Fred a Hermiona- MODERN |Fanfikce|

#38 Ale nebude to zadarmo

,,Fred Weasley je můj přítel, jen na pár měsíců odešel poznávat svět. Já jsem taková, že mě to moc nezajímá a radši si k těch místech čtu" trochu jsem zalhala.
,,Aha, a chybí Vám?"
,,Ani nevíte jak moc"
,,Teď trochu z jiného soudku, jaké bylo Vaše dětství?"
,,Nebylo zrovna růžové, jako malá holka jsem byla šikanovaná svými spolužáky, jen pár lidí ze třídy se mě zastalo. Rodiče mě poslali na novou školu, kde jsem si našla nové kamarády. Spíše jsem si četla než abych chodila ven. Nechci říkat, že jsem byla v mládí nějaká chudinka, ale zase jsem to neměla lehké" povzdychla jsem si.

,,Co jste dělala po škole?"
,,Šla jsem pracovat do McDonaldu. Za svojí první vydělanou výplatu si koupila svůj první počítač. Potom opustila hranolky a cheeseburgery a začala pracovat jako prodavačka knih. Před rokem jsme se s přáteli sestěhovali k sobě a začali žít společně. Ovšem cesty nás zase rozdělili a teď jsme každý jinde"
Je mi to moc líto. Pomyslela jsem si.
,,A teď jste tady, přeji vám hodně štěstí v životě Hermiono Jean Grangerová"
,,Vám také" odpověděla jsem zdvořile. Ona vypla nahrávání, které jsem si ani nevšimla, že předtím zapla.

,,Nafotíme ještě nějaké fotky, kdyby vás někdo neznal, o čemž opravdu pochybuji, ale přeje si to tak paní Mayerová"
,,Tak do toho" řekla jsem a ona mě chytla jemně za ruku a táhla mě do jedné místnosti kde se fotilo. Trochu mě namalovala a můj úkol byl jen pózovat pro fotky. Když bylo po všem zeptala jsem se jí: ,,Je dnes na plánu ještě něco?"
,,Dnes už ne, paní Mayerová vás nechce přetěžovat, ale zítra se do toho společně vrhneme.
,,Dobrě nebudeme si tykat?" nabídla jsem jí.
,,Právě jsem to chtěla říct"
,,Jsem Mia"
,,Já Alexandra" podali jsme si ruce.
,,Nemáš dnes nic naplánovaného?" zeptala jsem se.
,,Ne" odpověděla.
,,Nechceš mi pomoci s výběrem nábytku?" zeptala jsem se nadšeně.
,,Samozřejmě pro svoji novou kámošku všechno" zašklebila se.

Obě dvě jsme opustili pobočku Vouge a šly do nejbližší prodejny nábytku. Byl tam celkem šrumec.
Chodili jsme tam s Alexandrou, až nás obě dvě naprosto uchvátila žlutá sedačka. Byla tam úplně poslední. Musela jsem jí prostě v mém malém bytečku mít.
,,Ale kdo mi ji tam převeze?" přemýšlela jsem nahlas.
,,Promiň Mio já auto nemám" povzdechla si také. Koho bych mohla zavolat aby mi ji převezl? Wendy ani Sam nemají auto. Míra má svých starostí dost, Fred je někde pryč, George je ve Skotsku a Ronovy fakt volat nebudu. A pak mě to napadlo: Co využít Adama?

Vytočila jsem číslo, které mi vhodil do kabelky. Okamžitě to zvedl.
,,Nečekal jsem, že zavoláš tak rychle"
,,Ahoj Adame, asi si budeš říkat, že jen využívám tvé dobroty, ale něco bych od tebe potřebovala"
,,Mluv" pobídl mě.
,,Přijedeš prosím pro mě a mojí novou sedačku?"
,,Kam?" otázal se.
,,Pošlu ti polohu"
,,Dobře, ale nebude to zadarmo"

Za půl hodiny stál před krámem bílý vůz značky Mercedes.
S úsměvem jsem na Adama zamávala a on k nám s Alexandrou přijel co nejblíže.
,,Tak dámy nasedat" šibalsky se usmál Scott. Já jsem si sedla dopředu a moje nová blonďatá přítelkyně do zadu.
Můj bývalý kolega do svého prostorného kufru nacpal ten rozkošný gauč a jeli směrem k mému bytu.
,,Tady?" zeptal se když uviděl menší paneláček.
,,Ano tady bydlím"
,,No jsem sice sportovně založený, ale bude jistě oříšek to tam nahorů dostat" ukázal na poslední patro.
,,Proboha ne, já bydlím v druhém patře" slyšela jsem jak si Adam i Alexandra oddychli.
Gauč nebyl nějak těžký a tak jsme ho nakonec dotáhly do mého bytu.
,,Omlouvám se, ale už musím jít"
,,V pořádku Alex, jen běž"
,,Tak ahoj" rozloučili jsme se.