hold on |JAILEY FF|

37.

Justin's pov
- - - - -

,,Rhode už spinká?" Vydechl jsem a Lee s úsměvem pokývala hlavou.

Jsem vyřízený. Teď jsem asi hodinu mluvil s kluky a konečně jsme se dostali k řeči jen já a Lee, ale nemám energii na důležitější rozhovor.

,,Ukaž mi ji prosím," Zakňučel jsem a ona otočila kameru a spící Rhode. Byla skoro zapadlá v naší posteli a tiše oddychovala. ,,Aw, chybíte mi..." vydechl jsem a Lee si k ní opatrně vlezla. ,,Jaký jsi měl den?" Zeptala se se starostlivým úsměvem, který na ní tolik miluji.

,,Náročný. Měl jsem tři jednání a potom řešil ty soudy." Zhluboka jsem vydechl a otočil se na bok. Telefon jsem opřel o lampičku na stolku a hlavu si podepřel rukou. Opravdu usínám. Už bych byl nejradši doma.. ,,Máš vše co jsem ti poslala? I ten prášek co jsem našla na lince?" Pokroutil jsem hlavou.

,,Probíral jsem to s právníkem, prý se bude muset nejdřív prověřit." Řekl jsem a ona se nepatrně zamračila. ,,Prověřit? Co chtějí prověřovat na průhledném pytlíčku s bílým práškem?" ,,Já nevím Lee.. jestli to není cukr..?" Uchechtl jsem se a jí pohled zjemněl. Sklopila oči, které se jí najednou leskly slzami a na několik sekund se odmlčela.

,,Myslíš si, že lžu o tom že mě zdrogoval?" Šeptla na hranici pláče a já okamžitě pokroutil hlavou. ,,Ne, Lee, já ti věřím. Samozřejmě že ti věřím. Však jsi mi ani neodpovídala jako bys to byla ty a říkala jsi že ta voda byla hnusná a na těch fotkách ani nejsi při sobě. Já tě znám, já vím jak se normálně chováš, ale někomu kdo o tobě nic neví to může přijít úplně normální."

,,Však já ani nevím jestli to bylo znásilnění když jsem mu řekla že ho chci." Zavzlykala tiše a pevně zavřela oči z kterých tekly slzy aby se zastavila od pláče. Nenávidím ji vidět takhle. Hrozně to bolí, a vidět že je teď v takovéhle situaci je hrozné... je v hodně podobné jako já. Stále nevím jestli to co mi Addison dělala byla znásilnění.

Nechal jsem ji to udělat a vyhověl jsem jí i když jsem nechtěl, ale to už se podle mě nedá počítat jako znásilnění, protože to sice nebylo z mé strany chtěné, ale neměl jsem na výběr takže to bylo 'dobrovolně'.

,,Já nevím lásko, to co mně dělala Adds se taky dá a zároveň nedá počítat jako znásilnění. Nemám tušení čím to mám nazývat..." vydechl jsem a ona se na mě znovu podívala.

,,Je mi tak moc líto čím vším sis prošel. Omlouvám se za to jak jsem se chovala, měla jsem tu být pro tebe..." řekla tiše a setřela si slzy které jí stále tekly z očí. ,,Jsem příšerná manželka, omlouvám se," zavzlykala a já zhluboka vydechl. Bolí mě ji takhle vidět. Přál bych si ji obejmout a jen držet a utěšovat.

Nenávidím to jak daleko od sebe jsme a ona má vždy takovéhle vlny kdy se zpochybňuje a nesnáší se za všechny možné věci.

Pro mě je stále dokonalá, oba jsme udělali chyby které tomu druhému ublížili, ale nikdy bych ji za nic nevyměnil.

,,Lee i já jsem udělal hlouposti. Měl jsem ti to prostě říct hned na začátku a nic by se nestalo, je to v pořádku, rozumím tomu a už na to ani nemyslím." Řekl jsem a ona se zhluboka nadechla aby zastavila zavzlykání. ,,Cítím se hrozně za to jak jsem se k tobě chovala," "Já jsem na vás taky byl zlý Lee," vydechl jsem aby se mi nerozplakala ještě víc a únavou zavřel oči.

,,Neřešme to prosím. Už je to za námi. Chci se jen zaměřit na naši budoucnost, vyřešit ty soudy abychom se očistili a chci to mít z krku Lee, už na to nechci myslet..." řekl jsem tiše a přetáhl si přes sebe deku. ,,Ty bys také neměla, nezlobím se na tebe." Doplnil jsem a znovu otevřel oči jen abych se setkal s prázdnou obrazovkou.