hold on |JAILEY FF|

43.

předem se omlouvám za chyby
- - - - -
Justin's pov
- - - - -

Opatrně jsem ji ze sebe sundal tak aby se neprobudila a ze země sebral aspoň své boxerky, které jsem si oblékl předtím než jsem si ze stolku vzal telefon a tiše se odebral do obýváku.

Z tašky jsem si vyndal notebook a čekání na jeho nastartování naplnil děláním kafe.

Z lednice jsem si vyndal zbytek nějakého dortu, který Lee pekla a se vším odešel zpět ke stolu.

Na hodinkách jsem zkontroloval čas a zhluboka vydechl. Šest ráno. Mám ještě pár hodin na to najít tu nejlepší péči než se probudí. Vím, jaký na to má názor. Nechce abychom měli více privilegií jen protože máme peníze. Nechce abychom brali možnosti jiným.

Ale co zmůžu.. umírá mi žena, matka mých dětí. Dám cokoliv za to jí obstarat nejlepší péči.

Kdyby mi někdo napsal s prosbou na zachránění jejich manželky nebo dítěte tak neváhám a pomohu. Rodina je pro mě vším.

,,Co tu děláš?" Ozvalo se tiše od schodů a já na sebe v leknutí málem vylil kafe. Pohled jsem přemístil na rozespalou Lee zahalenou jen v mém triku, která ke mně šla pomalými krůčky a mnula si oči.

,,Proč nespíš Lee?" Řekl jsem a ona si se zívnutím vlezla vedle mě na sedačku. ,,Proč nespíš ty?" Odpověděla tiše a zvedla ke mně rozespalý pohled. Ani není pořádně vzhůru. ,,Jdu něco hledat." Odpověděl jsem a on se pousmála. ,,Nějaká nevhodná videa?" Zašeptala a já jí malý úsměv opětoval. ,,No samozřejmě, co jiného."

Pokývala hlavou a sklonila se ke mně pro polibek, který jsem opětoval. ,,Myslela jsem si to." Zamumlala předtím než znovu na pár sekund zavřela oči. S úsměvem jsem ji tiše sledoval a dával pozor aby nespadla. Je moc roztomilá...

,,Nechceš si lehnout ke mně?" Zeptal jsem se a ona pokývala hlavou. V polospánku se složila vedle mě, pokládajíc hlavu do mého klína a spokojeně vydechla.

,,Jsi nejlepší polštář." Zamumlala a já přes ní s úsměvem přetáhl deku aby mi nezmrzla. Stačilo jen pár sekund a už mi znovu tiše oddychovala na klíně.

S malým úsměvem jsem ji jednou rukou hladil po hlavě a druhou se snažil vyhledat nejlepší a nejvěrohodnější lékaře leukémie.

Doufám, že někoho najdu. Musí tu být někdo kdo pomůže. Musí tu někdo takový být...

-

,,Dobré ráno." Řekl jsem s malým úsměvem když se začala probouzet a se pousmála. ,,Dobré." Zamumlala a unaveně si protřela oči.

,,Uh.." rozhlédla se kolem, ,,jak jsem se sem dostala?" Tiše jsem se zasmál a stále ji něžně hladil po tváři. ,,Přišla jsi za mnou a znovu jsi usnula," řekl jsem. ,,Kolik je hodin?" Vydechla tiše a já sklopil pohled na své hodinky. ,,Za deset minut osm." Odpověděl jsem a ona se okamžitě zvedla do sedu. Na rtech natěšený úsměv a už mě tahala do stoje.

,,Za deset minut přijedou děti." S velkým úsměvem mě vláčela za ní do ložnice a shodila mě na postel dřív než jsem se stihl vzpamatovat.

,,Nevěděl jsem že se až tak těšíš." Řekl jsem se smíchem a zapřel se o lokty zatímco ona nadšeně po celém pokoji sbírala naše oblečení ze včera, hodila ho do pračky a na postel vedle mě hodila něco nového z šatníku.

,,Jsou to moje miminka. Rhode je malinká, divím se, že beze mě přežila noc a s kluky poslední dobou netrávím tolik času, což mě moc mrzí tak doufám, že to dnešek aspoň trochu vynahradí." Vzala mě za ruce a vytáhla do sedě. ,,Víš kam dnes jedeme?" Zeptala se s nadšeným jiskřičkami v očích a já pokroutil hlavou. ,,Gabriel," z postele vzala světle modrou košili a podala mi ji, ,,poslední dobou miluje dinosaury." Přiložila mi dlaň na tvář a palcem z ní něžně něco otřela. Pousmál jsem se při pohledu do jejích lásky plných očí a nechal se.