hold on |JAILEY FF|

14.

Hailey's pov

,,Něco jsem si zapomněl na pokoji, do půl hodiny jsem zpátky, zaplacené to je, jezte co budete chtít, tady máš mou kartu kdybyste měli ještě hlad nebo chtěli koupit cokoliv jiného. Kód víš, miluju vás." Řekl ve spěchu a na tvář mi vtiskl něžný polibek předtím než rychlým krokem zamířil k autu. ,,Justine, počkej," vydechla jsem zmateně, ale neměl šanci mě slyšet.

,,Kam jde?" Zeptal se smutně James a Gabby si položil hlavičku na stůl. ,,Zase podvádí, měl tu být, tohle není fér, jsme v přesile.." Zamumlal a mně se do očí nahrnuly slzy. Možná má pravdu... sice si myslí že hrajeme nějakou hru ve stylu dospělý proti dětem, ale třeba má pravdu. Třeba šel znovu za ní, ale proč vypadal tak roztěkaně? Proč to vypadalo jako by šel z donucení..?

,,Brzy se vrátí." Vydechla jsem a na rty vynutila malý úsměv. Aspoň pro ně musím být v pořádku.

- - - - -

,,Koupili jste si ještě něco?" Zeptal se a já mu s přikývnutím podala kartu. ,,Platila jsem ze svého." Řekla jsem a tiše sledovala jak ji klepajícíma se rukama ukládá do peněženky. ,,Pošlu ti peníze." Řekl potichu a peněženku si dal do kapsy.

,,Nechci tvé peníze Justine. Cítím se neschopná když platím tvým takhle drobné věci." Řekla jsem a on se sklopeným pohledem přikývl. ,,Dobře, omlouvám se." Řekl potichu a obešel stůl. Kluci usnuli. Jsou vyčerpání ještě ze včera, snažila jsem se je co nejvíc zabavit aby nemysleli na to co se dělo s Justinem.

Vzal spícího Jamese do náruče a potom se snažil vyzvednout i Gabbyho, ale já ho zastavila pohlazením po předloktí. Nemůže je takhle tahat. Aspoň Gabe je dost velký na to aby šel sám. ,,Jsou těžcí, nenos je oba, strhneš si kýlu." Řekla jsem a on pokrčil rameny.

,,Ty těžké nosit nemůžeš, a já je nechci budit. Jsem v pohodě, nebudou dohromady vážit víc jak padesát." Řekl a vyzvedl i Gabea. ,,Musíme jít Lee. Letadlo počká, ale měli bychom tam být ještě dnes." Řekl unaveným hlasem a já vstala ze židle. Něco je špatně.. chtěla bych aby mi řekl co se děje..

,,Jayi stalo se něco?" Zeptala jsem se a on s pokroucením hlavy vynutil malý úsměv. ,,Jsem v pořádku." Odpověděl a úsměv nechal opadnout hned jak dořekl větu. Není v pořádku. Chci vědět co se děje.

Došli jsme do auta a on uložil kluky na jejich místa. ,,Chceš pomoct je připoutat?" Zeptala jsem se a on pokroutil hlavou. ,,A mám řídit?" Zeptala jsem se znovu a on znovu pokroutil hlavou. ,,Odpočívej." Zamumlal a já si zmateně sedla do sedačky zatímco kluky připoutával. Co se s ním stalo?

,,Dáš mi ruku?" Zeptala jsem se když si sedl za volant. ,,Počkej až vyjedu." Řekl potichu a ruku mi podal hned jak najel na silnici. Jemně jsem jí vzala do své a hladila ho aby se trochu uklidnil. Celý se klepe a zhluboka dýchá, nevím jestli je v pořádku, mám o něj strach.

,,Lásko je to dobré. Jsi v pořádku, nic se neděje." Řekla jsem potichu a jemu se do očí nahrnuly slzy. Něco musí být špatně.. ,,Jsem tu pro tebe, jsi v pořádku." Pokračovala jsem a on nepatrně pokroutil hlavou aby zahnal slzy. ,,Jsem tu s tebou." Řekla jsem a on na chvíli odvrátil pohled. ,,Hails přestaň prosím, potřebuji se soustředit na cestu." Řekl tiše a na zbytek jízdy nastalo ticho kdy jsem ho stále hladila po ruce a sledovala jak se mu v očích lesknou slzy. Něco se děje. Mrzí mě že mi to nechce říct.

,,Jsme tu." Řekl potichu a vypnul motor. Vystoupil z auta a přispěchal na mou stranu aby mi pomohl ven. Jeho ruku jsem trochu překvapeně přijala a vystoupila. ,,Děkuji." Řekla jsem a on se pousmál. ,,Samozřejmost." Řekl a já si ho vtáhla do něžného objetí. Mám pocit že to potřebuje... chvíli váhal předtím než jsem ho stiskla pevněji a on kolem mě taky omotal paže. Zavřela jsem oči a on si hlavu položil na mé rameno. Stiskl mě mnohem pevněji a já mu to opětovala. Potřebuje to. Něco není v pořádku...