Fred a Hermiona- MODERN |Fanfikce|

#40 Konečně jsem vás našel

Pátrám po nich dnem i nocí. Ani pořádně nespím. Zjistil jsem už nějakou lokalitu, kde by se mohli nacházet, alespoň nebudu cestovat po celé Austrálii.
Dnes se chci vydat do velikého města Perth, jestli tady bydlí Grangerovi, mé pátrání bude jako hledání jehly v kupce sena.
Sbalil jsem si z hotelového pokoje všechny své věci. Nedal jsem si ani snídani, jen jsem zaplatil a pospíchal dál hledat.
Pomalu jsem se procházel ulicemi Perthu žije zde skoro dva miliony lidí což je fakt síla a najít je mezi nimi by byla spíše náhoda.
Už bylo k večeru a začalo se stmívat. Začal jsem ztrácet naději když, jsem uviděl ženu kráčící na druhé straně ulice. Měla černé vlasy s ofinou krásné modré šaty a hrozně moc mi připomínala mamku Mii, ale ona to byla paní Grangerová. Vůbec se nezměnila.
Kráčela si po chodníku s nákupem v tašce. Šel jsem pomalými kroky za ní.
Poklepal jsem jí lehce na rameno.
,,Paní Grangerová? Jste to vy?"
,,Kdo jste? Co po mě chcete?" ptala se vyděšeně.
,,Jste paní Grangerová?" zeptal jsem se trpělivě.
,,Ano, co chcete? Vůbec Vás neznám"
,,Jsem Fred Weasley, přítel vaší dcery a přijel jsem abych vás našel. Vaše dcera se velmi trápí a chce své rodiče znovu potkat"
,,Prosím? My dceru nemáme. Nikdy jsme neměli žádné děti. Nevím co mi to vůbec říkáte, jste rozhodně opilý nebo na drogách. Nechte mě na pokoji, už na mě nemluvte a bude nejlepší, když si půjdete po svém"
,,Ale Paní Grangerová nemluvím lži. Prosím věřte mi" řekl jsem zoufale.
Ona mě už neposlouchala a rychlými kroky odemně odcházela. Stál jsem jako opatřený. Proč neví nic o Hermioně? To jako na ní někdo seslal kletbu zapomnění? Proč by to někdo dělal? Aby je před něčím ochránil? Ano, tohle by mohlo být celkem pravděpodobné. Nebo mi lže a o Hermioně ví? To je blbost, kdo by se vzdával vlastní dcery?
Nemohu jí nechat takhle jít.

Šel jsem za ní a chytil jí silně za paži.
,,Nejel jsem za vámi přez půlku světa abych vás nechal jen tak snadno jít. Neopustil jsem svou velkou lásku abyste mi tak rychle utekla. Prosím vyslechnětě mě. Poté vás nechám na pokoji" vyděšeně se na mě zadívala a řekla: ,,Dobře, pojďte tedy za mnou" následoval jsem ji. Nebydleli daleko museli jsme jet chvíli autobusem až přijeli k jejich domku. Otce Hermiony jsem uviděl na zahrádce před domem.
,,Koho to vedeš mámo?" ptal se pan Granger.
,,Chce nám něco říci"
Zachvíli jsme všichni seděli u stolu. A já už měl promyšlený plán. Pomaličku jsem si vytahoval mou hůlku. Od kletby imperio, kterou vyslovila Hermiona jsem žádné kouzlo neviděl. Bylo to riskantní. Postavil jsem se a zamířil na ně hůlkou: ,,Konec zapomění, vzpomeňte si, pominutí kouzla
amnestia" zkoušel jsem. Až poslední kouzlo se povedlo. Oba dva se na sebe podívali a poté na mě.
,,Frede co tady děláš?" zeptal se mě zmateně pan Granger a já si mohl oddechnout.
,,Hledá vás Hermiona"
,,Co se jí stalo? Je v pořádku?" byla vyděšena matka Hermiony.
,,V naprostém. Trápí se, stýská se jí po vás" řekl jsem smutně.
,,Tak co tady ještě děláme?"
,,Neblázni zlato, opustit to tady nemůžeme do pěti minut"
,,Chápeš, že jsme jí neviděli tolik let?"
,,Mě se také stýská, ale nejdříve to musíme vyřešit tady"
Dohadovali se dlouho. Nakonec dohodli, že domek prodají a přestěhují se znovu do Londýna. Někam blízko Mii. Musí najít kupce a to není vždy rychlé a snadné. Jsem si jistý, že mi Hermiona, Luna a George odpustí. Opravdu nemohu být na dvou místech najednou. Kdybych jel místo do Austrálie na Georgovu a Lenčinu svatbu neseděl bych teď vedle rodičů Mii, kterým se zrovna vrátila paměť.