Fred a Hermiona- MODERN |Fanfikce|

#45 Tak jsem mu křivdila

,,Moji rodiče jsou taky mrtví" řekl jsem potichu, když jsme společně seděli na lavičce.
,,Koho ještě máš?" ptala se smutně.
,,Bratry Rona, Percyho, George, Billa a sestřičku Ginny. Byli jsme velká rodina".
Povídali jsme si dlouho. S Mariangely mi bylo dobře, ale stále jsem musel myslet na Hermionu. Doufám, že je jí s Adamem dobře.
,,Je mi už zima Frede, nepůjdeme k nám domů? Je to kousek" navrhla mi a já souhlasil.
Angely bydlela v malé garzonce, která mi dost připomínala tu naši, kde jsme se ubytovali poprvé jako děti z Bradavic.
,,Dáš si něco?" zeptala se mě.
,,Nemáš pivko?"
,,Ne" odsekla a poslala mi sklenici s pomerančovým džusem.

Z pohledu Hermiony
,,No ještě musíme postavit noční stolek a přišroubovat poličky" oznámila jsem mu.
,,Vždyť už jdu pořád mě jen honíš" řekl a já se nad jeho odpovědí zasmála. Adam mě ale umlčel polibkem. Byl tak sladký.
Uslyšela jsem jak někdo běží po schodech dolů, tak jsem Adama odstrčila.

Když jsem uviděla taťku a za ním mamku jak se ke mě řítí. Běžela jsem jim naproti. Oba roztáhli svou náruč. Mamka brečela.
,,Tak jsme tě našli" řekl taťka dojatě.
,,Ale jak?" zeptala jsem se udiveně.
,,To Fred" nadšeně mi odpověděla mamka. Mě se rozzářily oči.
,,Kde je?" ptala jsem se.
,,Počkal nahoře" odpověděli mi jednohlasně a já šla rychle nahoru. Nikdo tam ale nebyl.
,,Vždyť tady ještě  před chvilkou stál" namítala mamka.
,,To on nás přivedl. Hledal nás kolik měsíců. Pořád na tebe myslel" chytl mě za rameno taťka.
,,Tak proč nepočkal?" zaptala jsem smutně.
,,Půjdeme k Mie do bytu ne?" přerušil naší debatu Adam.
,,Pojďte dáme si čaj" otevřela jsem dveře a ukázala směrem dovnitř.

,,Ještě to tady není úplně zařízené, ale bydlet se tady dá" řekla jsem. Celý den jsme si povídali a nekoukali na čas. Den utekl strašně rychle a byl večer.
,,Adame nerada tě vyháním, ale je tady pro nás všechny málo místa"
,,Já vím, zítra se tady stavím jo?"
,,Ovšem lásko" políbila jsem ho a on odešel.
Mamku s taťkou jsem nechala spát u sebe v posteli a sama si lehla na gauč. Hlavou se mi honili myšlenky jen na něj. A nebyl to Adam!
Tak jsem mu křivdila. Přivedl moje rodiče, splnil to co mi slíbil. A já si najdu někoho jiného. Musí být na mě tolik naštvaný. Nevím, kde jsem nechala oči.
Celou noc jsem pak nespala. Šla jsem k šuplíku a z něj vytáhla hůlku. Ani nepamatuju, kdy jsem jí použila naposledy. Vyčarovala jsem kouzelnou formuli a pozorovala jí. Bylo mi tak smutno.

Z pohledu Freda
,,Tak já už půjdu, nebudu tě otravovat" řekl jsem a šel ke dveřím, ale Angely ke mě rychle přiběhla a vzala mě pevně za ruku.
,,Zůstaň tady se mnou prosím" zakňourala.
,,Já ti ale nemůžu dát co chceš" pohladil jsem ji.
,,To vím Frede, ale já chci být tvá kamarádka, ne holka" objala mě.
,,Stejně nemám kam jít"
,,Tak vidíš, tetička něco přinese dobrého z práce, můžeš tady být jak dlouho budeš chtít. Jsem ráda že se můžu přátelit s kouzelníkem" řekla upřímně.
,,To já taky, ti mudlové jsou někdy strašně nudní" zasmál jsem se.

,,Jsem doma" práskli dveře a dovnitř vztoupila paní Wolfová s taškou jídla.
,,Dobrý večer" pozdravil jsem.
,,Angely ty tady máš návštěvu?"
,,Je to kouzelník teti" řekla rychle.
,,Aha, kamarád jo?"
,,Přesně tak" přikývl jsem.

,,Určitě máte už hlad, něco jsem přinesla z jídelny" vykládala na kuchyňskou linku jídlo.
,,Já si dám to Kari" zabrala si ho hned Angely.
,,Co byste mi doporučila?"
,,Ten koláč si lidi pochvalovali" dostal jsem odpověď od paní Wolfové.

,,Pojď za mnou" chytla mě Angely za ruku a dovedla mě po schůdkách do malé místnosti, kde byla celkem velká madračka s lampičkou.
,,Tak tady budeš spát" usmála se na mě.