Malik & Tomlinson

Chapter 23

„Půjdeme?“ Máme dopito, Doniya už na sms nereaguje, evidentně má nahoře moc práce. Nechci raději vědět jakou, sice je starší, ale i tak ji beru jako malou sestru. „Jo… Stejně už budu muset domů.“ Venku pěkně chumelí a je pořádná zima. Obejmu ji kolem pasu a vydáme se k autu.
Opřu se o kapotu a přitáhnu si ji k sobě. Za okny jejího domova se svítí a i na dálku z něj cítím tu rodinou pohodu. „Kdy můžu přijet?“ „Nechci ani abys odjel.“ „Taky se mi nelíbí, že tě tu musím nechat.“  Přejede mi dlaněmi od kolen přes stehna k rozkroku. Tvrdě ji políbím, začíná mi polibky oplácet, když nás vyruší hlas.
„Miláčku?“ Syknu, leknutím mě kousla a prudce se otočila. „Tati!“ „Dobrý večer.“ Sklouznu z auta a nasadím profesionální výraz, jinak bych byl rudý jako rajče. Její táta mě sjíždí nesouhlasným pohledem. „Dobrý.“ Slabě kývne a pak pohlédne na dceru. Ta, na rozdíl ode mě má tváře nachové. „Nechceš nás seznámit?“
„Zapomněl jsi ještě toto.“ Bouchne popelnice a zpoza živého plotu vykoukne žena. „Annie!“ vyrve mi ji z náruče a pevně obejme. „Mami.“ Zaculí se a dá ji pusu na tvář. Až teď si mě její mamka všimne. „A ty jsi kdo?“ stejně jako otec i ona si mě nesouhlasně prohlíží. „Zayn Malik.“ Natáhnu k ní dlaň. Oba mi ruku váhavě stisknout. „Ty chodíš s mou dcerou?“ „Tati!“ „Co tati… Vypadá jak kriminálník.“ Aby toho nebylo málo, dorazí i Liam s Doniyou. „Annie, zlato. Doniya u nás dnes přespí. Ruth s Nikol jsou u Phila a Jerryho a Liam za chvíli mizí na závod.“ Všichni čtyři si vyměníme pohled.
„Dee, zlato, je ti dobře?“ znejistí paní Payne. „Jo.“ Vydechne a nahrne se k Annie. Obejme ji a přes její rameno se na mě křečovitě usměje. Liam si mě prohlíží jako bych byl vrah, ale nic neříká. „Raději pojedu…“ Payne starší kývne, evidentně nejsem pro jeho dceru dost dobrej.
„Můžete nás tady prosím nechat?“ Doniya táhne Liama do domu a ten zachytí i mamku. Jen jejich otec tu stále stojí. „Tati!“ zaúpí a prosebně na něj vzhlédne. „O něm si ještě promluvíme.“ Prskne a zmizí. Chvíli se dívá na místo, kde stál a pak přejde k živému plotu. „Tati!!“ v jiné situaci bych se asi zasmál, ale teď mi to vadilo. „Slibuju, že během těch pár minut, než se rozloučíme, se vaší dceři nic nestane.“ Do hlasu mi vjede vztek i arogance, moje šance na zalíbení se, klesly ještě níž.
„Zayne!“ sjede mě pohledem, a z dálky prásknou dveře. „No co!“ „Přestaň. Jsem holt tatínkova holčička a ty vážně vypadáš jako pěknej šmejd.“ „Ti dík!“ ušklíbnu se a obejmu ji.
„Zavolej mi, jak budeš doma, jasné?“ „Neboj. Budu volat co chvíli.“ Počká, než zmizím za zátočinou a pak jde pravděpodobně domů. Já celou cestu skřípám zuby.