Fred a Hermiona- MODERN |Fanfikce|

#34 Beru

Z pohledu Hermiony

Už je to týden co se ty dvě hrdličky odstěhovali do Skotska. Neberte mě prosím vás špatně, ale mě přijde pořád hrozný nápad. Sedím právě v kanceláři a zkouším editovat video na YouTube, když mi přijde upozornění na nový e-mail. Uložím si práci a rozkliknu si ho.

Dobrý den Hermiono Jean Grangerová, chtěli by jsme s vámi navázat spolupráci. Jedná se o to, že by jste přišla na naši pobočku a nafotila pro náš časopis několik fotografií a poskytla nám rozhovor o vašem životě. Děkujeme vás Vouge.

,,Co se děje Hermiono?" přiběhla Sam a já si uvědomila, že křičím.
,,Ó můj bože ty jsi dostala e-mail od Vouge" pištela jako malé dítě, když dostane novou hračku.
,,Jo" vykřikla jsem.
,,Co budeš dělat?"
,,Půjdu tam jak jinak" odpověděla jsem a nedočkavě se vrtěla na židli.
,,Mio prosím můžu jít s tebou? Já jsem si vždycky přála tam jít. Už od malička jsem to moc chtěla" zeptala se mě a já jí na to přikývla, kdybych tam byla sama troufám si tvrdit, že bych nervozitou utekla pryč. Tak jsem souhlasila.
,,Děkuju Mio, jsi ta nejlepší kamarádka na světě" objala mě Sam.
,,Co to slyším?" ozval se za námi hlas Wendy.
,,Jé to jsi ty, Mia a já jsme dostali nabídku od Vouge" mluvila za mě Sam což mě naštvalo.
,,Já jsem dostala nabídku" řekla jsem trochu namyšleněji než jsem chtěla.
,,No jasně, ale půjdu tam s ní" znechuceně řekla Sam.
,,Tak já půjdu s vámi" oznámila nám černovláska.
,,Super, takže tři nejkrásnější holky v celém Londýně pojedou pózovat pro Vouge" řekla nadšeně Sam.

Rozhodli jsem se, že tam půjdeme hned po práci. Holky to ještě více žerou než já.
Ještě jsme se přepudrovali a vyrazili.
Zase jsem se přesvědčila, že Londýn je obrovský. Stavili jsme se na jídlo v restauraci a dali si pizzu. Když jsem si brala poslední kousek zaťukala mi na rameno jedna holčina.
,,Ahoj si to ty?" zeptala se
,,Jasně, jsem to já" vstala jsem ze židle, ona mi podala telefon a já pořídila fotku.
,,Děkuju moc Mio mám tě moc ráda" řekla blondýnka a šla ke svému stolu, kde její rodičové přežvykovali sýrovou pizzu, když si sedla, tak mi ještě zamávala. My jsme po chvíli dojedli a vyrazili.
V ulicích Londýna bylo opravdu rušno, možná víc jak obvykle.
Přišli jsme k té budově kam jsem se měla dostavit.

Na recepci seděla krásná paní, která vypadala jako kdyby na nás už čekala.
,,Grangerová?" zeptala se mě.
,,Ano"
,,Tak prosím následujte mě" ukázala na výtah a my se k němu rozešli.
,,Doprovod zůstane tady" řekla přísně a ukázala na velkou koženou sedačku u vchodových dveří.
,,Promiňte holky" zakňourala jsem a vstoupila do výtahu. Sekretářka zmáčkla tlačítko pro sedmé patro a ten se rozjel.

,,Máme o vás velký zájem, kdybyste souhlasila s naší nabídkou měla by jste mnohonásobně lepší život" promluvila na mě.
,,Možná"
,,Uvažujte o tom" výtah zastavil a otevřeli se dveře, ona šla napřed po chodbě a já jí následovala.
Zaklepala na dveře a ze vnitř vykoukla známá tvář.

Byla to ta paní z parku, jak jsem jí dala tu růži. Ona se na mě od ucha k uchu usmívala a zatáhla mě se svou sekretářkou dovnitř.
Posadila jsem se na sedačku naproti velikému kaštanovému stolu, za stůl si sedla ona.
,,Mio líbíte se mi je vás škoda v tom levném časopise bez jakéhokoliv nápadu"
,,Já jsem za to ráda"
,,To vím, ale u nás by jste se cítila mnohem lépe"
,,Já nevím, nic mě tam nedrží" přemýšlím nahlas, kousnu se do rtu a rozhodnu: ,,Beru"