hold on |JAILEY FF|

5.

« hailey's pov »

Je okolo půlnoci a znovu přišel domů aniž by se na mě podíval... myslela jsem že už je po včerejšku všechno spravené, ale pravděpodobně ne..

Chvíli jsem ho jen sledovala jak stále v obleku a unaveně přepínal všemožné kanály v televizi a potom k němu opatrně přešla.

,,Jaký jsi měl den?" Zeptala jsem se a on se na mě podíval. Chvíli mě jen sledoval jako by se ujišťoval že mi to může říct a potom si povzdechl.

,,Pěkně na nic. Klesly nám příjmy asi o deset procent, což hrozně moc, a znovu jsem pokazil hodně věcí za které jsem na sebe naštvaný..." řekl a já chápavě přikývla. Tenhle měsíc mám od práce volno, takže na mém dni není nic než dělání normálních domácích prací, ale stále ráda poslouchám o tom co dělal on.

,,Jak jsi se měla ty?" Zeptal se opatrně a já k němu zvedla pohled. Nečekala jsem takovou otázku.

,,Já...?" Zeptala jsem se potichu a on s malým úsměvem přikývl. Opatrně jsem se posadila na kraj sedačky vedle něj a sklopila pohled na své dlaně. ,,Špatně..." řekla jsem a jemu výraz poklesl.

,,Co se dělo?" Zeptal se vlídným hlasem a já se na něj nejistě podívala. Opravdu ho to zajímá? Dlouho se mě na takové věci neptal.

,,Nevím... cítím se sama a většinou jsem spíš smutná.. a taky je mi pořád špatně." řekla jsem a on si přitáhl nohy víc k sobě abych měla víc místa na sezení. ,,Máš mě." Řekl a já se na něj podívala. Nemám.. skoro není doma a když už tak se hádáme.

,,Jayi... vzpomeň si na to jak probíhal tenhle den, nebo týden... měli jsme výročí a ty sis ani nevzpomněl. Tvoji synové se na tebe ptají celý den a já jim jen musím říkat že má tatínek hodně práce, protože mě vždycky odbiješ s 'nech to na doma' příjdeš domu a vypadá to takhle. Teda, dneska mi aspoň odpovídáš, ale normálně mě ignoruješ nebo je z toho hádka. Jak se mám cítit dobře když mě od sebe vlastní manžel odstrkuje..?" Řekla jsem a do očí se mi nahrnuly slzy. Miluju ho a opravdu nechci aby se nám to takhle kazilo. Hrozně to bolí a ke všemu čekám další a potřebuji ho.

,,Omlouvám se.." řekl potichu a vtáhl si mě do lehu do objetí. Zavřela jsem oči a spokojeně ho objala zpátky zatímco mi z očí stále tekly slzy. Tohle mi chybělo. On mi chyběl...

,,Říkal jsem ti že prostě něco kazím a jsem se sebou zklamaný tak si to vybíjím na tobě..." Řekl a něžně mě pohladil po vlasech. Ale proč? Proč si o tom se mnou třeba nepromluví? Proč na mě křičí za všechno co udělám?

,,Omlouvám se." Zopakoval a jemně mě políbil do vlasů. Zavřela jsem oči a v hlavě se mi hned zrodila myšlenka na miminko. Musím mu o tom říct. Nechci s tím čekat později až budu třeba znovu ve třetím měsíci což bude za chvíli protože teď jsem ve druhém.

Ale co když bude naštvaný? Nechci aby se naštval a křičel na mě? To že kvůli tomu Jamie v noci plakal mi trhá srdce...

,,Jayi?" Začala jsem tiše po tom co jsme mlčeli a chvíli vyčkala. Zvedla jsem k němu pohled a všimla si že usnul.

Pohled mi zjemněl a srdce se mi rozbušilo o něco rychleji. Zaslouží si spánek. Musí být hrozně unavený..

Spokojeně oddychoval a sevření kolem mě nepatrně povolilo. Usmála jsem se nad tím jak roztomile vypadal a znovu si položila hlavu na jeho hruď.

Objala jsem ho o něco pevněji a zavřela oči. Už dlouho jsme takhle nespali a moc mi to chybělo...

- - - - -