Fred a Hermiona- MODERN |Fanfikce|

#36 Zvláštní děvče

,,Ach ano, to už je dávno. Byla jsem jejich sousedka. Bydleli jsme všichni v jedné krásné čtvrti. Dříve tam stálo pár domů s rozkvetlými zahradami plných květin. Měli děvčátko malou Hermionu, ta byla tak tuze chytrá říkali mi vždycky, když jsme se o ní mluvili. Jezdila někam daleko do školy. Domů jezdila jen na prázdniny. Zvláštní děvče... Potom se začali dít ty divné věci. Všude bylo tak ošklivé počasí, na obloze se schylovalo k bouřce, která nepřicházela. Zvířata i lidé byli nervózní jako by se mělo stát něco zlého. Všichni se báli, v Londýně už nebylo bezpečno. Grangerovi byli poslední co se odstěhovali pryč.
V naší čtvrti jsem zbyla jen já a
můj domek jsem po měsíci prodala mladé rodině, myslela jsem, že tam budou šťastní, ale bylo to podvodníci. Zbourali celou naši čtvrť a na jejich místě jsou teď paneláky.
Koupila jsem si tento malý domek a udělala zde krámek se starožitnostmi. A od té doby jsem tady" dořekla smutně.
,,A kam se odstěhovali Grangerovi?" zeptal jsem se.
,,Asi vás překvapím mladý muži, ale Grangerovi se odstěhovali do Austrálie. Řekli mi, že už je nebaví tenhle život a chtějí poznávat svět. Celkem je i chápu tehdy v Londýně to vypadalo jako by nastala válka. Nevím zda-li tam ještě jsou. Nejsme v kontaktu" povzdechla si.
,,Moc děkuji, jste skvělá dáma" řekl jsem nadšeně a porozhlédl se po krámku co bych si od ní koupil, abych jí udělal radost.
Našel jsem malou truhličku se šperky. Vypadali skvěle. Nějak jsem neotálel a koupil jí.
Až uvidím Hermionu na svatbě tak jí ty šperky dám. Paní Silverové jsem udělal kšeft, ano nebylo to levné, ale chci jí udělat Mie radost.

Z pohledu Hermiony

,,Tak co Mio?" zeptali se jednohlasně Sam a Wendy.
,,Pracuji pro Vogue" zapištěla jsem. Samantha začala pištět se mnou, ale Wendy se na mě závistivě podívala.
,,Jak si to udělala?" řekla a falešně je usmála.
,,Nějak, prostě si mě vybrala" odpověděla jsem jí. Pomalu jsme vyšly z velkého domu, kde sídlila moje nová práce. Zavolali jsme si taxi abysme s holkami nemuseli jít pěšky. Asi bych to ušla, ale boleli by mě nohy ještě týden.
Teď když mám lepší práci, mě napadlo, že bych si mohla pronajmout byt někde blíž práci a navíc bydlet u manželky svého bývalého je divné.
Už mám nějaký vyhlídnutý, dneska si zkusím pobalit pár věcí a můžu se přestěhovat. Bylo by tam místo i pro Freda.

Když jsem přišla k Ronovi a Levanduli domů nahlas se tam bavili o Georgovi a Luně.
,,Tak oni dva se budou brát, no vidíš to Lenku Láskorádovou bych ani ve snu netypoval, že skončí s našim Georgem, ale vybral si dobře, i když je Lenka trochu šouplá tak ho má ráda"
,,A to je důležité lásko" řekla Levandule a políbila Rona.
,,Ahoj" pozdravila jsem je a snažila se abych se co nejrychleji dostala do pokoje pro hosty, který jsem obsazovala teď jen já.
,,Ahoj Hermiono, posaď se" ukázala na židli vedle ní Levandule.
,,Ach, co řešíte?" zeptala jsem se i když jsem část rozhovoru už slyšela na chodbě.
,,George a Lenka se budou brát. Bude to opravdu velkolepá svatba zvou všechny přátele a příbuzné. Ty máš tady Mio taky pozvánku", ukázala na stůl. "Moc se na to těším. Co ty?"
,,Moc, budu se na to muset nějak slavnostně obléknout" zalhala jsem, protože nenávidím všechny společenské akce, hlavně svatby.
,,Omlouvám se, ale mám spoustu práce" řekla jsem a vydala se do pokoje a začala jsem si balit.

Snad se vám kapitola líbila, byla bych ráda kdyby jste mě ohodnotili třeba hvězdičkou.
Vaše Lucy 💜