Fred a Hermiona- MODERN |Fanfikce|

#21 Uražená Wendy

Ahoj, moc se omlouvám za to že měsíc nevyšla kapitola, jako čtenářku mě by to také velice štvalo. Ale už jsem zase tu se spousty kapitol.

Zkusil jsem jí volat, psát na nic nereagovala. Asi jsem to přehnal. Dal jsem si skleničku, rozloučil se s Angely a šel domů.

,,Tak co bratříčku co randíčko" začal se vyptávat můj zrzavý bratr George. Jeho přítelkyně Luňička už spinkala a Hermiona si četla nějakou velice zajímavou knížku, protože mě jen pozdravila a ignorovala náš rozhovor vesele dál.
Neměl jsem náladu se bavit s Gorgrem o tom hrozném rande s Wendy a myslím, že na mě bylo vidět že jsem unavený, podrážděný a velmi znechucený.

RÁNO
Vstal jsem z postele jako poslední klasika. Šel jsem udělat ranní hygienu, oblékl se do zelené košile a modrých džín.
George byl strašně zvědavý na to jak probíhalo to rande. Vyptával se když jsme šly do budovy kde sídlil časopis ,,SUPERBEUTY".
Na Franceska Street potkala naše skupinka Wendy. George se na mě podíval tím pohledem ,,běž za ní,, ale já si nemyslím že by to byl ten nejlepší nápad. Pozdě! Když mě Wendy spatřila rozběhla se za mnou. Měla na sobě černou sukni a fialové tričko a ještě něco.... kytici růží.
Hned mi bylo jasné že je to ta co jsem jí včera na tom hrozném rande dal.
Pět metrů odemě se zastavila a kytici po mě hodila. Otočila se s vražedným pohledem na podpatku a rozběhla se pryč.
Chtěl jsem běžet za ní ale bylo mi hned jasné že se v Londýně ztratím. Zarazila mě i Hermiona, která od rána nic neřekla ,ale teď jen vzala tu kytici trochu ji oprášila, rozvázala mašli a zamířila směrem k parku. Opravdu nevím co s tou kyticí chce dělat. Měli jsme ještě trochu času, a tak jsme šly do nejbližší pekárny. Koupili jsme si koblihy a šly si je sníst na lavičku. Najednou uvidím zrzavou hlavu, a uslyším dívčí smích...