hold on |JAILEY FF|

35.

Hailey's pov
- - - - -

,,Takže, počkej, oni spolu nakonec nebyli?" Vydechla jsem zklamaně a on pokroutil hlavou. ,,Ne všichni jsou jako my." Zvedla jsem k němu pohled a on se usmál. ,,Jsme takové magnety, vždycky nakonec skončíme spolu." Pohladil mě po tváři a já se k němu s úsměvem naklonila blíž.

,,Miluji tě," řekla jsem tiše předtím než jsem se mu přitiskla na rty. Je to po dlouhé době co se kolem něj znovu cítím úplně uvolněně a nemůžu si stěžovat. Zlomilo mě když jsem viděla všechna videa a fotky z toho co mu Addison udělala.

Cítím se příšerně za to jak jsem se k němu celou dobu chovala, vím, že si ho po tom nezasloužím, ale pokusím se udělat vše co je v mých silách abych mu to vše vynahradila.

,,Víš kde je Addie?" Zeptala jsem se a on se s pozvednutým obočím odtáhl. ,,Proč?" Zeptal se zmateně a já si vyzvedla ruku před obličej. ,,Docela mi narostly nehty, mohla bych jí oplatit co udělala tobě." ,,Ne Lee. Na to ani nemysli. Nechci myslet ani na Addison ani na Lucase. Chci se soustředit na nás." Pokývala jsem hlavou.

,,S tím souhlasím." Řekla jsem a opatrně vstala ze sedačky což chvíli zabralo, protože bříško začíná být opravdu velké.

,,Hrozně mě bolí záda." Vydechla jsem a unaveně si promnula obličej. ,,Miminko už roste." Řekl s malým úsměvem a já pokývala hlavou. ,,Mnohem rychleji než jsem čekala. Bude velké a silné jako jeho táta." Řekla jsem s úsměvem a jemu se v obličeji rozlil pohled štěstí.

,,Přál bych si holčičku. Vím jak moc bys ji chtěla." Zvedl se ze sedačky a přešel ke mně.

,,Já vím... ale nebudu zklamaná ani když to bude chlapeček." Dlaně jsem si přiložila na bříško a pousmála se když jsem cítila jak se miminko znovu pohnulo. ,,Kope?"

,,Občas. Teď se jen hýbe. Dej mi ruku." Hned mě poslechl a já si jeho dlaň s úsměvem položila na vrch bříška kde byly nožičky. ,,Tady má nožičky." ,,Už ho cítíš tolik?" Vydechl nadšeně a dlaň mi na bříško přitiskl o něco víc.

,,Myslela jsem si že to víš," ,,Kluci mi jen řekli že už kope." Řekl a druhou dlaní si mě k němu přitiskl blíž. ,,Tak moc mi chyběly ty chvíle s vámi. Hrozně moc jsem toho promeškal." Vydechl a sklonil se ke mně.

,,Kdybychom měli čas tak bych se jen mazlil." Zašeptal předtím než mu hlava padla na mé rameno a natiskl se na mě blíž.

S úsměvem jsem ho objala kolem pasu. ,,Teď čas máme." Řekla jsem tiše a on pokýval hlavou. ,,Ne tolik kolik bych chtěl." Trhaně se nadechl. ,,Teď koplo." Řekl nadšeně a já se usmála. Tak moc mi chyběly jeho reakce. Je tak rozkošný...

Ozval se domovní zvonek a on se odtáhl. ,,To bude jídlo. Počkej tady."

,,Co jsi objednal?" Zeptala jsem se s úsměvem když před nás položil tašku s jídlem které krásně vonělo. ,,Čínu. Máš takovou ru rýži a omáčku s hovězím, bambusem a houbami. Nevím jak přesně se to jmenuje. Dal jsem si pozor na to abys tam neměla nic co by mohlo ublížit miminku." Podal mi mou krabičku a já si ji s úsměvem vzala.

,,Děkuji." Řekla jsem a on pokýval hlavou. ,,Není za co." Řekl s úsměvem a znovu se posadil na sedačku. Obě jídla rozložil na stůl před nás a podal mi vidličku.

,,Co mám pustit?" Do ruky vzal ovladač a já pokrčila rameny. ,,Nějakou komedii, nechci brečet."

,,Mohl bych pustit něco co jsem našel včera? S kluky jsme se na to dívali." Řekl a já s úsměvem pokývala hlavou. ,,Řekneš mi co to je?" Zeptala jsem se.