu nebyla nic platná..." „Nemyslel jsem to zle." „Já vím. Jsem jen unavený." „Chápu. Pojď, dáme si kafe." „Nezlob se, nechci. Chci za Louisem." „Myslím, že není kam spěchat. Pojď." „Jak to myslíš?"

„On si fakt nic nepamatuje?" „Ne. Byla tu Jay s holkama a neměl tušení, kdo jsou. Ukazovaly mu i fotku Marka, taky netuší... Slečna Styles o tom ví... Ztráta paměti, Zayne, může být krátkodobá. Může si vzpomenout, ale-" „Ale taky nemusí..." „Zvládne to, je to bojovník. Mladej kluk... Jen se mu musí pomoct." „Tak proč mě tam nepustíš?" „Představ si, že jsi na jeho místě. Netušíš ani, kdo jsi, čím jsi, kdo jsou tvoji blízcí... Jak by ses cítil, kdyby ti do dveří vtrhla osoba a vychrlila na tebe spoustu informací, které sice budou pravdivé, ale ty nevíš, co je pravda?"
 „Asi bych... Vadilo by mi to. Myslel bych, že lže." „Tak vidíš. Já tě za ním pustím, to ano, ale chci, abys byl opatrný na to, co řekneš a uděláš. On potřebuje pomoct se vzpomínkami, ale určitě bych nezačínal tím, proč tu je, co se stalo a tak dále. Mark mi říkal, že on bránil slečnu Styles, tudíž hádám, že spolu něco mají. Možná by nebylo na škodu, zavést řeč na její osobu. I ona za ním bude chtít, a pustíme ji sem, ale jeho nevědomost ji ublíží víc, než předchozí kóma."

„Ale on bude chtít vědět, proč tu je!" „Všechno lze říct kulantně." „Nevzpomene si spíš, když mu řeknu, že ten hajzl Hemmings chtěl znásilnit holku, kterou on miluje?" „Zkus to, a můžeš ho tak rozhodit, že začne srdečně selhávat. Stále ho máme, pro jistotu, na přístrojích." „Okey... Začnu zlehka. Kdo jsem, jak jsme se poznali... Naši minulost a pak, to další." „Dobře. Až budeš odcházet, řekni sestřičkám." „Proč?" „Protože ho pak budeme kontrolovat, pro jistotu. Můžeš jít."

S úšklebkem jsem vyšel ze dveří, na kterých byla cedulka „inspekční pokoj" a trpělivě čekal, až mi někdo otevře z oddělení.

„Ahoj." „Ahoj?" Během pár vteřin ticha, jsem si ho stačil prohlédnout.
Na obličeji kyslíkové brýle, jakási hadička mu vedla z krku, asi něco, co měl napíchnuté v krční žíle... Další hadičku měl na hřbetě ruky, na ukazováčku levé ruky jakýsi klips... Stále mrtvolně našedlý, a v modrých očích chyběl život.

„Asi mě nepoznáváš, že?" „Asi bych tě měl znát, že?" Potlačil jsem úšklebek a sebral ode dveří židli.

„Těší mě, kámo. Jsem Zayn. Zayn Malik. Známe se od narození, jsi o fous starší, ale to nikdy nevadilo. Jsme kámoši, ti nejlepší a kolegové v práci. Pracujeme pod záštitou firmy Malik&Tomlinson s.r.o. . Já jsem syn Yasera, ty Marka. A jsme pěkní hajzlové." Chvíli se na mě díval a pak se začal smát.

 „Tohle je to nejšílenější představení, jaký jsem kdy slyšel." „Občas jsem vtipnej." Významný pohled a podal jsem mu kelímek s kávou. „Doufám, že tě to nekopne. Nevím, jestli kafe můžeš... Asi ne, podle toho, jak se sestra ujišťovala, že je fakt moje. Ale myslím, že by ti bodlo. Byť je z automatu." „To je hnus... Mám rád jiný." Dusil smích, když upil. „Mám objednat ze Starbucks?" „To je...?" „Ty vole, ty jsi fakt marnej. Kámo, víš vůbec něco?" Nastalo ticho. Můj dramatický projev v něm vyvolal záchvat smíchu a pokoj se otřásal v základech...

„Pomoz mi..." Zašeptal, když jsem shrnul naše dětství. „Myslím, že je to pravda, ale nemůžu tomu uvěřit. Mám blok. Ani tvoje tvář mi nic neříká, jen hlas..." „Dej tomu čas, teď uvěř tomu, že ti nelžu a říkám pravdu." Ustaraně kývl a položil se. „Mám jít?" „Ne... Něco mi běhá hlavou a nevím, co to je. Ale je to něco, s čím mi ty můžeš pomoct." „Zkus si vzpomenout, naznačit... Nějak se k dopovědi dopracujeme." Kývne a chvíli mlčí.

„Máš holku?" „Jo." „A já? Zayne? Mám někoho?" „Jak se to vezme. Máš jednu moc rád." „A ona?" „Taky tě má ráda. Ale jelikož jste oba paka, tak jste si nic neřekli." „Co víš o mém vztahu-nevztahu? Myslím, že to je to, co mi běhá hlavou. Týká se to holky. Ale nevím jméno, ani jak vypadá. Začalo to, když jsi vešel. Něco mi připomínáš."