hold on |JAILEY FF|

3.

« hailey's pov »

,,Hailey do háje nech toho." Sykl a já ustoupila o krok dozadu. Ruce jsem stáhla zpátky k sobě a zvedla k němu pohled.

,,Jen jsem ti chtěla upravit kravatu. Máš to vzadu překroucený." Řekla jsem a on si ji agresivně sundal. Rozmotal nepovedený uzel a znovu se ji nějak snažil zavázat.

,,Do hajzlu, kdo tyhle kraviny vymyslel." Zavrčel když se mu to nepovedlo a já si ho k sobě opatrně otočila čelem. ,,Udělám to. Jen mě nech to zavázat prosím." Řekla jsem opatrně a on zhluboka vydechl. Podíval se mi do očí a pohled mu zjemněl.

,,Promiň..." řekl po chvilce potichu a já mu kravatu něžně omotala kolem límce. ,,Proč jsi poslední dobou tak nevrlý?" Zeptala jsem se potichu zatímco jsem vázala uzel a upravovala ho tak aby to vypadalo dobře.

,,Jen všechno kazím a jsem na sebe naštvaný... potom si to vybíjím na tobě přestože bych neměl." Řekl tichým hlasem a jemně mi rozklepané ruce položil na boky.  Pohladil mě po stranách a já se pod jeho dotekem, který už jsem dlouho necítila, zachvěla.

,,Hotovo." Řekla jsem potichu a ruce z něj radši stáhla k sobě aby se znovu nenaštval. ,,Děkuju." Řekl s malým úsměvem a přitáhl si mě k němu blíž. Uvolněný pramínek vlasů mi dal za ucho a jeho velkou hřejivou dlaň mi přiložil na tvář po které mě jemně pohladil.

,,Miluju tě." řekl potichu a já se nad tím musela usmát. Zrychlil se mi tep a cítila jsem se o moc klidnější a šťastnější než před pár minutami.

Očividně mu opravdu jen něco nevychází. Asi bych se tím neměla tolik zatěžovat.. Jen doufám, že se to brzy všechno vrátí do normálu.

,,Já tebe taky." řekla jsem a on se pousmál. Sklonil se ke mně níž a něžně se mi přitiskl na rty. Zavřela jsem oči a ruce mu opatrně omotala kolem krku. Nechci aby se znovu naštval že se ho dotýkám, ale když mě sám od sebe políbil tak mu to asi nevadí.

Už dlouho jsem ho takhle necítila. Poslední dobou se ani tolik nevídáme a opravdu mi to chybí.

Způsob vyznávání lásky nás obou je mimo jiné fyzický dotyk, a to že ho dostáváme málo je pro nás oba hodně frustrující.

Odtáhl se a znovu mě jemně pohladil po tváři. ,,Musím do práce." řekl a já posmutněle sklopila pohled. Po práci to bude stejné jako vždycky, nebude mít čas a ještě se pravděpodobně pohádáme kvůli jeho nevrlosti.

,,Přijedu pozdě, nečekejte na mě." Řekl zatímco si ze skříně bral černé sako a já pokývala hlavou. Mrzí mě že se tolik nevídáme, ale co s tím nadělám..

,,Hodně štěstí v práci." Řekla jsem a on se na mě pousmál předtím než odešel z pokoje.

Teď už to nebylo tak špatné. Nevím co si o tomhle všem mám myslet...

- - - - -

,,Hailey." Ozval se tiše hlas nade mnou a já unaveně pootevřela oči. Zhluboka jsem vydechla když jsem cítila pulzující bolest v hlavě, a bolest celého těla... je mi špatně.

Několikrát jsem zamrkala a slabě se zapřela o pravý loket.

,,Hm?" Zamumlala jsem potichu a promnula si oči abych se nějak rozkoukala v tmavé místnosti obýváku. ,,Kde je večeře?" Zeptal se Justin a já se zmateně podívala okolo. Jak dlouho jsem spala? To už je noc?

,,Není já," začala jsem potichu a on otráveně protočil oči. ,,Zase jsi nic nedělala." Řekl a rukou si prohrábl vlasy. ,,Bylo mi špatně, nemohla jsem," začala jsem znovu potichu, ale on mě zase přerušil. Nemám ráda když mi někdo skáče do řeči, ale nemám sílu na to mu na to něco říct.