hold on |JAILEY FF|

36.

Justin's pov
- - - - -

,,Justine Rhode pláče," zašeptala ze spánku Hailey a já si unaveně promnul oči. Teď jsem si lehl. ,,Bože můj po kom má tak silný hlas?" Zamumlala jsem a s povzdechnutím znovu vstal z postele.

,,Však už jdu princezno, neplakej," řekl jsem jemně když jsem vešel k ní do pokojíčku a opatrně si ji vzal do náruče.

,,Opravdu ještě nemůžeš spinkat sama." Povzdechl jsem si a donesl ji do ložnice kde jsem ji jemně položil mezi mě a Hailey a znovu si lehl. ,,Pojď k tatínkovi, nebuď maminku." Šeptl jsem a přitáhl si ji k hrudi abych ji utěšil.

,,Sh lásko, neplakej," do pusinky jsem jí znovu vložil dudlík aby přestala plakat a vyřízeně zavřel oči. Miluji děti, ale tyhle probdělé noci mě zabíjí.

,,Dej mi ji. Musíš se vyspat, zítra jdeš do práce." Vydechla Hailey a unaveně otevřela oči. ,,Potřebuješ odpočívat, já se o ni postarám." Zamumlal jsem a Rhode si k sobě přitáhl trochu blíž.

Nezvládám s nimi trávit tolik času kvůli práci. Chci s nimi být co nejvíc to jde když mohu.

Hailey je od porodu nějaká špatná. Zprvu jsem si myslel že je jen unavená, ale poslední dva týdny si všímám věcí které rozhodně nepatří jen k únavě.

Rychle hubne a vím že jí normálně a zdravě, protože si na ni dávám pozor, ale prostě hubne úplně bez důvodu.

Má nové a nové modřiny a flíčky hodně jí vypadávají vlasy a ztrácí se mi před očima, mám o ni hrozný strach.

,,Spi," vtiskl jsem jí polibek do vlasů a Rhode lépe překryl dečkou. Pokračovala v cucání dudlíku a spokojeně v ručičce tiskla mé vlasy. Nechal jsem ji a jen tiše sledoval dvě nejdůležitější ženy mého života.

Nevím co bych bez nich dělal, tak moc je miluji...

Jemně jsem Lee odstranil vlasy z obličeje čímž mi prsty přejely po jejím horkém čele a lépe jsem ji překryl. Zase má horečku..

Možná má chřipku. Něco na ni určitě leze, protože tohle není normální.

Pořád nám nepřišly výsledky z onkologie a opravdu mě to štve. Už je to přes půl roku. PŮL ROKU. Co sakra zjišťují půl roku?!

Ráno jim musím zavolat, protože o ni mám strach.

-

,,Dobré ráno," ozval se její rozespalý hlas z telefonu a já se pousmál. ,,Jak se má moje rodina?" Zeptal jsem se a na počítači otevřel další dokument. ,,Unaveně. Ale Rhode je šťastná a kluky před chvílí odvedla tvoje máma do školky."

,,To jsem rád..." odmlčel jsem se a zhluboka vydechl. Té práce je moc a znovu to stíhám kombinovat s časem na rodinu...

,,Hails jedu na služebku.." povzdechl jsem si a ona se na pár sekund odmlčela. Domluvilo se to až dnes, což je opravdu hodně narychlo, ale bohužel je to důležité. ,,Kdy..?" Sklopil jsem pohled na hodinky.

,,Za deset minut vyjedu odsud, dojedu domů kde se zabalím a ve tři mi letí letadlo."

,,Jak dlouho budeš pryč?" Odpověděla tiše. Slyším jak ji to trápí a to trápí mě, ale opravdu tomu nedokážu pomoct.. ,,Pozítří jsem zpátky."

,,Takže víkend stihneš?" Hlas jí pookřál a já s úsměvem pokýval hlavou. Měl bych být, ale nevím. Je možné že se to zdrží.

,,Samozřejmě," ,,To je jedině dobře, mám pro nás něco naplánovaného." Řekla s úsměvem v hlase.