46.

209 25 9
                                    

Justin's pov
- - - - -

,,Ne, mami, neublížil jsem Addison, nejsem ve vězení, jsem kurva v nemocnici a nevím kolikrát to ještě budu muset vysvětlit." Odsekl jsem a levou rukou si zamířil do vlasů. Frustrovaně jsem vydechl když jsem si uvědomil že jsem se oholil a ruku svěsil zpět podél těla.

S Hailey to není dobré. Málem mi znovu zemřela a to je sakra špatné.

A mně tu může vybouchnout telefon ze všech upozornění. Média rozebírají mé zatčení, propuštění i to co se děje teď.

Nechci aby to řešili. Jako by to nebylo už tak dost stresující.

Hailey mi umírá. Nenávidím na to myslet. Nenávidím to.

,,A co se stalo?" ,,Hailey přestala dýchat, nešla mi vzbudit, potom jsem ji trochu probral, ale byla úplně mimo tak jsem zavolal sanitku a když jsem s ní sešel schody tak znovu vypnula. Děti hlídají její rodiče a já jsem jel s ní. Kolikrát to ještě budu muset vysvětlit?" Zavrčel jsem netrpělivě a posadil se do nepříjemné plastové židle vedle jejího pokoje na který nemohu. Nevím proč tam nemohu, říkají jen že musí odpočívat, čemuž rozumím, ale mně by bohatě stačilo u ní sedět. Lepší to než být tady a nevědět co se děje.

,,Nebuď tak netrpělivý. Je v péči doktorů Justine, bude v pořádku," řekla a já pokroutil hlavou. Bude v pořádku? Neviděla ji.

Byla tak bezvládná když jsem ji nesl. Vypadala jako by už byla mrtvá když jsem se ji snažil budit.

Ten pocit zoufalosti a paniky je neskutečný. Měl jsem takový strach, že už ji nikdy neprobudím. Co když už ji nikdy neuvidím?

Její poslední slova byla 'kde jsou děti' a nevím do kdy ona vnímala mě. Možná jsou pro ni má poslední slova 'pořádně se prospi' nebo mě vnímala až do konce a bylo by to 'miluji tě'. To je dost slabé. Mají velkou váhu. Miluji ji víc než cokoliv, ale je toho tolik co bych jí chtěl říct.

Bylo tolik věcí, které jsem jí v té panice chtěl předat. Přiznat se jí s každou drobností, vyjmenovat jí všechny naše společné zážitky a nádherné momenty, říct každou maličkost, kterou na ní miluji, omluvit se za všechny ty časy kdy jsem se zachoval jako naprostý kretén. Chtěl jsem toho tolik říct, ale jediné co ze mě vyšlo bylo 'prosím neopouštěj mě, miluji tě,'.

Samozřejmě to je pravdivé, miluji ji, nechci aby mě opustila, ale chtěl jsem toho říct tolik.

,,Našel jsem lepší doktory než jsou tihle. Chci aby ji za jimi převezli." Řekl jsem a loket přitlačil na klepající se koleno.

Jsem v hrozném stresu.

Děti jsou úplně v háji z toho co se stalo, přeci jen, viděli jak jsem se nervově zhroutil z toho že mi v náručí umírá jejich maminka. Které dítě by z toho nebylo v háji.

,,Nebude to až moc drahé Justine..?" Řekla nejistě máma a já se zamračil. ,,Drahé? Cokoliv co se týká zdraví mé rodiny není nikdy až moc drahé." Znovu jsem vstal.

Nemůžu sedět.

,,Bude to nákladné, velmi, ale až moc drahé drahé, mami... jde tu o život mé manželky, o život matky mých dětí." Pokroutil jsem hlavou. Mám trochu strach, z toho jak moc nákladné to bude, ale myslím si, že díky našim pracím máme šanci na to ji z toho dostat.

Jsem největší obchodník v Kanadě, možná i na světě. Vydělávám miliony, ne-li miliardy, a každý den více a více. Zvládnu uhradit léčbu rakoviny, a i kdyby ne, jsem ochotný se zadlužit do konce života jen když si budu jistý, že bude moje Lee s námi a pořádku.

hold on |JAILEY FF|Kde žijí příběhy. Začni objevovat