hold on |JAILEY FF|

45.

Justin's pov
- - - - -

,,Už máme výpověď i od slečny Diaz. Nevypadá to pro vás dobře." Řekl policista a já se s pozvednutým obočím podíval na Travise. To si snad dělají srandu. Jakou výpověď? Co jim zase mohla navykládat?

,,Pan Bieber má alibi. Co více potřebujete?"

,,Nemáme žádné důkazy." ,,Proti mně nějaké máte? Udělejte co řekla Hailey. Nějaké testy. Kdybych to udělal tak na ní budou známky znásilnění i mé DNA. Nic z toho nemáte. Máte jen její slovo. Já mám záznamy z kamer, videa, i fotky a stejně to není dost?" Zavrčel jsem. Travis mi položil dlaň na rameno aby mě utišil a naklonil se blíž k policii.

,,Můj klient říká pouhá fakta. Má alibi na poslední tři měsíce, zatímco slečna Diaz pro její obvinění nemá žádné podklady. Nemáte právo ho tu držet." Podívali se na sebe a já byl rozčílenější a rozčílenější každou minutou. Nechci tu být.

,,Obvinění ze znásilnění je velká věc. Je možné že to budou prošetřovat soudy,"

,,To snad nemyslíte vážně," z úst mi unikl suchý smích. ,,Falešné obvinění ze znásilnění ženy musí okamžitě k soudu, ale to co dělala ona mně? Přes půl roku jsem kvůli jejímu vydírání trpěl sexuální, psychické i fyzické násilí, mou ženu v rizikovém těhotenství zdrogoval a znásilnil muž, který pomáhal té, která zneužívala mě. To necháte plavat, protože jen protože jsem muž nemá sexuální násilí takovou váhu. To se mi tu snažíte nalhávat?" Dlaněmi jsem udeřil do stolu a sledoval je se vztekem v očích. Už jsem tu pět podělaných hodin. Nemají důkazy a já mám alibi. Proč kurva. Proč tu pořád musím být?

,,Pomáhat a chránit, to tak." Zavrčel jsem. ,,Justine, posaď se, vše můžou použít proti tobě." Sykl a zatlačil mi do ramene.

,,Co můžou použít proti mně? Nic na mě nemají." Uchechtl jsem se a znovu se posadil. ,,Chci za svou rodinou. Nemají právo mě tu držet, nebo ano?" Podíval jsem se na Travise a on si povzdechl.

,,Mají 72 hodin na rychlý soud a rozhodnutí o tvé nevinnosti." Pokleslo mi srdce. 72 hodin? Tři dny? Chci ke své Lee a ke svým dětem. Nechci tu být už ani chvilku natož tři dny.

,,Dvaasedmdesát hodin? Kurva Travisi mám na Hailey jen půlrok. Šest podělaných měsíců. Tři dny v kriminále je kurva hodně." Sykl jsem po něm a on zmateně pozvedl obočí.

,,Nemusí to být tři dny. Zítra můžeš být doma." Řekl a já zhluboka vydechl. Pokroutil jsem hlavou a prsty si zajel na zátylek do kterého jsem pevně zaryl nehty.

Musel jsem si najít nový způsob vyrovnání se s frustracemi když nemám vlasy.

Do háje.

Nemohu od ní být tak dlouho. Nemůžu jí jen tak nechat na krku dvě hyperaktivní děti a novorozeně. Ještě se mi z toho zhroutí a co potom? Je slabá, ve stresu se na ní chytne více nemocí a nemoci nejsou dobré pro rakovinu. Stačí kašel a můžu o ni přijít.

,,Prosím, Travisi, musím domů..." Zašeptal jsem a zakryl si stranu obličeje aby na mě neviděli strážníci. Nenávidím ty jejich vlezlé pohledy. ,,Lee je sama na tři děti a je vážně nemocná, zaplatím cokoliv, jen mě prosím ještě dnes pusťte domů." Zakňučel jsem tak aby mě slyšel jen on, a on se na mě s povzdechnutím podíval.

,,Zkusím přitlačit na autority. Bude to dnes nebo zítra dopoledne." Řekl a já úlevně vydechl. Je něco málo po poledni, vyjde to. Určitě to vyjde ještě do večera.