Fred a Hermiona- MODERN |Fanfikce|

#44 Poznám to

Z pohledu Hermiony
,,Tak tě miluji Mio" zašeptal mi Adam do ucha.
,,Já tebe ale víc" pošimrala jsem ho.
,,Co to děláš?" zeptal se mě a pohladil mě. Společně jsme leželi na jeho nepohodlné pohovce.
,,Lechtám tě" zasmála jsem se.

,,Musím už jít" řekla jsem vážně.
,,Proč?" ptal se.
,,Musím tam pořádně uklidit, umýt okna, podlahu a ještě nakoupit něco do domácnosti co mi chybí" řekla jsem upřímně.
,,Půjdu s tebou, teď když si má přítelkyně ti musím pomáhat"
,,To musíš" řekla jsem a společně jsme za chvíli šly do mého bytu.

Z pohledu Freda
,,Třeba je někde u kamarádky" snažila se mě uklidňovat paní Grangerová, já už totiž trnul strachy, kde vězí a jestli se jí nic nestalo.
Slyšel jsem jak práskly dveře a dovnitř někdo vstoupil.
,,To je Hermiona" vystřelil pan Granger a šel rychle dolů. Pak i já jsem poznal smích Mii. Nedalo mi to a podíval jsem se přes zábradlí a zůstal stát jako opatřený. Mia se líbala s Adamem a něčemu se smáli. Já jsem jen cítil jak se mi hroutí svět mezi nohama. Slyšel jsem jak Hermiona běží rychle ke svým rodičům. Popošel jsem blíže, Hermiona mě naštěstí neviděla, byla tak krásná. V obětí otce a matky vypadala jako kdysi, když byla ještě malá holka z Bradavic.
Metr od ní stál Adam, byl nadšený. Když se přivítala s rodiči zvědavě se ptala proč jsou tady, poté šly rychle k Hermioně do bytu, v moment, když už byli skoro u mě jsem nevěděl co mám dělat a tak se přemístil ke klubu, kde jsem byl na rande s Wendy, které skončilo fiaskem. Ani nevím jak mě to napadlo asi jsem měl žízeň. Bylo mi do vzteku, chtěl jsem ho zabít, ale Mia má Adama asi opravdu ráda a já jí nechci ublížit.
Teď sedím na židli u stolu toho baru a do sebe leju jeden panák za druhým. Už mě nebaví žít, udělal bych cokoliv abych měl Miu zase zpátky.
,,Ahoj Frede co ty zase tady?" přisedla si ke mě Mariangely.
,,Nic jen jsem tady dlouho nebyl" zalhal jsem.
,,Co ta tvoje Wendy?"
,,Už spolu nejsme" ona se na mě zkoumavě podívala.
,,A z toho si špatný? Ožíráš se do němoty kvůli ní?" ptala se podezřívavě.
,,Ne, s Wendy jsme se dávno rozešli, ale potom jsem objevil dívku, která změnila všechno. Měl jsem jí tolik rád, hledal jsem i její ztracené rodiče, ale ona si našla někoho lepšího"
,,Frede" chytla mě za ruku Angely, "Jestli je to co si mi řekl pravda, tak jí vůbec nechápu. Nepij už. Pojď se mnou" pobídla mě a já jí následoval.

Došly jsme k jedné závodní jídelně. Šly k pultu, kde se vybíralo jídlo.
,,Ahoj Angely" pozdravila ji obtloustlá paní, která nandávala kaši se smaženou rybou.
,,Teti" usmála se od ucha k uchu.
,,Dáte si?" ukázala na jídlo, které vypadalo velmi lákavě.
S Mariangely jsme si dali jídlo, které nám její tetička nabízela.
,,Takže tohle je tvá teta?" ptal jsem se.
,,Jo, je ta poslední koho mám. Mamku a taťku zabili. Byli to mudlové" řekla a já na ní koukal s otevřenou pusou.
,,Ty jsi kouzelnice?"
,,Moták, do Bradavic mě nevzali ani nikam jinam"
,,A jak si poznala, že jsem kouzelníkem já?"
,,Vyzařuje z tebe. Poznám to" tím mě překvapila, "Jez už" ukázala na jídlo.
,,Než to budeš mít studené" dodal jsem a oba dva jsme se rozesmáli, pak mě, ale zarazilo to, že jsem se naposledy zasmál s Hermionou, ale s Angely mi bylo také dobře.
,,Byli to smrtijedi viď?"
,,Ano, tak si říkali" potvrdila mi. Po patnácti minutách jsme dojedli, zaplatili a šly se projít.