Fred a Hermiona- MODERN |Fanfikce|

#30 Samota

Když jsem přišla do domu svezla jsem se za dveřmi svého pokoje a začala brečet. Všichni si mě všimli, ale mě bylo už všechno jedno. Luna se za mnou rozeběhla a zoufale bušila na mé dveře.
,,Co se stalo?" naléhavě se ptala Luna.
,,Otevři honem Hermiono" slyšela jsem hlas dvojčete člověka, kterého miluji.
,,B-bež se po-po-dívat do pokoje" vzlykala jsem a Georgovi kroky se vzdalovali.
,,Prosím tě Hermiono otevři mi" prosila mě Luna. Georgovi kroky se znovu vraceli k mým dveřím a Luna přišla k němu. Pak nastalo dlouhé ticho.

Po několika minutách dočetli Fredův dopis.
,,Je mi to moc líto" řekla náhle Luna.
,,Nic neříkej a pojď ke mě do pokoje necháme jí samotnou. Já se s tím musím také vypořádat" přerušil jí George. Oba dva odešli. A já zůstala sama. V hlavě jsem si promítala všechny naše chvíle, které jsme spolu zažili. Přemýšlela o všem.
Nenávidím ho a zároveň miluji. Je taky tak na dně jako já? Frede Weasley buď se mnou.
Brečela jsem dlouho pak jsem se přesunula na postel a usla. Brzo ráno jsem potichu šla do kuchyně otevřela mrazák a vyndala z něj čokoládovou zmrzlinu. Pak si vzala lžičku a běžela po schodech nahoru do mého pokoje. Skočila do postele otevřela zmrzlinu zabořila do ní lžičku. Otevřela heslem mobil a podívala se na instagram. Náhle jsem uviděla spoustu šťastných páru, kteří se drží za ruce.

,,Pche já nikoho nepotřebuju, Fred mi je ukradený, nechci nikoho dalšího, který mi zase zlomí srdce" vzlykla jsem když jsem vyřkla tuhle lež.
Lžu sama sobě. Já ho miluju.

Z pohledu Freda

Přemístil jsem se.
Chudák Mia, ale musel jsem.

Šel jsem se vyspat do nějakého úplně normální hotelu v Londýně. Tam se vyspal a časně ráno jsem zaplatil a přemístil se.

Byl jsem kousek od příčné ulice. Měl jsem to přesně naplánované. Nejdřív za Percym. I když ho z mých sourozenců mám nejméně rád tak mi někdy dost pomohl a mohl by i teď. Šel jsem ke Gringotoným a poprosil mladého bankéře o návštěvu u pana Weasleyho. Ten mi vyhověl a za pár malých minut jsem seděl u Percyho v kanceláři.
Chvíli jsme po sobě koukali, ale náhle promluvil můj bratr.

,,Vím proč si tady..."
,,Nevíš" skočil jsem mu do řeči.
,,Ale ano, Ron mi o vás dal vše vědět"
,,Opravdu?" přikývl.
,,Tak spusť" řekl.
,,Takže nevím jak začít, prostě jsem šestnáctiletý Fred, který se přesunul v čase se svým dvojčetem Georgem se Střelenkou a z Hermionou. Po naší návštěvě jsme šly do kumbálu. Zaměstnali se v časopise SUPER BEAUTY, založili si profili na všech sociálních sítích. Poté jsem si našel holku. S tou mi to nevyšlo. George se zamiloval do Luny. Šly jsme k Ronovi a Levanduli, zamiloval jsem se do Grangerové a uvědomil jsem si že vůbec nevím o své minulosti." odmlčel jsem se a on mi přikývl, že chápe.

,,Přesunuli jsme se několikrát a já spatřil své mrtvé tělo jak to že jsem přežil?"
,,Ron ti to neřekl?"
,,Co mi měl říct"
,,No to Frede že ty jsi živí jen a jen kvůli kamenu vzkříšení. Všichni vědí že ten Harry Potter zahodil v Zapovězeném Lese, to je taky pravda. Jenomže naše mamka se ho vydala hledat a našla ho" řekl tajemně.
,,Oživila tě"
,,Takhle ale ten kámen nefunguje ne?"
,,O moci toho kamene se moc nemluví a proto jsi to nevěděl, nikdo kromě Brumbála to nevěděl"
,,Takže jsem podle tebe živý a co má znamenat to že jsem na náhrobku. Psalo se tam podle George- Artur, Molly, Charlie, Denny a Fred."
,,Víš nemusí všichni vědět že jsi přežil".
,,Díky SUPER BEAUTY jsem celkem známý".
,,Musíme tě utajit Frede" rozhodl se Percy.
,,A to hned" dodal přísně.

Jak se vám líbila kapitola? Budu ráda za hvězdičky a komentáře.
Vaše Lucy 💜