hold on |JAILEY FF|

44.

Hailey's pov
- - - - -

,,Můžeš nám prosím vysvětlit co se sakra stalo?" Řekla hrubě máma a já sklopila pohled na Rhode, která klidně papala.

Do očí se mi znovu nahrnuly slzy a pokrčila jsem rameny.

,,Myslela jsem si, že už jste přijeli, protože jste měli zpoždění a ozval se zvonek, ale byla to Addison.." odmlčela jsem se a něžně jí dala můj malíček, který pevně stiskla v dlani. Kluci si hráli na pískovišti. James stavil hrad a Gabriel mu podával věci potřebné na stavbu. Na rtech měl velký úsměv, ale viděla jsem jak se mu leskly tváře.

Rozbolelo mě u srdce. Za chvilku mu bude sedm, jenom sedm let a už pláče kvůli dospěláckým starostem.

,,Vymyslela si, že s ní má dítě, což nemá, vím, že mě nepodvedl. Řekl jí ať odejde, neposlechla tak jsem zavolala policii aby ji odvedli, ale ona před nimi sehrála scénu o tom jak ji Justin znásilnil a oni zatkli jeho. Nevím proč, ale vím, že to neudělal." Pokroutila jsem hlavou abych zahnala slzy a spinkající Rhode položila do kolébky, kterou jsme pro ni měli v obýváku.

,,Musím si jít promluvit s Gabrielem." Šeptla jsem a bez jejich odpovědi odešla na zahradu.

,,Gaby, zlatíčko, půjdeš se mnou na chvilku prosím?" Řekla jsem tiše a natáhla k němu ruku. James se na mě zmateně podíval. ,,Ty to tu chvilku zvládneš sám, že jo?" Řekla jsem s úsměvem směrem k Jamesovi a ten nadšeně pokýval hlavou. ,,Stavím hlad," ukázal na hromadu písku, ,,plo tebe." Do tváří se mu nahrnula červeň zatímco mi věnoval pyšný úsměv, který jsem mu opětovala.

,,Těším se až to bude hotové, hned se vrátíme za tebou, dobře?" Pohladila jsem ho po vláskách a on s úsměvem pokýval hlavou.

,,Tak pojď, Gabby." Vzala jsem ho za ručičku a společně jsme došli do naší ložnice. Zavřela jsem za námi dveře a on pár sekund čekal předtím než už to nezvládl udržet v sobě. Klekla jsem si před něj a on mi skočil do náručí, kde se naplno rozplakal.

Zavřela jsem oči a následovala ho. Pevně jsem ho objala nazpět a tiskla si ho na sebe jak nejblíž to šlo.

Máme za sebou tak těžké období. Nemůžu za ně být více vděčná.

,,Táta je špatný," dostal ze sebe skrz vzlyky a já okamžitě pokroutila hlavou. ,,To neříkej. Tak to není." ,,Proč ho vzala policie?" Odtáhl se aby mi viděl do očí a já mu něžně přiložila dlaně na tváře.

,,Protože proti němu ta paní která u byla, řekla něco špatného. Vymyslela si příběh, v kterém řekla že tatínek udělal moc špatnou věc a policie jí uvěřila.."

,,Ta paní, kterou jsi uhodila?" Zeptal se tiše a mně se nahrnula červeň do tváří. Za to jsem pyšná. To byl dobrý úder.

,,Ano." Gabby se usmál a setřel si slzy. ,,Jestli o tatínkovi řekla nějakou ošklivou věc, která ani nebyla pravda tak si to zasloužila. Byla to dobrá rána, tatínek na tebe byl pyšný. Viděl jsem jak se usmíval." Pousmála jsem se a znovu si ho vtáhla do objetí.

,,Nechceš si se mnou promluvit? Vidím, že tě něco trápí." Řekla jsem tiše a jemu oči zahanbeně vystřelily k mým vlasům. ,,Proč jste se oba dva oholili..?" Zeptal se tiše a já se pousmála. Možná bude lepší mu to říct. Nemůžu to před nimi více skrývat...

,,Vrátila se mi jedna nemoc a chodím k doktorům, kteří na mě svítí takovým zářením aby mě vyléčili. A kvůli tomu záření mi vypadávají vlasy a řasy a obočí." Vysvětlila jsem tiše a on kýval hlavou jakože tomu rozumí.

,,Poprosila jsem tatínka aby mě oholil, abych nemusela vlasy ztrácet postupně. Pomohl mi a potom oholil i sebe abych v tom nebyla sama." Do očí se mi nad tou vzpomínkou nahrnuly slzy a Gabby vzal mé ruce do jeho aby mě podpořil.