hold on |JAILEY FF|

21.

Jason's pov
- - - - -

,,Budu tu jen do dvou, ve tři budu doma, v pět máme focení, napiš kdyby se cokoliv zhoršilo." Řekl jsem a slyšel jak si něco Zamumlala. ,,Co jsi říkala?" Zeptal jsem se s malým úsměvem a loktem se zapřel o svůj pracovní stůl při čemž se mi rukáv od saka vytáhl trochu výš a odkryl tak mé zápěstí.

,,Že už se to zhoršilo..." řekla tiše a mně úsměv povadl. ,,Jak se to zhoršilo? Co se děje?" Zeptal jsem se starostlivě a nervózně prsty pravé ruky poklepával na desku svého stolu. Můžou to být příznaky těhotenství, ale co když ne.. co když se jí to opravdu vrátilo..? Mám o ni hrozný strach. Nechci o ni přijít.

,,Jsem vyřízená a mám teplotu a znovu mě bolí hlava a celé tělo, a mám novou modřinu zezadu na stehni." Řekla a mě zabolelo u srdce. Proč se nám tohle děje..?

,,Jdi si usnout Hailey prosím. Kluci jsou ve školce, jdi si usnout, vyzvednu je až pojedu z práce." Řekl jsem. ,,Ty je vyzvedneš?" Zeptala se nejistě a já pro sebe přikývl. ,,Ale mám hrozně moc práce, nemůžu jít spát, všechno mi tu stojí..." řekla potichu. ,,Hailey všechno udělám, vyzvednu kluky, cestou zajedu na nákup, vezmu je na zmrzlinu, doma uklidím, udělám nádobí, všechny ty věcičky co děláš.. mezitím si zamaskuješ modřiny a připravíš se a můžeme jet na focení." Řekl jsem a chvíli v telefonu nastalo ticho. Řekl jsem něco špatně? To jsem nechtěl.. ,,Hailey..?" Řekl jsem nejistě a jako odpověď si získal její tiché zavzlykání. Ale ne, to jsem nechtěl. Myslel jsem že jí to udělá radost..

,,Omlouvám se, chceš kluky vyzvednout ty?" Zeptal jsem se tiše. Chtěl bych je vyzvednout, těším se na to od rána, ale pokud kvůli tomu pláče tak to dělat nebudu..

,,Ne, ne, v pořádku. Všechno v pořádku. Jen mě dojalo co všechno pro mě uděláš jen abych si odpočinula.." řekla tichým hlasem a já se znovu začal usmívat. ,,Nečekala jsem to, je to milé.." dodala. ,,Jsi nemocná Hails samozřejmě že to nenechám jen na tobě." Řekl jsem a hned toho litoval. Oh ne, tohle jsem nechtěl říct. Proč říkám takové věci? Proč mi občas pusa funguje rychleji než mozek? Já plácnu něco takového a ona o tom přemýšlí celý den. To jsem nechtěl říct.

,,Už přišly výsledky?" Šeptla s pláčem na krajíčku a já pokroutil hlavou. ,,Ne, ne Hailey omlouvám se, to jsem nechtěl říct." Řekl jsem a nervózně si zatahal za vlasy, kterých mi ihned pár zůstalo na ruce. Setřásl jsem je a vstal z křesla. ,,Jsem si jistý že jsi zdravá, nechtěl jsem to říct, omlouvám se. Samozřejmě že to za tebe udělám, miluji tě, vím jak jsi vždycky strhaná, prosím jdi spát." Řekl jsem a rychle přemístil pohled ke dveřím od mé kanceláře které se otevřely. Trhaně jsem se nadechl a zkameněl když jsem uviděl Addison. Ne, prosím hlavně to ne.

S úsměvem za sebou zamkla a přešla ke mně. Omotala mi ruce kolem pasu a vtiskla mi něžný polibek na rty. ,,Lásko budu muset končit," řekl jsem potichu a Adds mi jako obvykle zatlačila do týlu abych ji políbil což jsem nedobrovolně udělal a těšil se až si budu rty moct otřít.

,,Co to bylo?" Zeptala se tiše Hailey a mně se do očí nahrnuly slzy nad pohledem který mi Addison věnovala. ,,Co, co bylo?" Zeptal jsem se tiše a sledoval jak mi Adds sunula kalhoty níž zatímco si přede mě klekala. ,,Volám s Hailey, teď ne prosím," Zašeptal jsem jejím směrem a mikrofon si překryl rukou aby mě Hailey neslyšela. ,,Ale ano lásko, potřebuješ se uvolnit. Dám ti i kousek sebe samozřejmě." Řekla a já se slzami v očích pokroutil hlavou. ,,Adds, nechci." Zopakoval jsem a ona do ruky s povzdechnutím vzala telefon.

,,Já to tak opravdu nechci, ale nedáváš mi na výběr." Řekla zatímco na něm něco klikala a mně se rychleji rozbušilo srdce. Ne, prosím hlavně ať to neodesílá. ,,Aa, odeslat." Řekla s úsměvem a já ji rychle vytáhl na nohy dřív než to stihla zmáčknout. ,,Hails musím jít, miluji tě, opatruj se, dobře se vyspi." Řekl jsem v rychlosti a hovor položil. Ujistil jsem se že už mě nemůže slyšet a telefon položil na stůl předtím než jsem přes něj ohnul Addison.