Fred a Hermiona- MODERN |Fanfikce|

#48 Musíme ji zachránit

Probudila jsem se v komoře. Vůbec mi nic neříkala, bolela mě hrozně hlava. Chtěla jsem se pohnout, ale moje ruce a nohy byli přivázané k židli.
,,Co se to stalo?" zeptala jsem se sama sebe potichu. Komora byla temná a židle, na které jsem seděla se nacházela uprostřed. V jednom rohu byla stará skříň a naproti ní stůl. Chtělo se mi hrozně brečet, protože i přes kocovinu mi docházelo co se tady děje.
,,Ale kdo by to jen mohl udělat?" divila jsem se.
Že by Jake a ti jeho kumpáni? Ale proč? Co jsem komu udělala?
Nad mou poslední kladenou otázkou jsem se vážně zamyslela, i když to přes bolesti hlavy moc nešlo.
Na George a hlavně Lunu jsem byla zlá a nepřála jim to. Audrey na mě nebyla nějak milá, ale i tak jsem jí ublížila. Pak rodičům. Adamovi, on si myslel, že ho opravdu miluji, ale tak to ve skutečnosti nebylo. Strašně mě to mrzí. Ale nejvíc moji aroganci odnesl Fred.
,,Tak se nenávidím" zakřičela jsem hlasitě jak nejvíc mi to šlo. Po tvářích mi tekla jedna slza za druhou. Myslela jsem jen na jednoho člověka.

Člověk, počkat vždyť jsem čarodějka. Za skoro celé dva roky co jsme tady v budoucnosti nevyšlo z mojí hůlky myslím, že žádné kouzlo. Vždyť jsem byla dobrá hodně dobrá. Proč jsem se jen zajímala o ostatní a jejich sociální sítě, když bych mohla rozvíjet svou magii. Hůlku mám v bytě zastrčenou v šuplíku, ale musím mít nějakou naději, že se o mě ostatní dozvědí. Napadla mě bezhůlková magie, že bych se pomocí mé mysli dostala Fredovi do hlavi a dala mu tím vědět co se děje. Je to velice těžká a komplikovaná magie, ale za zkoušku nic nedám.

Z pohledu Freda

Šel jsem temnou chodbou, vypadala děsivě. Nohy mě vedli ke dveřím. Vešel jsem do místnosti v jednom rohu ležela skříň a naproti ní stůl. Veprostřed komory seděla dívka na židli, plakala. Byl jsem zmatený, co se jí stalo? Poté si moje oči všimli jejich svázaných rukou a nohou k téže židli. Volala o pomoc. Pootočila hlavu směrem ke mě. Dívčin obličej jsem poznal na první pohled.

,,Hermiono" s křikem jsem se probudil. Byl jsem hrozně s
zpocený a vyděšený.
,,Co to bylo za sen?" zeptal jsem se sám sebe.

,,Frede co se stalo?" přiběhla ke mě Angely vyděšeně.
,,Ona je v nebezpečí" vydechl jsem.
,,Kdo?" zeptala se.
,,Hermionu někdo unesl. Musíme ji zachránit" odpověděl jsem.
,,Co to povídáš?"
,,Musíme si pospíšit někdo Hermionu unesl a tohle je znamení" rychle jsem se postavil a hledal kabát, ve kterém jsem měl svou hůlku.
,,Počkej" zastavila mě Mariangely, "Ano, podle toho snu to může být pravda, ale co když ne? Jak to můžeš vědět tak jistě?"
,,Existuje bezhůlková magie, to není jen výmysl mé hlavy. Některé sny jsou pravdivé. Co když mě Hermiona opravdu potřebujete a tohle bylo znamení?"
,,Jseš si jistý?" podívala se mi hluboce do očí.
,,Ano, půjdeš do toho se mnou?"
,,Jestli je v opravdovém nebezpečí, tak kouzelník musí pomoci kouzelníkovi" řekla vážně.
,,Zavolám Samantě a zeptám se jestli o ní něco neví" oznámil jsem Angely a ťukal číslo do číselníku.
,,Ne Frede" chytila mi pevně ruku, "Co když v tom jede?" varovala mě.
,,Ale jak ji jinak najdeme?" byl jsem zoufalý.
,,Frede přemýšlej"
,,O co myslíš, že se snažím?" řekl jsem hruběji.
,,Zkus jí odpovědět"
,,Cože?" vyhrkl jsem.
,,Dostaň se Mie do mysli" vyřknula ze svých úst Angely geniální nápad.
,,Zkusím to, ale nevím jestli jsem dostatečně silný kouzelník" přiznal jsem se.
,,Jsi, jen si musíš věřit Frede" pohladila mě po vlasech. A já zavřel oči a soustředil se na kouzlo.