hold on |JAILEY FF|

47.

Justin's pov
- - - - -

,,Kdy máš další ozařování?" Zeptal jsem se tiše a ona si setřela slzy. ,,Zítra ráno," tiše zavzlykala a já přikývl. Cítím se hrozně. Chtěl bych tu být pro ni, ale nevím jestli to půjde.

,,Zvládneš to, brzy budeš zase zdravá.." řekl jsem a ona mi věnovala smutný úsměv. Už musím jít. Lee za půl hodiny budou převážet. Zařídil jsem jí lepší péči. Doufám, že to pomůže.

,,Justine?" Řekla tiše a já pozvedl obočí. ,,Mhm?" Zamumlal jsem a ona seskočila ze židle. ,,Můžu tě obejmout?" Pokýval jsem hlavou a klekl si aby na mě dosáhla. Hned mi skočila do náručí a pevně mě objala kolem krku. Opatrně jsem ji objal kolem pasu a přitiskl si ji k sobě co nejblíž, ale aby se necítila ohroženě. Stále mám strach jen něco říct aby se nebála, že jí ublížím.

,,Mám tě ráda, a budu tě mít ráda i když si mě nevezmete k sobě, nemusíš se za to cítit špatně." Zamumlala mi do krku a já zavřel oči. Teď se cítím ještě hůř.

,,Charlie, prosím.." vydechl jsem a odtáhl se od ní tak abych jí mohl setřít slzy. ,,neplakej prosím, uzdravíš se a najdeš si skvělou rodinu, která tě bude milovat. Jsi silná, Charlie, bude to v pořádku." Řekl jsem tiše a ona pokývala hlavou. ,,Bude mi chybět," poukázala na Hailey a já jí znovu setřel slzy.

,,Přijedeme se za tebou podívat." ,,A bude v pořádku?" Zeptala se a já se slzami v očích pokrčil rameny. ,,Doufám v to. Udělám vše co bude v mých silách." Přikývla a odtáhla se úplně.

,,Ještě ji obejmu a potom musím jít spát." Opatrně si vlezla za Hailey na postel a objala ji. Něco jí zašeptala předtím než jí vtiskla pusu na tvář a její dlaň stiskla ve své.

Otevřely se dveře a ona leknutím seskočila z postele.

,,Charlotte čeká tě náročný den," povzdechla si sestřička a Charlie hned odběhla na svou postel. ,,Pane Biebere, nechtěl byste přeci jen zvážit tu eutanazii?" Zamračil jsem se a znovu vstal. To už si ze mě snad dělá srandu.

,,Nenechám vás zabít mou ženu," zavrčel jsem a on pokroutil hlavou. ,,Je možné že se ani neprobudí, nevíte jaké bolesti má. Bylo by lepší jí od toho pomoct." Pohledem jsem na pár sekund zamířil na Charlotte, která nás sledovala s tichým pláčem a k doktoru se přiblížil více aby nás neslyšela. Nechci ji traumatizovat ještě více.

,,Má žena se z toho dostane. Nikdy, bych vás nenechal mě o ni připravit jen kvůli tomu že nejste schopni jí pomoct." Zasyčel jsem a on se na mě vyděšeně díval.

,,Jen," ,,Žádné jen, nedovolím vás zabít mou manželku. Upřímně, ani bych nebyl překvapený kdyby se jí to zhoršilo kvůli vám. To je vše o co se doktoři v téhle době snaží, platí se vám za nejmenší hlouposti, čím déle ji tu budete mít tím více si nahrabete, a vůbec vám nezáleží na tom, že na ni doma čekají tři děti. Teď, ji převezmou do lepší péče a až bude v pořádku tak sem mile rád přijdu zpět a vysměji se vám do obličeje." Zavrčel jsem a odtáhl se pryč.

Normálně bych si udržel svou autoritu a vůbec na něj takhle nemluvil, ale teď jsem opravdu myšlenkami úplně jinde. Hailey je na tom špatně a nemám sílu na to se kontrolovat.

Zhluboka jsem vydechl a šel zpět k Lee, kterou už připravovali na převoz. Stále je nádherná.

Něžně jsem se probojoval k ní a dlaně jí přiložil na tváře po kterých jsem ji jemně pohladil.

,,Budeš v pořádku." Šeptl jsem a věnoval jí něžný polibek. Má chladné rty a je celá bledá. Mám o ni strach.

-