hold on |JAILEY FF|

26.

Justin's pov
- - - - -

,,Táta!" Vykřikl nadšeně James a já ho s velkým úsměvem vyzvedl do náruče. Gabrielovi se rozzářily oči a pevně mě objal kolem nohou. ,,Mysleli jsme si že už tě nikdy neuvidíme." Zamumlal a mě zabolelo u srdce. ,,Jsem s vámi." Řekl jsem a Jamese položil vedle něj načež jsem se k nim sklonil. ,,Chyběli jste mi." Řekl jsem se slzami v očích a oni mě znovu objali. Hrozně moc mi chyběli. Ani jsem si dřív neuvědomoval jak moc. Bral jsem jako samozřejmost že přijdu domů a budu s nimi. Tyhle dva týdny byly složité.

,,Kluci musíte jít na hřiště." Přerušila nás Hailey a já k ní zvedl pohled. Málem jsem se rozbrečel nad tím jak krásně vypadala. Hrozně moc mi chyběla. A její hlas... bože můj zní sice utahaně, ale lépe než kdy dříve.

,,Hailey," vydechl jsem a vstal od kluků. Pokroutila hlavou a oba ještě trochu upravila předtím než odběhli na hřiště. ,,Stále jsem ti neodpustila, stále ti nevěřím, stále řeším rozvod. Nic se nezměnilo Justine, nemysli si že přijedeš na jeden zápas ze sta které měli a všechno napravíš." Řekla potichu a mně se chtělo brečet když k ní přišel Lucas. Objal ji kolem pasu a vtiskl jí polibek na stranu krku. Co se to děje? Dva týdny se nevidíme a už je s ním? Nevěřím tomu že by to udělala.

,,Za chvíli budou hrát. Pojď se dívat." Řekl jí aniž by se na mě podíval a ona pokývala hlavou. ,,Jdi napřed." Řekla mu a políbila ho na koutek rtů. Přikývl a odešel tak jak mu řekla.

,,Jste spolu?" Zeptal jsem se potichu a přešel k ní blíž. Sklopila pohled a dlaně si přiložila na bříško. ,,Kluci potřebují mužskou přítomnost a já potřebuji někoho kdo mi pomůže." Řekla a já k ní nejistě přistoupil ještě blíž. ,,Jsem tu pro tebe." Řekl jsem a ona trochu ustoupila. ,,Justine..." pokroutila hlavou. ,,Musíš mi dát čas. Já nevím jestli ti můžu ještě věřit. Podváděl jsi mě tři měsíce," ,,Vydírala mě, neměl jsem na výběr," ,,Jsi muž. Do háje Jayi. Kdybys to udělal jednou, přišel za mnou, svěřil se mi, omluvil se a řekl mi že tě s tím vydírá tak ti pomohu. Pomohla bych ti, miluji tě, samozřejmě že bych tu byla pro tebe. Čtvrt roku jsi mi lhal." Řekla a promnula si obličej dlaněmi když se jí do očí nahrnuly slzy.

,,Stále mě miluješ?" Zeptal jsem se tiše a ona se mi uslzeně podívala do očí. ,,Samozřejmě že ano, co si myslíš? Jsi můj manžel a otec mých dětí, nechci věřit tomu že se rozejdeme jen kvůli tvým lžím." Řekla tiše a já k ní nejistě natáhl ruce pro objetí. ,,Prosím neplakej, miminku to nesvědčí a mně to ničí." Řekl jsem a ona mé ruce jemně odstrčila. ,,Ty vůbec nemluv o miminku. Byla jsem ti ukradená když jsem ti o něm chtěla říct, radši jsi byl s ní než s námi. Proč tu vůbec jsi?" Zeptala se a já si ji za pas něžně přitáhl k sobě.

,,Lee nikdy jsi mi nebyla ukradená. Vím že nic nevynahradím tím že přijedu na jeden zápas, ale stejně to je pro ně důležité. Už nechci nic kazit. Jste to nejdůležitější co mám Lee." Řekl jsem a ona mě objala kolem pasu. Přitáhla si mě do objetí, které jsem jí okamžitě opětoval a tiše se rozbrečel nad tím jak moc mi ten pocit chyběl. Pevně jsem v dlaních stiskl látku její mikiny a hlavu si zabořil do jejích vlasů, které krásně voněly stejně jako ona. Zdá se mi že je hubenější a slabší než předtím což se mi moc nelíbí, ale to že ji znovu držím je úžasný pocit.

,,Jsi cítit trávou, prosím neubližuj si. Stačí že mám možná já leukémii, kluci nesmí přijít i o tebe." Zašeptala a já tiše zavzlykal. ,,Musíš mi říct jaké přijdou výsledky. Nenechám tě v tom samotnou." Řekl jsem chraplavým hlasem a ona mě něžně pohladila po vlasech. ,,Byla jsem sama na dvě děti, myslím že třetí a nemoc zvládnu." Řekla tiše a já zavřel oči. Není to pravda. Byl jsem tu pro ni. Vždycky když potřebovala pomoct tak jsem byl pro ni. Když byli miminka tak jsem s nimi vždycky zůstával v noci vzhůru aby si mohla odpočinout přestože jsem ráno odcházel do práce. Vždycky když jsem přišel domů jsem s nimi trávil čas, o narozeninách, svátcích, Vánocích, při všem možném jsem byl s nimi. Možná jsem nebyl na přehlídkách ve školce a zápasech, ale snažil jsem se to vynahradit.