hold on |JAILEY FF|

20.

Hailey's pov
- - - - -

,,Nesnáším nemocníce." Vydechla jsem tiše a on mi vtiskl něžný polibek do vlasů. ,,Jsem tu s tebou." Řekl a já zhluboka vydechla. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a propletla si s ním prsty. ,,To horší už máme za sebou, teď čeká ta krásná část." Řekl tiše a já se pousmála.

Rovnou jdeme na kontrolu s miminkem. Justin se těší snad víc než já, protože se mnou na tu první nebyl a tyhle chvíle jsou pro nás vždycky magické.

,,V kolikátém jsi týdnu?" Zeptal se zatímco mě palcem něžně hladil po boku. ,,V desátém." ,,To máš skoro po prvním trimestru, že?" Zeptal se a já přikývla. ,,Za chvilku ho tu máme." Řekl s malým úsměvem a já k němu zvedla pohled. ,,Půl roku je chvilka?" Zeptala jsem se s úšklebkem a on pokrčil rameny. ,,Je to kratší než dva roky, rok, než třičtvrtě roku.. uteče to rychle. Za chvilku ho tu máme." Řekl a něžně mě pohladil po tváři. Jeho ruku jsem vzala do své a pokroutila hlavou. ,,Zakrývala jsem to asi hodinu, nesmyj mi to." Řekla jsem tiše a jemu výraz zjemněl.

,,Omlouvám se, opravdu už se to nikdy nestane." Řekl tiše a já sklopila pohled. Na to nechci nic odpovídat. Stále tomu nemůžu uvěřit a mám trochu strach se s ním kdykoliv znovu pustit do hádky. Co kdyby mi udělal něco horšího?

Oči mi padly na jeho levé předloktí a trhaně jsem se nadechla. ,,Co se ti stalo?" Vydechla jsem tiše a vyzvedla ho tak, abych lépe viděla na několik docela hlubokých ranek na jeho zápěstí. Pokroutil hlavou a ruku z mého sevření vyprostil. ,,Už se to hojí." Zamumlal a já se na něj podívala. Už se to hojí? Ublížil si? Bože můj, pořezal se?

,,Justine," přerušilo mě otevření dveří od ordinace a hlas sestřičky který nás vyzýval abychom vešli. Chci vědět co se mu stalo. Vypadá to bolestivě, ale přeci by si neublížil. Nebo ano..?

- - - - -

,,Hailey, jsme doma." Řekl potichu a něžně mě pohladil po tváři. Unaveně jsem otevřela oči a nepohodlně si lehla na druhý bok. Těžce jsem polkla a zamračila se. Je mi špatně. Hodně špatně, všechno mě bolí.

,,Lee." Řekl znovu jemným hlasem a klekl si vedle sedačky na které jsem ležela. Znovu mě pohladil po tváři a já zhluboka vydechla. ,,Hails," řekl znovu a já se k němu přitulila. ,,Je mi špatně." Zamumlala jsem a on mě trochu nadzvedl zatímco si vlezl za mě a položil si mou hlavu do klína kde mě začal něžně hladit po vlasech. Tohle je moc příjemné. ,,Jak je ti špatně?" Zeptal se a já zhluboka vydechla. ,,Asi mám teplotu.." Zamumlala jsem a on mi vtiskl něžný polibek na čelo.

,,Dám ti prášek." Řekl a chtěl vstát, ale já pokroutila hlavou. ,,Nechoď prosím, něco by se mohlo stát." Řekla jsem tiše a on mi vtiskl něžný polibek na čelo. ,,Co by se mělo stát lásko? Odejdu jen na pět minut." Řekl a já pevně stiskla jeho pas aby nikam nechodil. Nechci aby odešel. Nechci být sama. Mám strach..

Unaveně jsem otevřela oči a hned se setkala s jeho, které na mě s láskou shlížely. ,,Prosím lehni si ke mně." Šeptla jsem a ruce z jeho pasu nechala padnout nad svou hlavu, neboli do jeho klína. ,,Takhle se mi to líbí." Řekl a já se pousmála. Zavřela jsem oči a znovu ztěžka polkla. Je mi opravdu špatně. Nedokážu to popsat, nevím co přesně to je, ale je mi zle...

,,Mám hlad." Řekla jsem potichu a on se usmál. ,,Po cestě jsem koupil dort a pizzu, a ještě nějaké ty tvé saláty," ,,Proč jsi mě nevzbudil hned?" Vydechla jsem a hned nemotorně vstala ze sedačky div jsem nespadla. ,,Wou, Lee to jídlo nikam nejde." Zasmál se zatímco jsem si sedadla ke stolu a nadšeně otevírala krabici od pizzy.

,,O můj bože, jak já tě miluju." Vydechla jsem když jsem spatřila mojí oblíbenou příchuť a on se usmál zatímco se posadil do židle vedle mě. ,,Mě nebo Boha?" Zeptal se a dlaní si podepřel bradu. ,,Víš jak mě vychovali rodiče lásko." Zamumlala jsem zatímco jsem si kousla prvního kousku.