Fred a Hermiona- MODERN |Fanfikce|

#42 Ne nejsem v pohodě

,,Jsi v pořádku Mio?" běžela ke mě Lenka. Byla nádherná. Její blond vlasy sepnuté do jemného drdolu se leskly na přímém slunci a celá v bílém.
,,Ne nejsem v pohodě..." vzlykla jsem, "Neřeš mě. Tohle je tvůj den a nenech si ho mnou zkazit"
,,Mio, jsme kamarádky, pověz mi to. Zkazíš mi den, když nic neřekneš" namítala.
,,Lenko, nech mě chvíli samotnou já se uklidním a poté přijdu" navrhla jsem.
,,Ne! Řekni mi co se stalo" naléhala.
,,Nechte mě už všichni být. Co si myslíte, že jsem nějaká chudinka? Proč asi? Že mě opustil Fred a odjel někam do Austrálie. Ne? Nebo, že já moje rodiče vůbec nezajímám. Co vám všem je?" ječela jsem.
,,Jasně ty to máš hodně těžký Mio. Já, George a Fred už rodiče nemáme. Můžu se tě zeptat jak si přišla na to, že se se o tebe nezajímají? Třeba neví, kde jsi. Tobě nedošlo, že Fred jel do Austrálie jen kvůli tobě? Hermiono Jean Grangerová považovala jsem tě za inteligentní. Zklamala si mě" řekla smutně, chvíli se mi zahleděla do mých oříškových očí a pomalými krůčky se odemně vzdálila.
,,Lenko počkej" zavolala jsem na ni, ale ona se ani neotočila. Právě teď jsem si uvědomila jak hrozně a krutě jsem se zmýlila. Vyzula jsem si lodičky a bez zaváhání běžela k Luně. Malém jsem si povalila na zem.
,,Promiň mi to, byla jsem tak hloupá a naivní husa. Odpusť mi prosím Lenko. Nechci přijít o jedinou kamarádku co mám" Ona se na mě vlídně podívala a já cítila její pevné a i přátelské objetí.
,,Dnes je tvůj den" pošeptala jsem jí do ucha a ona se trochu usmála.
,,Máš pravdu" přikývla.

Ani jsem se nenadála a už ty dva stáli před oddávajícím. Seděla jsem v první řadě židliček, byl odtamtud skvělý výhled. Všichni lidé se culili. Každičký koutek té louky byl ozdobený a sladěný do bílo-červené. Vypadalo to nádherně.
,,Ano" řekla Luna a usmála se na George Weasleyho.
,,A vy Georgi Weasley, berete si zde přítomnou Lunu Láskorádovou?"
,,Ano" zazněl jeho hlas a všichni začali tleskat. Ti dva si dali malý ale krásný polibek.

,,Smím prosit?" vyzval mě k tanci ženich.
,,A nebolí tě už nohy?"
,,Moc ne, ale zítra budou"
,,Neumím tancovat" snažila jsem se ho odbít.
,,Tancoval jsem se všemi dámami tady jen jediná Grangerová dělá drahoty" zasmál se.
,,I s tamtou paní" ukázala jsem na nějakou Georgovu tetičku z pátého kolene, která vypadala snad na devadesát.
,,Říkám s dámami ne s ježibabami" vztala jsem tedy.

Nebyl to moc dobrý tanečník, ale alespoň mi nepošlapal nohy.
Celý večer jsem jen uždibovala z jídelního stanu a bavila se s Lenkou. Řekla mi že je těhotná. Žijí s Georgem v tom bytečku ve Skotsku. Bylo už pozdě v noci a já se přemístila do mého milovaného Londýna. V bytě bylo tak ticho. A najednou jsem se cítila tak sama. Modlím se za Freda ať už přijede. Hlavně aby se mu nic nestalo. Přejedená a ospalá jsem si lehla do mé nově postavené měkoučké postele.
Už jsem měla skoro zavřené oči, když někdo zazvonil.
V polospánku jsem doufala, že to je Fred. Mýlila jsem se.
U dveří stál Adam Scott.
,,Adame je pozdě jdi spát" zabručela jsem na něj.
,,Mio já ti musím něco říci"
,,To by snad počkalo do rána ne?" už jsem zavítala dveře. On mi je ale zadržel svou nohou.
,,Miluji tě" řekl vážně.
,,No jasně, hele nech mě být" řekla jsem a zabuchla dveře. A šla spát. Ráno jsem si uvědomila co jsem mu řekla a šla rychle ke dveřím. Tam na mě čekalo překvapení. Pod dvěmi, které neměli práh protáhl Adam dopis. Já ho rozevřela a začala číst.