Fred a Hermiona- MODERN |Fanfikce|

#39 Nejsem žádný blázen

Zabouchli se dveře a já zůstala s Adamem sama.
,,Máš to tady celkem hezký, ten skvělý nábytek a jak je vymalováno a útulně vybaveno" řekl ironicky, když se procházel po bytě.
,,Já vím, vidíš támhle tu knihovnu, tu jsem si zde postavila včera" ukázala jsem na prázdný roh pokoje. Adam k němu přišel a dělal jako by si bral knihu.
,,Hmm slečna Grangerová si čte francouzskou poesii. Velmi zajímavé" oba dva jsme se rozesmáli. On se ke mě začal pomalu přibližovat. Já mu mou dlaň položila na jeho hruď.
,,Adame, já chodím s Fredem a moc ho mám ráda nemůžu..."
,,Mio, ale já tě chci a moc tě chci. Nikdy bych tě neopustil jako Fred"
,,Fred mě taky má rád a kdyby to nebylo nutné nikdy by neodjel"
,,Budu se o tebe snažit. Nevzdám se" rozešel se ke dveřím.
,,Budeš se snažit marně" řekla jsem ještě to už byli, ale dveře zavřené.

Z pohledu Freda

Z krámku paní Silverové jsem odešel s úsměvem na tváři.
Tak Grangerovi jsou v Austrálii.
Musím za nimi letět. Jestli jsou ještě na živu. Pomyslel jsem si.
Ty jsi Frede snad úplný blázen. Vždyť se tvoje dvojče bude za týden ženit. Musím tam být už kvůli Mie, ale také hořím nedočkavosti kde jsou Grangerovi. Hlavou se mi honily různé myšlenky. Uvnitř mě bylo vše neuspořádané a rozházené.
Pak jsem se rozhodl: ,,Prostě pojedu do Austrálie najít rodiče Hermiony" řekl jsem nahlas.

Rychle jsem běžel k Percymu domů. Vběhl jsem do obývacího pokoje a začal si balit do velkého baťohu.
Slyšel jsem jak někdo běží za mnou.
,,Co se děje?" zeptala se šokovaně Audrey.
,,Musím do Austrálie" odpověděl jsem jí.
,,Proč?" přišla ke mě a sáhla mi na čelo, "Nemáš horečku?"
,,Audrey já nejsem žádný blázen"
,,Kam bys jezdil? Vždyť si tvůj bratr za týden bere Lenku"
,,Vyřiď všem, že se moc omlouvám" řekl jsem s lítostí a hodil do baťohu tři trička"
,,A Hermioně?" zeptala se smutně.
,,Že ji miluji" dořekl jsem a vhodil poslední věci do batohu.
,,Kdy ti letí letadlo?"
,,Koukal jsem se, letí za dvě hodiny" s tou odpovědí jsem ji zaskočil.
,,Frede myslíš, že je to dobrý nápad?" ptala se mě starostlivě jako dříve mamka.
,,Ten nejlepší, neboj se já se o sebe vždy dokážu postarat"
,,O to já se nebojím" řekla s úsměvem a já jí políbil na čelo.
,,Sbohem Audrey" rozloučil jsem se.
,,Sbohem Frede" Už jsem se nadechoval abych jí připomněl, ať to řekne Percymu.
,,Vyřídím mu to" řekla mile a já zamířil ke dveřím.

Na letišti bylo rušno dlouho jsem nikam neletěl. Budu hrdina a nebudu se v letadle bát. Říkal jsem si. Ničeho jiného se totiž nebojím více než létání letadlem. Koště mi přijde jako ten nejlepší dopravní prostředek, ale letadlo?
Stihl jsem letadlo jen tak tak. Všechny kontroly mě naprosto vyčerpali. A ještě přežít cestu letadlem. Sedl jsem si na sedačku. Začali se mi klížit oči. Já zapomněl na všechen strach a usnul.

,,Vstávejte pane už budeme přistávat" poklepala mi na rameno paní s krásnými hustými hnědými vlasy. Připadali mi jako ty Hermioniny. Už moc mi chybí. Asi jí ublížím, ale zase zjistím jestli tady v Austrálii jsou stále její rodiče a zda-li jsou vůbec na živu. Mám jí moc rád a dělám to pro ní. Za malou chvíli jsme přistáli. Já ani nepocítil, že by se mi dělalo zle od žaludku.
Když jsme přistáli na zem v duchu jsem se zaradoval.
Ten pocit přistát na půdu jiného světadílu je úžasný.
Vzal jsem si svůj velký batoh a vyrazil na cestu. Nevím kde je mám hledat, ale zkusit to musím.

Veselý Halloween všem!
Děkuji moc za hvězdičky, které mi dáváte.
Vaše Lucy 💜